[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Na vysvětlenou: Chodily jsme s Terezkou do stejné základní školy a naše cesty se po delší odmlce začaly po letech zase prolínat. Pamatuji si, když jsem s ní před lety (mám pocit, jako by to bylo včera) seděla v kavárně Louvre, ona si dávala ovocný salát a vodu bez bublin a vyprávěla mi o překvapení, které ji čeká (a neprozradila tehdy, potvora jedna :-)).
Jejímu překvapení je dnes tři a půl roku a jmenuje se Toník. Takže hádejte, o čem jsme si povídaly dnes. Tereza má dítě, já mám děti... dělaly jsme rozhovor do časopisu Maminka. O ničem jiném než o dětech to opravdu být nemohlo.
Stíháš vůbec syna a práci? Jsi teď vidět úplně všude..
Fakt jsem vidět všude? Stoprocentně ne! :-) Nejsem třeba na krabičce od zápalek, nemám na dálnici osobní billboard a třeba v Bratislavě mě zrovna teď nepotkáš :-) No tak dobře, ano, na podzim možná okupuji televizní obrazovky trochu víc, ale zbytek roku diváka zase docela šetřím, ne? Ta otázka mě vlastně ani moc nepřekvapuje. Jedna maminka na pískovišti se moc a upřímně divila, že mě téměř denně vidí s Toníkem venku. A já se chvíli divila, že se diví :-) Teď, během natáčení jedné z povídek filmového cyklu Soukromé pasti, je to snad poprvé, kdy se vidíme dva nebo tři dny po sobě jen v noci v postýlce. Jinak mám za to, že mě Toník vidí nejčastěji ze všech. A na situaci, jako je tato natáčecí intenzita, je už natolik velký, že mu ji snadno a přirozeně vysvětlím a on to chápe. Že se nám oběma současně i stýská a těšíme se na sebe, je stejně přirozené. Obecně nechápu, proč se pořád dělá věda z toho, že dospělí (tedy hlavně maminky) pracují. Organizace je ten podstatný a nutný um, to ano, ale zaměstnanost rodičů není újma, jestliže jsou milující. Protože jsou-li tací, jsou i pozorní a naslouchající. Podle mě je důležité být duchem přítomen, pokud jsi jako rodič dítěti právě přítomen :-)
Já mám děti, ty máš děti, ačkoli se snažím sebevíc odbočit, stejně se budeme bavit jen o nich :-) Čím tě Toník naposledy překvapil? Mě Andulka tím, že chce v šesti letech psát panu prezidentovi, který všechno ví a všemu rozumí...
Prosím tě, kdyby jí neodpověděl, ať klidně napíše Tondovi :-) Mě nepřestane překvapovat dětská všímavost a trefnost. Registrují a vědí víc, než si myslíme. Zapříst hovor o radaru nebo ekonomickém vývoji s nimi sice nemůžeme, ale intuici mají čerstvou a ničím nezatěžkanou.
Jsi na něj sama, nebo se s manželem o Toníka a jeho výchovu a péči dělíte?
Oba s láskou děláme to nejlepší, co umíme a jak umíme :-)
Jak s Toníkem nejraději trávíš volné chvíle, kdy jste spolu?
Jéje, toho je! Záleží i na ročním období. Baví nás kdeco. Navštěvujeme kamarády (naštěstí ti jeho mají rodiče, kteří jsou zároveň mými přáteli, tak si oba přijdeme na své :-), jezdíme vláčkem na výlety, zajdeme si do cirkusu, na pouť i do zoo. A ráda chodím s Tondou čutat do balonu nebo klasicky na dětská hřiště. To všechno, když je venku hezky. Doma hrajeme hry, malujeme, stavíme z lega. Tím, že ke mně se tato stavebnice dostala vlivem starého režimu až v daleko pozdějším věku, jsem stále jeho velká a aktivní fanynka.
Tak to já ne. Na lego nemám trpělivost, ale z jistila jsem, že se jím perfektně zabaví manžel :-) Mimochodem, má už Toník nějaké povinnosti, nebo je zatím doma a užívá si bezstarostné dětství?
