Maminka.czVýchova

Také vás děti zkouší a testují, kam až mohou zajít? To je dobře!

Martina Machová 9.  12.  2019
Proč nás děti testují? Proč někdy ženou situaci do krajnosti? Může to být pro ně i pro rodiče k něčemu dobré?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

„Často nás děti začnou testovat tím, že se začnou chovat nepřijatelně. Buďte na to tedy připravení, očekávejte to. Až k tomu dojde, chápejte tu situaci jako součást vývoje, neberte ji jako něco zvláštního.“  upozorňuje, informuje i uklidňuje psycholožka a pedagožka Patricia H. Berneová. V onom „testování“ našich nervů a výdrže nejde dětem o to dostat nás „do Bohnic“, ale pochopit a poznat hranice toho, kam až mohu dojít. Protože jen v takovém prostoru, který má začátek a konec se již od prenatálního života cítí bezpečně. Výchova, která nemá žádné mantinely a pravidla, anebo se pravidla neustále mění, vyvolává v dětech zmatek a neodolatelně je ponouká k dalšímu testování. Ale to ještě není vše!

Respektovat a být respektován: Proč některým tato metoda nefunguje?

Pravidly a jasnými hranicemi projevujeme také zájem!

„Pokud rodiče nestanoví pravidla a omezení, děti si mohou myslet, že rodičům na nich nezáleží. Chci tím říct, že je důležité, aby nějaká hranice existovala, i když dochází často k jejímu porušování. Děti budou vždycky zkoušet, co si mohou dovolit.“ tvrdí Berneová, a mnohým rodičům nezbývá než souhlasit. U některých dětí je toto nutkání výraznější, u jiných méně, což se odvíjí jak od vrozeného temperamentu, tak od míry absence hranic.

Větší děti by pak už měly obdržet i vysvětlení, proč je důležité stanovená pravidla zachovávat. Dodržovat dohodnutá pravidla by vždy měly obě strany! Pokud kupříkladu vyhlásíte, že se odchází v osm hodin, a nakonec budete vy tím, kdo vždy všechny zdržuje (a pochopitelně vám to bez připomínek projde, jste přeci dospělí…), vysíláte tak signál směrem k dětem, že to s těmi pravidly není zas až tak žhavé. Neméně důležité je, aby deklarovaná pravidla a omezení nebyla vynášena v duchu vyvolávajícím strach a hrůzu – vždyť pravidla dětem dáváte, protože je milujte a chcete je ochránit.

Důslednost není přísnost! Děti, které mají hranice, jsou v životě jistější

Musí vědět, že ho milujete, i když zlobí

„Toho zlobivého kluka neznám, toho nemám ráda!“ slyšíme občas od dospělých, kteří to jistě nemyslí nijak zle. Ale jak by vám bylo, kdyby vám partner řekl: „Ten nepořádek už je hrozný a ta polévka neskutečně slaná, takovou ženskou prostě nemohu milovat!“ nezačaly byste pochybovat o jeho lásce, o jeho vztahu k vám či sami o sobě? Děti by měly vědět, že je máme rádi ať zlobí či ne, měly by chápat, že se naše výtky a rozhořčení netýká lásky k nim, ale jejich nevhodného chování. „Děti potřebují vědět, že je má někdo rád. To je velmi důležité. Také je třeba, aby pochopily, že to, že je má někdo rád, a to, zda je jejich chování přijatelné nebo ne, jsou dvě různé věci.“ vysvětluje psycholožka a pedagožka Berneová.

Líní rodiče mají šťastnější děti. Jak to dělají? Nechají děti být

Malí ďáblové

Z uvedeného je tedy patrné, že to, že nás děti více nebo méně zkouší, je naprosto normální a přirozené. U dětí s velmi výraznou potřebou testovat své okolí bychom se možná měli zamyslet nad tím, proč tuto neodbytnou potřebu mají. Málokdy jde pouze o vrozený temperament. Častěji svým chováním volají po bezpečném místě, kde rozumí pravidlům a chápou, co mohou a co už ne. (Toto místo je nejen zdrojem bezpečí, ale i lásky a zájmu o jejich osobu.)

Témata: Rodina a vztahy, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Chování a vztahy, Rodiče, Předškolák, nutkání, Děti, Rozhořčení, TAK, Hranice, Bohnice, Pedagožka, Berneová, Pravidlo, Omezení, Láska, Chování, Vaš, Temperament