„V zemích třetího světa je samozřejmě propastný rozdíl mezi životem ve městech a na vesnicích a také mezi jednotlivými sociálními vrstvami. Nicméně co se lékařské péče týká, tak i pro dobře vydělávajícího černocha z vyšší vrstvy je zdravotnictví drahé. Dvě třetiny lidí zde přitom žijí pod hranicí chudoby, takže pro ně je lékař opravdu téměř nedostupný,“ vysvětluje Lejla.

„V Africe se k doktorovi člověk vydá, když už často doslova nemůže ani jít. Předtím se zkoušejí různé domácí metody a léčitelství. U lékaře se platí už za to, že vás přijme. Na vesnici pak většina zdravotníků nemá žádné vybavení, takže dostanete lísteček, na kterém je napsaný seznam věcí, které si musíte k úkonu nejdříve koupit, což je de facto vše - obvazy, stříkačka, sedativum a podobně. V nemocnicích to není o moc lepší. V Keni nejsou léky na předpis, je to vždy jen otázka peněz. Čím komplikovanější nemoc, tím dražší léčba a složitější dostupnost.“

Těhotenství tak většina keňských žen, či spíše dívek, odhalí sama, a pokud nejsou žádné komplikace, k lékaři nechodí a porodí doma, většinou s porodní bábou. „Ve třetím světě funguje společnost úplně jinak než u nás. Dítě je pro Keňany především obrovský dar od Boha. Ale taky je to potenciální síla, která se snad v budoucnu o rodinu postará. Jako si my v západní civilizaci můžeme z existenčních důvodů dovolit jedno dvě děti a ne pět, tak Afričané mají pět dětí a ne jedno. Ze stejných důvodů jako my - s ohledem na sociální systém. Ten ovšem v Africe vlastně neexistuje, proto čím více ratolestí, tím větší pravděpodobnost, že se dožijí dospělého věku a postarají se o svoje rodiče v jejich stáří,“ říká Lejla.

ČTĚTE TAKÉ: Zlata Adamovská: Po porodu mi pomohla tukožroutská polévka

ČTĚTE TAKÉ: Markéta Častvaj - Plánková: „Řeším podobné problémy jako seriálová Magda“

V Keni dospělí děti doslova zbožňují. Navíc zde - na rozdíl od vyspělých zemí - prakticky neexistují potíže s početím. „Do Keni jezdím pravidelně jedenáct let a je pravda, že tamní náhled na život, na roli ženy a na rodičovství mi hodně dal, za tu dobu se výrazně změnil i můj vztah k mámě a sestře, prostě k rodině. Pro Afričany jsem samozřejmě už ve dvaceti byla divná, protože jsem nebyla ani vdaná, ani jsem neměla dítě. Což se za těch deset let ještě zhoršovalo, takže mi poslední roky moji koordinátoři nenápadně pořád vodili na naše schůzky nějaké mladíky,“ směje se Lejla. Pokud máte v rodině více potomků, pozornost rodičů se samozřejmě poněkud tříští.

„Je asi pravda, že prostě nedostávají tolik pozornosti jako ty v Evropě. Moje zkušenost je ale taková, že o to jsou africké děti soběstačnější. Jsou opravdu v útlém věku velmi vyspělé - dvouleté dítě se dokáže elementárně postarat o ročního sourozence. Vidím to jako klad, protože abych řekla pravdu, nikdy jsem nechápala přehnaně přecitlivělé matky.

Koneckonců my jsme taky vyrůstali na chatě v blátě a nemám pocit, že by nám to ublížilo.“ Naposledy byla Lejla v Keni v šestém měsíci těhotenství a do Afriky se chystá i po porodu. Obavy z cestování s miminkem nemá: „U nás třetí svět vnímáme hlavně z dokumentárních filmů, které ukazují především jeho odvrácené stránky. Afrika je ale strašně krásná a lidé v ní mají mnohé charakterové kvality, na které jsme my už často zapomněli nebo přímo zanevřeli. Pobytu se neobávám, přece jen místní podmínky znám, a vím, jak se řady potenciálních problémů vyvarovat. I když to bude všechno s ohledem na místa, kde mám projekty, o dost náročnější. Po pravdě se víc než pobytu v Keni s dítětem bojím cesty letadlem.“

Lejlin nadační fond Asante Kenya (asantekenya.org) podporuje řadu projektů pomáhajících především keňským dětem. Přispět můžete i vy, a to buď na číslo účtu 1211009464/5500, nebo kupte svým dětem k Vánocům knížku s CD Pohádky z jiných světů. Skvělým dárkem mohou být také šperky z nadačního e-shopu, který najdete na stránkách fondu.