[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dobrý vztah k dobrému (potažmo zdravému) jídlu považuju za jeden z nejzásadnějších, které můžete dítěti předat. Co váš potomek bude jíst, ovlivňuje jeho momentální náladu, současný stav imunity, fakt, jestli má dost energie, jestli se správně vyvíjí a roste celý jeho organismus, a také to, jak jeho tělo a zdraví budou vypadat v budoucnu nebo jak na tom bude se sebeláskou a vztahem k sobě samému.
A i když to zní možná trochu neuvěřitelně, tahle dlouhá, složitá a zásadní cesta začíná právě u vás v kuchyni! A vlastně… ještě o kousek dřív, při takzvaném lovu jídla!
Dětem dnes totiž chybí vůbec povědomí o tom, kde se jídlo bere. „Pokud ho vidí až ve chvíli, kdy přijdete domů a vybalíte z tašky rohlíky, nemají tušení, co vzniku takových rohlíků předchází. Dříve bylo běžné, že se děti zapojovaly do takzvaného lovu jídla – ještě my jako děti jsme sbírali u babiček na zahradě jahody, trhali rybíz, okopávali brambory, krmili jsme králíky, a to dnes dětem chybí,“ říká na úvod nutriční specialistka Monika Divišová ze společnosti Wellnessia, která se specializuje na wellbeing, tedy na cesty, jak se cítit dobře ve svém těle i na duši.
Pokud tedy můžete, berte děti s sebou už od kočárku na farmářské trhy, na farmy v okolí, hledejte veřejné zahrady nebo příští sezonu sledujte weby jako kam-na-ovoce.cz, kde najdete mapy veřejně dostupných ovocných stromů i celých sadů.
Tam si můžete beztrestně zazásobit sklep a dětem ukázat, že jablka prostě nerostou v přepravce supermarketu a že to něco stojí, když si je trháte, třídíte, ukládáte, pečujete o ně tak, abyste je měli co nejdéle k dispozici. Teď v zimě se s dětmi pusťte do klíčení – a nemusíte nutně zůstat jen u toho. Za oknem vám i v zimě regulérně vyrostou bylinky a u nás doma se letos poprvé proměnila zimní zahrada v zimní skleník: Prostě zkouším vypěstovat rajčata a okurky i mimo jejich tradiční sezonu.
Doma můžete dneska už i mlít mouku, dělat ovesné vločky, vyrábět rostlinná mléka… A ať si z toho vyberete cokoli, bude to užitečné proto, že získáte živinově nadupané ingredience a ratolesti uvidí, kde taková potravina vůbec vzniká a že jídlo je celý proces!
Nemluvě o tom, že v době neustálých lockdownů a karantén budete mít úplně nový zdroj užitečné zábavy…
Zkuste se zajímat o takzvané hydroponní zahradničení. V prodejnách s elektrem seženete i specializované minizahrádky, takové „krabičky“ o rozměru většího hrnce, v nichž díky speciálním světelným i výživovým podmínkám dokážete právě i v zimě pěstovat třeba minirajčátka, jahody a podobně! Stačí si zadat do vyhledávače „domácí hydroponní zahrádka“ nebo „smart květináč“.
Je pravda, že už ve chvíli, kdy mixujete první příkrmy, může dítě fungovat také s vámi v kuchyni. Samozřejmě zatím pasivně – v lehátku, v nosítku či šátku u vás. Ale může být u toho, když vzniká jeho jídlo. Vnímat zvuky, barvy, dostávat ochutnávat v průběhu přípravy, smát se, když něco vylijete nebo uděláte vtipné gesto, vidět vás mít z přípravy jídla radost… a sledovat procesy, které se s jídlem dějí a do nichž se bude moct postupně zapojovat.
„Protože čím dřív bude dítě u procesu vzniku jídla, čím dříve se jídlo zapojí do jeho života, tím lépe mu bude rozumět,“ říká Monika Divišová. Brzy se vám proto budou hodit nejrůznější schůdky, dětské náčiní, zástěrka nebo kuchařská čepice. Protože když děti vidí kuchyňská kouzla, chtějí se jich účastnit – a mohou už opravdu od raného věku.
Ještě v batolecím věku je můžete nechat si v kuchyni hrát a jídlo „osahávat“. Na jemnou motoriku je skvělé, když se mohou probírat miskou rýže, luštěnin, sáhnout si na to, jak hladká je hladká mouka a jak chladná je paprika, když ji vyndáte z ledničky. Kromě jemné motoriky tak posilují smyslové vnímání jídla jako takového.
Jen co jsou schopné ovládat vařečku, mohou míchat suché ingredience při pečení, přesypat mouku, trhat salát nebo pomáhat vám s úklidem po vaření nebo po nákupu.
