[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Střídavá péče je v Česku relativně „nová“. Zatímco například v západoevropských zemích, Skandinávii, USA či Kanadě jde o běžný model fungující od 80. let, v tuzemsku ji právní řád umožňuje teprve od roku 1998. A rozhodně se nedá říct, že by se z ní stal většinový model porozvodové péče.
V Česku je stále nejčastější praxí, že děti zůstávají v péči matky a otec se s nimi vídá ve stanovených intervalech, obvykle třeba o víkendech. Je už na rodičích, případně soudu, jaká pravidla si pro tento způsob nastaví. Oproti tomu střídavá péče, kterou logicky prosazují spíše otcové, vychází z toho, že dítě tráví s každým z rodičů stejnou dobu. Jak dlouhý je čas, který stráví u jednoho z rodičů, je opět na dohodě. Může to být týden, měsíc i ještě déle.
Zastánci střídavé péče argumentují tím, že dítě potřebuje oba rodiče stejně a že dítě není majetkem matky. Nemá být proto automaticky svěřováno do její péče, pokud o něj otec jeví stejně velký zájem.
Odpůrci tohoto uspořádání oponují tím, že dítě sice má oba rodiče, ale vlastně žádný domov. Neustále pendluje mezi dvěma místy, sotva si v jednom trochu zvykne, už ho čeká přesun zase do druhého. Musí mít buď všechno dvakrát, nebo neustále tahat obří zavazadlo a doufat, že nic nezapomene, třeba milovaného plyšáka na spaní.
Kde je tedy pravda? Psychologové se shodují, že střídavá péče může být dobrou volbou, ale rozhodně ne pro každou rodinu, dítě a situaci. Ačkoli děti snášejí stěhování lépe než my dospělí a přesun pro ně možná není tak náročný, jsou zde jiné důvody ke zvážení. Zejména věk, vazby s kamarády a škola.
Malinké děti sice příliš neřeší stěhování, ale delší odloučení od jednoho z rodičů snášejí špatně, protože jim delší dobu trvá si na něj zvyknout. Jakmile pak začne dítě navštěvovat školu, jeho vazby na vrstevníky jsou mnohem silnější a ztrátu (i když třeba vždy jen dočasnou) kamarádů nese těžce. Pokud se jim chce svěřit, chce to dělat v tu chvíli, kdy to potřebuje, ne až za čtrnáct dní.
V dnešní době internetu a sociálních sítí se to může zdát o něco jednodušší, faktem ale je, že osobní kontakt nic nenahradí a obecně bychom děti měli podporovat v tom, aby se svými kamarády trávily opravdový čas, nejen virtuální.
Samostatnou kapitolou je pak právě škola. Pokud se jeden z rodičů odstěhuje tak daleko, že není možné, aby dítě při pobytu u něj docházelo do stejné školy, nastává nutnost navštěvovat dvě školy. Umíte si to v praxi představit?
Stačí se zamyslet, jak by bylo nám, kdybychom takto pendlovali mezi dvěma zaměstnavateli a museli si neustále zvykat na něco nového. Protože na žádné škole se neučí stejným způsobem, látka se probírá různě rychle.
Pro dítě je zkrátka střídavá péče možná spravedlivá, ale extrémně náročná pro jeho psychiku. Podle řady odborníků je to spravedlnost vlastně spíše pro rodiče než pro dítě. Doporučují, aby k této variantě došlo pouze tehdy, pokud oba rodiče zůstanou bydlet v rozumné vzdálenosti od sebe a dítě nebude muset měnit školu nebo například zájmové kroužky, tedy ani okruh kamarádů.
Další podmínkou pro bezproblémové fungování je, aby byli oba rodiče zvyklí o dítě plnohodnotně pečovat. Pokud i v době manželství otec byl zvyklý se na péči a výchově podílet plnou měrou a umí si poradit ve všech běžných situacích, pak je na střídavku připraven.
Problém nastane, když o tento model vehementně usilují otcové, kteří byli dosud zvyklí, že veškerou péči okolo dětí vykonává matka a oni si s potomky sice rádi hrají, ale v podstatě nevědí, co jim dát k večeři nebo že existují třídní schůzky. Zde je pak na soudu, aby zhodnotil, jestli je svěření dítěte do střídavé péče opravdu „v jeho nejlepším zájmu“. Ostatně názor dítěte musí být od určitého věku zkrátka brán v úvahu jako to hlavní!
Jedním z možných řešení, které je však dostupné pro minimum lidí, je model, kdy dítě zůstává v jednom bytě a stěhují se rodiče. To fakticky znamená ještě třetí byt navíc, protože bývalí manželé obvykle dříve či později mají nové partnery a není tedy možné využívat byt jednoho z nich.
A konečně to zásadní, co je pro úspěšnost střídavé péče potřeba, je ochota a schopnost bývalých partnerů spolu komunikovat a v zájmu dítěte co nejlépe vycházet.