Táta není máma, každý má svůj styl

asi jsem táta - nechávám dceru řádit a to (božínku!) v teplákách a triku, rozbité koleno mě nerozhodí, zatímco můj muž pokaždé, když dcera upadne, zbledne a když dojde na odřeninu, je na omdlení a o imunitě si myslím, že mateřský mlíko je nenahraditelný, ale pohyb venku a kontakt s hnojem (obrazně řečeno) taktéž. Tak snad jedině ta strava, to je fakt, dostatek zeleniny a mléčných výrobků, pestrost stravy a vvážený složení dozoruju já. Být to na manželovi, jedla by malá pouze a jedině to, co jí chutná a co sní bez protestů (rohlíky, olivy a piškoty) a to co by jí pro rozšíření obzorů můj muž rád dopřál - párky s kečupem, čokoládu a sardelovou pastu..

Tak naše dcerka má zřejmě dvě mámy knihy a časopisy o těhotenství, porodu a mateřství jsme hltali v těhotenství oba a moc jsme si užili při měření na pravítku, kolik nás drobeček asi měří, že už je jak pecička z jablka, jak krabička od sirek, potom jako tužka... Prevence úrazů - v tom je můj partner dokonce úzkostnější než já. Na hřišti se neustále bojí, ab nespadla na hlavičku, aby sse neodřela. Samozřejmě já ji také hlídám možná až moc, ale on mnohem víc. Strojení - v tom se také shodneme, je to malá princezna a baví nás si ji nastrojovat. Klidně ho pošlu s dcerkou do města, vždycky koupí krásné věci ladící k sobě akorát u těch her to možná sedí