Maminka.czSlavní rodiče

Petra Faltýnová: „Můj život ať nikdo nesoudí. Je můj“

Klára Kotábová 3.  12.  2012
Petra Faltýnová: „Můj život ať nikdo nesoudí. Je můj“
Na setkání s ní jsem se pečlivě připravovala. Tedy chtěla připravit. Jenže ač jsem hledala informace všude, četla jsem jen o tom, jaké ji provázejí skandály. Upřímně řečeno, ty mě nezajímají, chtěla jsem vědět, jaký je člověk, jak ráda má svou dceru, po čem touží.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

A abych tohle všechno zjistila, musela jsem přestat googlovat a vydat se na schůzku s ní bez jakékoli přípravy. Bylo to tak lepší. Nevlekla jsem si s sebou batoh předsudků. Jaká tedy je maminka a modelka Petra Štekl Faltýnová? Nesmírně éterická, milá, přátelská, bez hvězdných manýrů. Během našeho povídání pětkrát kontrolovala, jestli je její dcera v pořádku na cestě do ateliéru, ani na chvíli nedala mobil z ruky, prý proto, kdyby ji kvůli dceři někdo sháněl, aby byla na příjmu. Během líčení na fotografování jsme probraly snad úplně všechno a místy mi její upřímnost vyrazila dech. „Jsem prostě taková,“ pronesla s úsměvem a napila se připravené kávy: „Možná mi je moje otevřenost občas na škodu, já si ale na paní nedosažitelnou nechci a neumím hrát. Já jsem prostě já.“ Petra stíhá najednou péči o rodinu, studium i práci. A jestli si stěžuje, že je unavená? „Občas jo, ale na druhou stranu, aspoň se v životě nenudím.“ Záviděla jsem jí její elán. A víte co, přečtěte si, co jsem zjistila…

ČTĚTE TAKÉ: Horoskop na prosinec 2012

* Lidé tě vnímají jako oběť bulváru. Jsi taková, jak se píše?

Občas mám pocit, že kdybych se na ulici potkala s tou mediální Faltýnovou, asi bych ji nepoznala. Ve skutečnosti jsem normální. Důležitá je pro mě rodina, moji blízcí, dcera, práce a zdraví. Bulvár je živý z vymyšlených senzací a to je daň za popularitu, která k mému životu prostě patří. Dokud ale nebude v Česku zákon o slovu změněn, je to boj s větrnými mlýny.

* Jak to, že jsi tak štíhlá?

Po porodu jsem zhubla běháním kolem Adrianky ještě pod svou původní váhu. A těch 56 kg mám nehnutě až doteď, což je fajn, ale nemůžu říci, že by to bylo jen metabolismem nebo štěstím. Mám dělenou stravu, jím pětkrát až šestkrát denně po malých porcích a aktivit mám taky dost. Buď s Adriankou, nebo se snažím sportovat.

* Jaká je tedy Petra doopravdy?

Starostlivá, veselá, občas nervózní a paličatá, nápaditá a lehkomyslná. Hlavně jsem Beran, a to myslím mluví za vše.

* Co je pro tebe v životě důležité?

Taková lehká otázka na začátek. Samozřejmě je pro mě důležitá moje dcera. Nikdy už nebudu žít sama za sebe, ale především za ni a pro ni. Nejde najednou si říci, že mě to nebaví, a zkusit něco jiného. Vše je najednou úplně jinak a na prvním místě ve vašem životě je dítě. Pak je pro mě důležité prostředí, které mě obklopuje, přátelé a rodina. Nechce se mi říkat klišé, že je pro mě důležité zdraví a láska, já vždy tvrdím, že to hlavní, co je v životě potřeba, je štěstí. To je nezbytné proto, aby bylo i vše ostatní. Ve své bublině štěstí mám zdraví, lásku, finanční nezávislost. Pokud je vše v rovnováze, tak je to v pohodě, pokud se něčeho nedostává, tak je to špatné. A já se snažím jít tomu štěstí naproti, nechci spadnout do stereotypu… Teď je pro mě hodně důležitá i škola, kterou studuju…

* Co studuješ?

Začala jsem studovat diplomem zakončené vzdělání architektura a interiérový design. Strašně mě to baví.

* Máš dvouletou dceru, Adrianku, co ta pro tebe znamená?

Radost, trable, starost. Každá máma ví, že těch okamžiků absolutního štěstí je mnohem míň než těch, kdy se o své dítě bojíš, prožíváš s ním nemoc, děsíš se, když se bouchne, kam zase spadne, jestli se neodře… Těch starostí je asi víc, ale jedna miniaturní radost, kdy k tobě tvoje dítě přijde a vyzná ti lásku, smaže všechny ty starosti a najednou se cítíš skvěle. A tak to asi má být. A už budu brečet asi. Mám pocit, že jsem si Adriankou splnila takovou tu ženskou povinnost, někomu předala pokračování svého života (jen doufám, že můj život nebude kopírovat do detailů), ale mám pocit, že jsem předala štafetový kolík mé rodiny. Legrační je, že když s Adriankou debatuju, mluvím a diskutuju vlastně sama se sebou. Má ze mě tolik, že se tomu občas musím až smát. Je tvrdohlavá, chytrá, umí argumentovat, mám to s ní těžké, protože co se jí nechce, tak neudělá. Má dar ovlivňovat lidi a vést je, takže občas už vím, co mi na mou žádost odpoví, a moc bych chtěla, aby to pro budoucnost třeba neudělala, ale tím si musí projit každé dítko. A já jako máma budu stát za ní a bebíčka jí budu foukat…

* Kolik dětí bys v životě chtěla?

Já myslím, že Adrianka naplňuje můj život dokonale a nemám potřebu teď myslet na nové početí. Takže jedno.

* Chodíš s Leošem Marešem (moderátor), který má dva syny. Jak s nimi vycházíš?

Tak dneska ráno jsem vypravovala tři děti, když byl Leoš v rádiu. Je to legrace a kluci jsou perfektní. Děti na sebe žalují, hádají se, ale snažíme se s Leošem být spravedliví a měřit všem stejně. Žádné moje děti vs. tvoje děti. Bereme je jako smečku, která se musí vychovávat, stejně jako jiné rozvětvené rodiny sice hudrujeme na nadmíru hluku, ale to se poddá. Jen chci říci, že ta situace, kterou jsem zažila dnes ráno, byla výjimečná, ale jedno je jasné, nikdy bych nechtěla být náhradní maminkou kluků. Kluci mámu mají a Monika je skvělá. Takže já s nimi můžu být kamarádka, občas je pohlídat, chovat se k nim stejně jako ke své dceři.

Pokračování >>>

Témata: Slavní rodiče, Časopis Maminka, Nik, Život, Absolutní štěstí, Adrianka, Leoš Mareš, Živo, Architektura

Video