Ano, chodí do školky a předtím poznal sem tam i péči jeslí. Měli jsme štěstí na velmi kvalitní! Jesle jsem nikdy nestavěla jako povinnost nebo, nedej bože, „odkladiště“. Vždycky jen jako odměnu, radost a legraci! Se školkou to máme zrovna tak, ale mám za to, že povědomí o nějaké povinnosti by se mu mělo pomalu dostávat, tak se zatím učíme chodit včas. Ale stále nestavím školku jako něco z „musu“. Občas ho beru s sebou na natáčení nebo do studia, aby viděl, že my dospěláci taky něco musíme a že to člověka může i bavit :-)
My se snažíme i v šest ráno tvářit, jak je to vstávání bezva, co legrace nás v práci čeká... Občas sice skřípeme zuby, ale co by člověk neudělal, aby byl správným vzorem?
Tak to máme stejně! Taky si myslím, jaký si člověk ráno nastaví den, takový ho při troše štěstí může mít. Na tom, že vstát musíme, nic nezměníme, tak proč si to ještě komplikovat. Nevím, jak u vás, ale my to máme usnadněné tím, že jsme s Petrem oba skřivani a ráno nám to „cvrliká“ docela samo. Tonda spí ze všech nejdéle – do 7.30 :-) Zato večer je to s námi těžší. Tonda by hraní jako všechny děti nejradši protáhl do rána, zato já uvadám :-)
Jaké hračkové období Toník má? My si hrajeme s koníčky...
I u nás jsou koně oblíbení, ale hlavně ti v brnění s rytířem v sedle. Však také hrad s příslušenstvím byl nejintenzivněji opakovaným vánočním přáním!
Už Tonda ví, co chce jednou dělat?
Zatím jsme ve fázi mnoha profesí. Rád by byl kuchařem a jeho zájmy to podporují (chodíme třeba okukovat přípravu pizzy v jedné „naší“ restauraci a Tonda je s kuchařem jedna ruka), a také kosmonautem. Rakety, družice, planety a vůbec vše neprobádané velmi láká jeho pozornost. A protože neprobádaného je v tomto věku víc než probádaného, otázku budoucí profese bych nechala ještě otevřenou dokořán...
Představ si, moje stejně stará dcera už řeší první lásku. Máte doma taky takové starosti, nebo ještě ne?
Toník už má taky představu o své svatbě, ale nevěsta jsem zatím já, tak to je dobrý! Předpokládám, že to není váš případ :-)
Ne, tatínek už není tím, koho si moje dcery chtějí vzít. To už proběhlo, holky najednou z jišťují, že svět je plný kluků... To bude ta první, předpubertální puberta. Když už mluvíme o tom, že puberta časem dorazí, myslíš, že matky jsou tu proto, aby své děti bezpodmínečně milovaly, i kdyby provedly cokoli?
Myslím, že bezpodmínečně milovat rozhodně ano. Ne bezpodmínečně schvalovat. V tom je rozdíl!
Co by musel tvůj syn udělat, abys na něj byla hodně naštvaná?
Otázka v sobě nese nádech, jako že je to snad problém nějak mě naštvat. Ale to zas až taková potíž není :-) Ono to není ani tak v tom, co on musí udělat, jako spíše, jak moc jsem unavená nebo nějak „špatně“ nastavená já. Většinou mě vytočí aktivita, která je nějak nebezpečná, může ho ohrozit a on je zcela opačného názoru.
Jsi spíše pro mazlící, nebo naopak přísnou výchovu?
Hodně, hodně, hodně lásky a dost, dost, dost důslednosti. A mluvit s dětmi upřímně a na rovinu. To je vše.
Vraťme se ještě na chvilku zpátky k tvému těhotenství. Bavilo tě tohle životní období a proč?
Velmi. Mám ráda dobrodružství a kouzlo neznámého, ráda objevuji a ráda jsem u zrodu a tvorby. Co může tohle všechno v sobě snoubit víc než právě těhotenství?!
Toníka jste pojmenovali „hezky česky“, měli jste jasno hned, nebo to bylo na delší diskuse?
