Maminka.czDěti a mateřství

Syn má panickou hrůzu ze psů. Co s tím?

Martina Machová 9.  10.  2012
Je mu 5 let a takřka panicky se bojí psů. Dokonce není schopen v klidu projít ani kolem čivavy na vodítku. Co s tím?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Malému Edovi přerostl přes hlavu velký strach. Eda se panicky bojí psů, největší strach má pochopitelně z velkých plemen. Bojí se ale i pejsků na vodítku, psů co si ho při míjení ani nevšimnout, natož aby štěkali či vrčeli. Eda se psů bál vždy, ne však v takové míře jako v posledních měsících. Chlapec v klidu neposedí ani před domem na písku, jakmile neoplocené hřiště míjí větší pes, rychle vyleze na blízkou klouzačku. Sbírání kaštanů v parku mu spolehlivě zhatí, jakýkoliv blížící se chlupáč. Eda ihned chytá maminku za ruku, odmítá se od ní hnout, pokud se pes neocitne v bezpečné vzdálenosti.

Podobných situací zažívá Eda každý den několik. Asi vás napadá; neměl chlapec se psy nějaký nepříjemný zážitek? Neměl. Dokonce má Eda pejsky rád, miluje Čapkovo Povídání o pejskovi a kočičce, televizní pořady o psech pozitivně komentuje a usíná s velkým plyšovým hafanem. Jak chlapci pomoci? Ptá se jeho stále více nešťastná maminka.

Strach je nakažlivý, bojí-li se rodič, bojí se i dítě

Eda není se svým trápení osamocen, dětí jako on je spousta. Naštěstí jde v tomto případě opravdu „pouze“ o velký strach a ne o fobii, která si vyžaduje naprosto jiná terapeutická opatření.

Možná to nevíte, ale strach je nakažlivý, zvláště pak ve vztahu rodič – dítě. Pokud se psů bojí maminka, bude se jich s velkou pravděpodobností časem obávat i její potomek, se kterým na mateřské dovolené tráví 24 hodin denně. Spolehlivě to tak funguje i v případě hmyzu, špíny apod. A tak se bude Edova maminka nejprve muset zamyslet nad svým vztahem k chlupatým čtvernožcům.

Najděte mu psího kamaráda

Pokud nemusí chlapcova maminka zapracovat nejdříve na sobě, může se synovy pokusit najít nějaký psí vzor. Jednoduše hodného, klidného a poslušného pejska z okolí, jehož majitel by byl ochotný umožnit chlapci pravidelný kontakt se svým psem. Vše je důležité předem naplánovat, s majitelem psa se dohodnout a vzájemný kontakt dávkovat postupně, pomalu a opatrně. Edova může spolu s maminkou začít pouhými pravidelnými procházkami kolem pejska a společným pochválením psa jeho paníčkovi, doma si pak mohou se synem o pejskovi povídat a společně ho třeba nakreslit.

Chlapec by měl vidět, jak maminka psa hladí, dává mu pamlsek, který společně vybrali, avšak bez toho, aby byl chlapec do kontaktu nucen. Eda se možná časem trochu osmělí a bude ochoten hodit psovi hračku, možná i nabídnout pamlsek (klidně jej zpočátku položit na zem). Po čase může dojít i na asistované pohlazení a přímé nabídnutí pamlsku. Pokud psího kamaráda maminka nenajde, může se obrátit na psí „profíky“ a jejich školené páníčky – profesionální canisterapeuty.

Nebo mu rovnou kupte pejska

Poslední rada je poněkud kontroverzní, lehce na hraně, přesto však v některých případech účinná. Má, tehdy 7letá dcera, se také bála psů, ne tolik, jako Eda, ale pokud šel okolo velký pes, ihned se chytala mé ruky. Po pejskovi toužila, plyšových psů měla „tunu“, přesto se psů bála. Nakonec jsme si jednoho středně velkého hafana přivezli z útulku; já, manžel i dcera jsme se zamilovali do fotky odrostlého toulavého štěněte. Společné začátky nebyly pro dcerku jednoduché, ale výsledek stál za to. Našemu trhačovi jsou nyní přibližně dva roky, dcera ho miluje a on ji na oplátku zbavil strachu.

Témata: Děti, Syn, Pán, Nešťastná maminka, Pamlsek, Nepříjemný zážitek, Panic, Chlapcova maminka