[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
1. Co říká tvoje maminka, mě nezajímá…
Vžijte se do role dítěte, do jeho bezpodmínečné lásky ke své mamince, které pravděpodobně stojí vždycky na její straně a sdílí tak i její názory a pocity. Přestože biologickou vazbu s nevlastním dítětem mít logicky nemůžete a z jeho názory „přinesenými“ z domova třeba nesouhlasíte, nepodkopávejte dítěti nohy tím, že budete názory jeho mámy negovat, nebo nedej bože kázat, aby přijalo za vlastní výhradně jen ty vaše. Direktivními příkazy jako macecha nezabodujete. Raději se jej na všechno ptejte, zjišťujte, jaká je maminka jeho očima, a porovnejte pak s názory jeho otce – vašeho partnera. Dávejte své (po)city najevo, žijte s nimi společně tady a teď, oba velmi dobře vaši energii vycítí.
2. Ty teda rozhodně nejsi po tátovi
Zní to tak trochu, jako kdyby měla biologická máma stigma vražedkyně, psychopatky nebo ženy hodné sociálky. Ať už partner o své ex mluví hezky, nebo na ni hází špínu, mějte na paměti, že je to pořád matka jeho dítěte. Naopak, pokud budete o jeho mamince mluvit s úctou, dítě pochopí, že nejste žádná zlá teta, která chce tatínka jen pro sebe. Případnou kritiku směřujte na projevy chování, které se vám nelíbí, než na kritizování dítěte jako takového. Navíc tahle věta u dítěte logicky vyvolá odpověď: „No, tak jsem po mámě…“, čímž ale úplně zbytečně ztrácí body zase jejich táta…
3. Tady ale platí úplně jiná pravidla než doma!
Některé děti se nemusí podílet na chodu domácnosti, nemají žádné povinnosti a úkoly, a tak je pak těžké nastolovat pravidla ve vaší domácnosti. Jenže, kdo je v tomto případě skutečný viník? Je snadné obvinit nevlastní dítě z lenosti nebo drzosti, ale pravdou je, že vinu na jeho chování nese biologický rodič, který mu toto všechno toleruje a umožňuje. Možná byste se měly víc zlobit na partnera než na dítě samotné. Nejlepším řešením je společně si popovídat a vysvětlit dítěti, jak si představujete jeho soužití s vámi, a nechat prostor pro vyjádření i jemu. Ideální varianta pro začátek je vymyslet nějaký zábavný „dospělácký“ úkol, například možnost menšího nákupu.
4. A proč mi nechceš říkat mami?
Tak to je zaručeně to nejhorší, co můžete jako macecha vypustit z úst. Ať už dítěti jeho biologická matka zemřela, utekla k jinému anebo jste důvodem rozvratu rodiny byla vy, nikdy, ale opravdu nikdy po něm nechtějte, aby vám říkalo „mámo“. Pokud nechcete být v roli tety, může vás oslovovat křestním jménem a brát raději jako kámošku než druhou mámu. Snažte se žít společně tak, abyste svého chování nelitovaly. Nechtějte po nevlastním dítěti, aby vás ze dne na den začalo bezmezně milovat. Naopak, pokud cítíte, že s vámi dítě právě nejede na stejné vlně, rozumně se stáhněte a dejte mu tolik času, kolik bude potřebovat.
5. Počkej, řeknu to tátovi…
Pokud má dítě skutečné výchovné problémy, utíká z domova, nebo nedej bože našlo náklonnost k drogám, nesnažte se o jeho převýchovu a mentorování a nevyhrožujte žalováním. Tyto problémy by měly zůstat k řešení biologickým rodičům, protože vaše snaha v tomto případě může společnému soužití ještě víc ublížit. Jistě, partner by měl vědět, že jste dítěti našla cigarety nebo jste ho viděla v parku popíjet alkohol, ale nedělejte z toho sama hysterickou scénu. Dítě se pravděpodobně samo s něčím pere a dost možná že se vyrovnává zrovna právě s vaší existencí. Vzala jste mu rodinu, jste nejhorší člověk na světě. V takovém případě je nasnadě soustředit se na svůj život než marně hledat x způsobů řešení. Cenné rady a tipy pro nevlastní rodiče najdete na stránkách www.tretirodic.cz.