Střídavě jsme si sdělovali své představy a ten druhý se k tomu vyslovil. Ačkoli u holčičí varianty jsme se shodli jedním dechem, u klučičího jména jsme to chvílemi viděli každý dost jinak. Pak jsme nalezli dvě harmonické varianty, z nichž jedna byla Tonda, a výsledek je všeobecně známý.
Je to trochu intimní otázka, takže nemusíš vůbec odpovídat, ale chtěla bys pro Toníka sourozence? Záměrně nepoužívám slovo plánovat, protože miminko se přece naplánovat nedá. Zaprvé to zavání komunistickou ideologií a zadruhé vždyť dítě je dar...
Tak nejprve poklona, ptáš se velmi decentně a citlivě a to se mi líbí! Jsou novináři, kteří nejenže kladou otázky jinak, ale často tu fázi přeskočí a napíšou hned odpověď. Pokud možno svou. Takže když se tak cudně ptáš, cudně ti odpovím. Kdyby se „tam nahoře“ zachtělo výhledově nás ještě jednou obdarovat, rádi ten dar přijmeme :-)
Máte s manželem někdy chvíle jen sami pro sebe, nebo trávíte každý volný okamžik s malým?
Je veledůležité mít chvíle i jen pro sebe, takže ano, dopřáváme si je. Velmi, velmi vzácně, ale ano :-) Teď jsme se docela hodně užili při společném zkoušení.
Moje maminka chodila ráda na třídní schůzky, protože tam chtěla vidět tvého tatínka, můj tatínek se na ně dobrovolně hlásil, protože chtěl vidět tvou maminku. Počítáš s tím, že stejný efekt bude mít tvoje přítomnost na Toníkových třídních schůzkách? Stoprocentní účast...
No, to jsme ještě hodně v budoucnosti... i když ono to zase tak rychle uteče. To je ale hezká vzpomínka, vůbec by mě nenapadlo, že to takhle mohlo fungovat. Hledisko popularity u nás dětí nijak výrazně nefungovalo. Uvidím a řeknu ti po první třídní schůzce :-)
Jak vzpomínáš na své dětství a jak chceš, aby si to své pamatoval Tonda?
Moc bych mu přála, aby na ně vzpomínal jako já na své. Ne že by všechno bylo „zalité sluncem“ – škola, spolužáci, lásky, neúspěchy, cizí i vlastní nedostatky a jejich důsledky to k dětství patří taky, ale vždycky bylo zázemí, pochopení – to, co je v ideálním případě podstata rodiny. Doufám, že to všechno budu schopna za každých okolností nabídnout.
Slyšela jsem názor, že mít v dnešní době dítě je od ženy oběť. Napadá tě, kdo a proč to mohl vyslovit?
Ani trochu! Ani omylem! Propána, kdo tohle šíří!? Co přesně je údajně položeno na oltář? Nechme pochopitelně stranou strašlivé a extrémní případy, ale v případě, že dojde k tomu daru, o kterém jsi mluvila, a přijde na svět zdravé dítě, není přece ničemu a v ničem překážkou! Jistě, je zpočátku novou okolností, změny jsou nevyhnutelné, ale jsou přirozené a záleží jen na nás, jak je vnímáme a zapracujeme do svého života. Přirozenou ženu ta situace sama vede a slovo oběť jí ani nepřijde na mysl. Tolik můj názor.
Kdy ses s Toníkem naposledy smála?
Postupem času jsem došla k tomu, že ze všeho nejvíc na něj zabírá humor, odlehčit i řádnou výchovnou zásadu a trvat na ní zvesela a samozřejmě (leč neoblomně, je-li správná.) Takže se smějeme o to víc.
Kdy jsi mu naposledy dala pusu?
V noci.
Co právě čtete a proč?
Karafiátovy Broučky. Protože je Tonda přesně ve věku hlavního představitele, dělá podobné vylomeniny, a tudíž mu rozumí. Já zase rozumím Broučkově mamince :-)
Děkuju za rozhovor, myslím, že je čas jít zase domů pomazlit děti...
A udělat nějakou pořádnou bžundu.
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.