Stačí s nimi mluvit o tom, co děláte: „Taaak, mouku dáme zpátky do spižírny, máslo uložíme do ledničky, příbory patří do prvního šuplíku…“ Přesně tak vysledují, kde je co ve spíži, v ledničce, naučí se orientovat v tom, kde co ukládáte v kuchyni, a brzy tak tím pádem začnou asistovat ve chvíli, kdy si třeba nevyndáte včas stěrku. Čekat nijak zvlášť dlouho nemusíte ani s akcemi typu krájení. Na porcování chleba na krutony stačí i příborový nůž a existuje řada speciálních dětských nožů s kulatou špičkou, až přijde čas na „ostré akce“. U nás už asi od čtyř let bydlí nožík značky Opinel. Ostrý jako ďas, ale skvělá rukojeť, kulatá špička a velikost tak akorát do dětské ruky z něj dělají až překvapivě bezpečný nůž.
Používání ostrých nástrojů očekává vaši trpělivost při předávání správných postupů. Stejně jako všechno, co dětem v kuchyni dovolíte dělat. Jedna věc je, že se učí nápodobou (a bude se jim tedy hodit, že se na vás třeba od půlroku dívaly), druhá je, že potřebují trénink a na všechno dost času a klidné rodiče, kteří se nezhroutí z nepořádku.
„Režim vaření je třeba dětem přizpůsobit nejen co do času a tolerance nepořádku, ale také je dobré myslet na samotnou organizaci kuchyně tak, aby měly děti co nejvíc věcí v dosahu a byly co nejdříve v kuchyni soběstačné,“ doporučuje Monika Divišová. Schůdky, samozřejmě. Dětem ale taky vyhraďte ve spodní části linky šuplíček, dva na jejich nádobí, jejich náčiní a zástěrky – aby mohly do určité míry fungovat bezpečně i bez vás.
A je čas se dobře najíst! Ale všichni víme, jak je to s dětmi u stolu komplikované. Nejedí, ale „nípou se v tom“. Hrají si u jídla i s jídlem. Zeleninu ignorují. Odmítají ochutnávat nové věci… A ve všech těch případech hodně záleží na tom, jaký přístup zvolíme.
Pokud už jsou na to dost velké, nechte děti připravovat prostírání a příbory na stůl. Nebo dokonce roznášet jednotlivé porce ke strávníkům. Stejně tak s nimi počítejte při sklízení ze stolu.
Sedněte si ke stolu všichni společně a na začátku za jídlo poděkujte tomu, kdo vařil, popřejte si dobrou chuť. Zvolit můžete i krátkou říkanku, kterou znají děti waldorfského školství, ale i moje dcera z lesní školky: „Budeme jíst dary země, děkujeme, dobrou chuť!“
„Váš rituál na začátku jídla může být samozřejmě jiný, ale je důležitý v každém případě. Jde o to, že tvoří předěl mezi hektičtějším procesem vařením a klidnou částí, kterou by mělo představovat samotné konzumování jídla. Nervový systém se během těch okamžiků přání, poděkování nebo klidně i modlitby zklidní a nastartuje se během něj lépe také trávení,“ objasňuje Monika Divišová.
Pak nastává čas si jídlo vychutnat! A také si o tom, co jíme, v klidu popovídat. I když se vám to může zdát zbytečně brzy, mluvte s dětmi třeba o tom, že díky vajíčkům, masu a luštěninám budou silné a porostou jim svaly (později jim k tomu přidejte informaci, že je to díky bílkovinám). Povídejte si o zelenině a ovoci, o vitaminech i minerálních látkách… A místo nudných přednášek takové věci zakomponujte do pohádek, příběhů, básniček (spoustu věcí najdete na internetu). „Navíc, když jsou děti u procesu nákupů, vaření jídla, prostírání a ještě k jídlu dostanou příběhy a zajímavosti, mnohem víc se na jídlo těší, baví je!“ dodává ještě odbornice.
Pokud dítě nejí, v pořádku, jídlo bez afektu odneste. Do ničeho dítě nenuťte a neopakujte větu ze svého dětství: Víš, co by za to daly děti v Africe?! Mělo by platit, že mezi jídly není nic volně k dispozici. Nic, k čemu by děti mohly přijít a jen tak si brát. Když mezi jídly dítě přijde a něčeho se dožaduje, mluvte s ním o tom, jestli má opravdu hlad, nebo jen na něco chuť. „Je také důležité vydržet a neřešit jejich odmítání naservírovaného jídla rezignací a povzdechem ‚no tak si vezmi aspoň rohlík‘. Je v pořádku respektovat, že dítě jíst nechce, nenutit ho, ale také nevymýšlet, čím by se mohlo dojíst.“