reklama

Strach z odloučení: Aneb co byste měli vědět o „separačce“

Asi to znáte; z malého sluníčka se mávnutím proutku stal stydlín a uplakánek, ze dne na den si nemůžete ani odskočit na toaletu bez jeho doprovodu…

Strach je sice obvykle vnímán výhradně jako negativní emoce, nicméně jej lze za určitých podmínek chápat i jako emoci, která může přinést i pozitiva. „Strach je možný pouze na pozadí svobody. Svoboda rozvíjet se, uchopit nové, něčeho se odvážit, vyrazit ven do světa – to vše je spojeno se strachem. Je to strach, který člověka vyzývá, činí ho tvořivým, činorodým a plodným.“ řekl již před mnoha a mnoha lety dánský filosof a psycholog Søren Aabye Kierkegaard.

Možná tedy již tušíte, že strach má do určité míry ve zdravém psychickém vývoji dítěte naprosto přirozené a z určitého pohledu i nezastupitelné místo. Dle psychologů dokonce existují takzvaně vývojově podmíněné strachy – více či méně dlouhá období (délka a intenzita je individuální), kdy u dítěte zcela přirozeně převažuje určitý typ obav (strach z cizích lidí, z odloučení, z nadpřirozena, ze smrti atd.).

Asi nejznámějším vývojově podmíněným strachem je strach z odloučení, zvaný také separační úzkost. U některých dětí je období tohoto strachu velmi výrazné, u jiných ho sotva postřehnete.

Strachu z odloučení často předchází strach z cizích lidí

Strachu z odloučení, který se u dětí objevuje zhruba mezi rokem a dvěma lety předchází a někdy se s ním i prolíná období strachu z cizích lidí, které můžeme u dětí pozorovat asi od osmi měsíců. Zatímco některé děti se v tomto období jen stydí, jiné se cizích lidí doslova děsí. A proč právě toto období?

Teorií je vícero. V období kolem roku dochází k prudkému rozvoji motoriky; kojenec se „ze čtyř“ postaví „na dvě“, což mu otevírá nové obzory a možnosti k objevování světa. Batole je v tomto ohledu najednou mnohem nezávislejší a samostatnější než býval kojenec, nicméně se kupodivu paradoxně také stává závislejší na mamince.

Dle názoru některých psychologů zařídila příroda vše velmi logicky! Strach z odloučení děti v dřívějších dobách přirozeně chránil před tím, aby se hnány svými nově nabytými dovednostmi a touhou poznávat okolní svět nerozeběhly do nebezpečného pralesa. Strach z odloučení je držel o krok zpátky. Ale pozor, i překonaný strach z odloučení se může znovu objevit např. při narození sourozence, při změně bydliště, při rozvodu rodičů a podobných událostech.

Maminka se může ztratit! To děsí!

Separační úzkost jde též ruku v ruce s prozřením, že ono a maminka nejsou jedno tělo. Tento objev s sebou naprosto přirozeně přináší strach, že se maminka ztratí či odejde a už se nevrátí. Dle psycholožky Evy Lábusové může být toto období nečekaně bouřlivé tehdy, pokud rodiče dříve nechávali miminko takzvaně vyplakat!  

Bohužel nelze říci, kdy strach z odloučení pomine, ani jak bude silný. Někdy se dokonce ve vlnách vrací. Často v době, kdy dítě potřebuje vnitřně ujistit, že jej milujeme a neopustíme.

Strach z odloučení

Je důležité si uvědomit, že dítě, které se obává odloučení, nezlobí. Nedělá nic naschvál, jen se jednoduše bojí. Strach z odloučení, podobně jako další vývojově podmíněné strachy časem slábne. Rodiče by měli úměrně věku dítěte podporovat odvahu strach překonávat, přitom poskytovat dítěti oporu a jistotu.

Dle odborníků by také neměli dítě vychovávat „jako skleníkovou květinku“ a za každou cenu jej chránit před strachem. „Kdo se snaží chránit své dítě před uvedenými druhy strachů, vyvolává jen strach před strachem. Činí svého potomka bezmocného, závislého na své osobě a bezbranného vůči možným útokům strachu, neboť se nenaučilo se strachem vyrovnat,…“ tvrdí v  publikaci s příznačným názvem Dětské strachy a úzkosti  Jan-Uwe Rogge. U dětí, které již obstojně komunikují, radí  Jan-Uve Rogge, aby rodiče využili síly a nespoutanosti dětské fantazie a vhodně navázali na nějaký příběh či hru, kterou dítě samo rozvinulo a aktuálně prožívá.

Kupříkladu dva a půl roku starý Lukášek chce chodit s maminkou na toaletu, jinak pláče. Maminka může využít Lukáškovi oblíbené hry na pejska – na ruku si navlékne Lukyho vodítko, podvlékne ho pod dveřmi a Lukášek drží druhý konec – je ve spojení s maminkou (aktuálně pejskem), a přesto sám. Maminka navíc na Lukyho několikrát vesele zaštěkala a jinak uplakaný Luky se bouřlivě smál. Nakonec se dožadoval toho, aby se mu maminka schovávala. Prožil a překonal svůj strach a zjistil, že chvilku počkat sám zvládne i bez křiku.

Rituály pomáhají, „fígle“ a lži vše zhoršují

Dalším velkým pomocníkem v překonávání strachu jsou zavedené rodinné rituály, na které se dítě může absolutně spolehnout; například při uspávání, při odchodu maminky na cvičení apod. Samozřejmě, že i rituály mohou někdy selhat, zde je důležité neuchylovat se k „fíglům“ a lžím – jak má dítě dospělým příště věřit?

Batole | Vztahy a sex | Chování a vztahy

Jak si poradit se separační úzkostí

Pro dítě v období strachu z odloučení je důležité, aby se případné hlídání odehrávalo v domácím prostředí – to mu jeho „těžkou chvilku“ alespoň částečně ulehčí. Není rozumné odcházet od dítěte hladového, unaveného a nemocného – i dospělí jsou v takovém rozpoložení mrzutější. 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Odpoledne může být díky Uranu plné náhodných setkání, což máte nakonec rády. Pozor tedy na překvapení, nikoho neurážejte, ani se lidem…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama