Maminka.czRodina

Tak trochu jiní rodiče: Jaké je to být za „exoty“?

Martina Machová 18.  4.  2013
Nikdy jsem ji neviděla s kočárkem, miminko nosila v šátku, nákupy v batohu, na balkóně měla v létě nádherná rajčata, jahody, bylinky a minikompost s kalifornskými žížalami. Její manžel chodil skoro celý rok v sandálech a z kola neslézal ani v prosinci. Časem se odstěhovali na venkov a mně se stýská.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Romča byla osobnost, přírodní žena se vším všudy, s Tomem si razili svou originální cestu životem, a ač působili klidně a skromně, myslím, že si svou výlučnost a nápadnost docela užívali. Když šli spolu, nešlo je přehlédnout, Tom nosil do prvních mrazů výhradně pruhované triko z armádního výprodeje, kraťasy, sandály a úctyhodný fous. Ona vedle něj křehce poletovala v jakýchsi doma šitých a ručně barvených šatech (křehká ale rozhodně nebyla), po zádech se oběma plazil dlouhatánský cop.

Dcerka Jolanka přišla na svět doma, což samozřejmě spustilo mezi místními vítané pozdvižení a Tom s Romčou se definitivně na nějaký čas stali vděčným tématem hovorů. Oba jsem měla moc ráda, dělali svět barevnější. Některé jejich zásady mi přišli velmi naivní, v něčem mi byli naopak inspirací.

Mají to jednoduší i těžší zároveň

Jolanka byla nadšený nošenec a zuřivý kojenec. Romča ji od narození nosívala v šátku, po sídlišti se pohybovala s neskutečnou rychlostí, nákupy i domácí práce zvládala i s Joly s obdivuhodnou obratností, ochotná se byla zastavit snad jen na kojení.

To ale provozovala kdekoliv a kdykoliv, což okolí občas poněkud znervózňovalo. Život dvojice byl jednoduší i těžší zároveň, hodnoty měli pevně ukotvené, neměnné, nedělali kompromisy a peníze pro ně byly druhořadé. První byly jednoznačně vztahy, duchovní růst a kontakt s přírodou.

Na druhou stranu jim jejich životní styl běžný život bez mnoha moderních vymožeností značně komplikoval. Pouhé praní plen a prádla v mýdlovém slizu, vaření, příprava jogurtů, marmelád i sýra, pečení chleba, klíčení semínek a výroba nejrůznějších semínkových a luštěninových pomazánek a ořechového, sojového a obilného „mléka“ i další domácí práce zabraly mnoho času. Jeho dostatek jim částečně kompenzovalo to, že nevlastnili televizi, tudíž večery měli naprosto volné.

Nestarali se jen o sebe

Ač byl přístup Romči i Toma k životu i k výchově Jolanky velmi svérázný a nové přátele by v místě bydliště hledali jen těžko (stálé přátele samozřejmě měli), nedal se jim upřít zájem o druhé. Starali se o zeleň v okolí svého paneláku a každý týden nechávali místnímu sběrači papírů úhledný balík před domem (na balíku občas trůnila i malá domácí bábovka nebo marmeláda).

Jednou jsem byla svědkem toho, jak Tomovi „sběrač“ předával jakousi nalezenou hračku pro Jolanku. Tom poděkoval a Joly si dál hrála s doma šitými panenkami, dřívkovou stavebnicí a krabicí plnou oblázků, mušlí, ulit, šišek a dalších přírodnin.

Nakonec nám zmizeli

Dalo se to čekat, našli levný domek nedaleko Orlických hor a odstěhovali se do svého „ráje“. Byt prodali svému kamarádovi, na balkóně mu nechali kompost i obrovské dřevěné truhlíky na zeleninu. Vypadá to, že bude zase o kom mluvit…

Témata: Rodina, Rodiče, TAK, Dřívko, Běžný život, Byt, Přírodní žena, TRUHLÍK, Tomo, Jake, Jak, První mráz, Jolanka