Maminka.czChování a vztahy

Strasti a slasti víkendových manželství

Martina Machová 4.  1.  2013
Vídají se jen o víkendu; ON pracuje celý týden v Praze, ONA je doma, kde se stará o dvě malé děti. ON přijíždí domů v pátek večer, těší se na rodinu. ONA je v pátek večer naprosto vyčerpaná, přesto se také nemůže dočkat. Jenže OBA chtějí odpočívat, OBA touží po pozornosti a péči…

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Staré časy se vrací. Bohužel ne staré dobré časy (ostatně, které by to byly?), vrací se doba, kdy nemalý počet mužů odjíždí za svou prací daleko od domova a vrací se v pravidelných intervalech naplnit vydělanými penězi poloprázdnou rodinnou pokladnu. Za prací se jezdí jak přes hranice, tak do velkých měst, zvláště toho hlavního. „Víkendová manželství“ již nejsou ojedinělým úkazem, jejich počet roste – někomu vyhovují, někomu vůbec. Jaký scénář obvykle mívají?

1 a 2 měsíc: Láska až za hrob

První měsíce „víkendového manželství“ jsou těžké. Oba partneři (i děti) si zvykají na úplně jiný životní rytmus. On je v naprosto novém prostředí, bez blízkých, bez domova. Od pondělí do pátku žije v jednoduchém rytmu: práce – ubytovna – spánek – práce – ubytovna – spánek. Ona je na vše sama; na nemoci dětí, na všechny domácí práce, péči o prarodiče, práci kolem domu. Oba se celý týden těší, až se v pátek společně posadí k večeři a potom bok po boku na sedačku k televizi, v sobotu budou dlouho spát, půjdou na výlet a na večeři (tedy kéž by to alespoň jednou vyšlo). Oba mají pocit, že opět prožívají první lásku, často si volají, píší zamilované SMS a velmi se na sebe těší. Pokud něco o víkendu nevyjde dle plánu, láska jim dá křídla; rychle si odpustí a mohou se pro druhého rozkrájet.

3 až 6 měsíc: To já mám právo odpočívat!

Už si trochu zvykli. On dobře zapadl do mužského kolektivu, po práci jde na fotbal, po fotbale na pivo. Z domova si dovezl prut a začal po letech opět rybařit. Ona má již rozumně zorganizovaný týden a začala dokonce opět řídit, což ji na malé vesnici velmi usnadňuje péči o děti i prarodiče. Jen ta nepřekonatelná únava bývá na konci týdne víc a víc cítit. I ona by si v pátek večer tak ráda sedla a jen čekala, až se před ní objeví talíř „pořádného jídla“ (jak říká on). Potom by se zhroutila do peřin a bez vstávání k dětem prospala noc. Jenže tuto výsadu přenechala v dvouměsíčním milostném rauši výhradně jemu.

On k tomu navíc – kromě slov obdivu a díků za oběť rodině – očekává i noční milostné jiskření a vášnivé vzdechy. Ano, vzdychat to ona umí, ale jinak, než je očekáváno. Milostná idylka už skončila. Když příště přijel až v sobotu, byla docela ráda, vše stihla v naprostém klidu.

12 měsíc: Ty už jsi doma?

Oba se sžili se svou rolí, ne že by byli spokojeni, ale přizpůsobili se. Když jednou přijel v pátek po poledni, spontánně otráveně vyhrkla: „Ty už jsi doma?“. Urazil se a šel na ryby. Příští týden šel na ryby rovnou. Další pátek šel s kamarády na pivo (prý je dlouho neviděl). Ona se nenechala zahanbit, jela v sobotu s kamarádkou do města do kina. Rodinný rozpočet je sice po letech v kladných číslech, vzájemná náklonnost však spadla do záporu.

Zpět domů: Tady šéfuju já!

Po dvou letech našel stejně placenou práci poblíž domova a začaly „aklimatizační týdny“. Dny byly plné hádek, stresu, nedorozumění, nepochopení a nervozity. Oba chtěli mít hlavní slovo a držet rodinné kormidlo, jak byli doposavad zvyklí. Oba byli 2 roky nuceni spoléhat výhradně na sebe a svá rozhodnutí. On si rychle zvykl, že po práci má naprosté volno, jako za svobodna. Ona očekávala, že nyní už nebude na vše sama a rozhodně se nechtěla se vzdát posledního slova. Nakonec vše ustáli, ale trvalo několik měsíců…

Témata: Chování a vztahy, Manželství, Víkend, Sla, Hlavní slovo, Strast, Manžel, Vik, Slast