* Váš tatínek hrál Trautenberka, sledoval jste ho vy jako malý kluk? Dívají se na něj dnes vaše děti?
Když tuto pohádku začali vysílat, bylo mi patnáct let, takže jsem to vnímal spíš vzdáleně. Nicméně díky častým reprízám sledujeme Krkonošské pohádky s dětmi. U nás je ten zlý Krakonoš, protože dědečka - Trautenberka - vždycky oškube. Tenhle večerníček se vysílá už 35 let, takže se dětem asi stále líbí.
* Další oblíbené postavě, tentokrát animované, jste propůjčil svůj nezaměnitelný hlas. Je Bořek Stavitel hrdinou vašich dětí?
Nadaboval jsem ho už před deseti lety, tenkrát jsem se smál, že tenhle legrační igráček nebude nikoho bavit. A vidíte, jaký má úspěch! Myslím ale, že je to hrdina spíš pro kluky. Moje dcery to moc nebaví, ty by raději létajícího jednorožce. Frantovi jsou teď dva roky, tak uvidíme, jestli ho Bořek začas zaujme.
* Slyšela jsem, že hrajete na klavír a na saxofon, je to pravda?
Spíše se pokouším, baví mě to. Teď jsme si pořídili piano, tak na něj zkouším hrát. Nedávno jsem viděl zajímavý dokument, byla v něm pětasedmdesátiletá paní, která se rozhodla, že se naučí hrát na piano. Řekl jsem si, že mně je míň, tak že bych to mohl také zvládnout. Koneckonců výzvy má člověk přijímat.
* Vedete k hudbě své děti?
Snažím se, ale je to poněkud komplikované. Většinou mají k vlastnímu hraní na hudební nástroj spíš averzi, než aby to milovaly. Musejí cvičit stupnice, noty a podobně a tato teorie jim nedělá dobře. Nebo alespoň mým pěti dětem. Navíc v naší vlasti je způsob výuky hudby stále velmi nehybný a málokdy natrefíte na někoho, kdo učí děti hudbu zábavně. To je škoda.
* Hrajete v několika divadlech a v hlavě musíte udržet hned několik rolí. Co děláte, když vám vypadne text?
To se čas od času stává a nic moc dělat s tím nejde. Nemůžu tam jen tak stát, musím chtě nechtě pokračovat. Samozřejmě v divadlech existuje nápověda, ale ta ve velkých divadlech není moc platná, protože je strašně daleko. Takže třeba improvizuju, diváci to většinou ani nepoznají, pokud samozřejmě nápověda neřve tak hlasitě, že je to slyšet až do hlediště. Nedivte se, i to se někdy stává. Naštěstí se to ale příhodí už jen výjimečně.
* Se svou partnerkou Lindou Rybovou jste společně hráli ve filmu El Paso nebo v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Je lepší stát před kamerou s blízkým člověkem, nebo je to naopak horší?
Výhoda je samozřejmě v tom, že si nemusíte zvykat na cizího člověka. Nevýhodou jsou problémy spojené s chodem domácnosti. Když odcházíme oba z domova ráno a vracíme se večer, je komplikované to všechno skloubit dohromady, zvlášť když jsou děti malé. Ale oba svou práci chceme dělat, tak to nějak fungovat musí…
David s dcerkama
* Kdo vám v takovýchhle případech pomáhá?
Měli jsme paní na hlídání z vedlejší vesnice, to jsme museli vše naplánovat třeba na měsíc dopředu. Teď už holky chodí do školky a zanedlouho tam nastoupí i František, takže organizace času, práce, dětí a chodu domácnosti bude snazší.
* Odstěhovali jste se z Prahy. Jak se vám líbí život na vesnici?
Já to mám rád. Je to úplně jiný druh života, který má samozřejmě své plusy i minusy. S rostoucími dětmi a jejich koníčky stoupá i náročnost organizace dojíždění. Musíme se samozřejmě o dům starat, takže i když mě nebaví být domácí kutil, nouze mě naučila.
* Jaký jste táta?
To jsou tedy otázky :-) Být otec nebo matka je neustálá konfrontace s dětmi. Já už jsem táta hezkou řadu let a zpětně vidím období, ve kterých jsem byl různou měrou úzkostlivý, rozumný, strachující se a podobně. Snažím se samozřejmě být ten nejlepší. Ale jaký jsem táta, to se musíte zeptat mých dětí.
* Zeptám se jinak: Co pro vás znamená být táta?
Starat se ještě o někoho jiného než o sebe. S přibývajícími léty se i rodiče výrazně mění. Coby mladý otec jsem si mnoho věcí neuvědomoval, teď se o své děti více bojím.
* Máte celkem pět dětí. Chtěl jste mít velkou rodinu?
Ne. Představoval jsem si, že budu mít jedno nebo dvě. Pět mi připadá hodně. Samozřejmě znám rodiny, kde mají ještě víc dětí.
* Četla jsem, že rád fotografujete, jaké jsou vaše oblíbené objekty?
Mé děti. Jednoznačně. Snažím se mít fotky i fyzicky. Nesnáším mít plný počítač obrázků, raději si je prohlížím vytištěné.
* Jaké pro vás je být veřejně známá osoba?
Vadí mi, že si mě všímají často bulvární média, ale jinak to ani nepociťuji. Čas od času mě lidé zastaví, někteří jsou milí, jiní méně.
* Vnímají vaše nejmladší děti, že mají slavné rodiče?
Zatím ne. Jen nechápou, že když jsme někdy v televizi, jak je možné, že jsme doma. Nebo jsou velmi útlocitné, když se nám ve filmech něco děje. Teď jsme například byli s Rózou na premiéře nové české pohádky, ve které hraju rytíře. V jedné scéně mě trefili šípem, to byl pro dcerku velmi těžký zážitek.
Co možná nevíte o Davidu Prachařovi:
- Jeho maminka Jana Prachařová pracuje jako loutkoherečka. Podílela se například na oblíbeném dětském seriálu Broučci.
- Vystudoval DAMU, hrál v několika divadlech a v roce 2002 se stal členem činohry Národního divadla.
- V roce 2000 získal významnou cenu Františka Filipovského za dabing filmu Život je krásný.
- S herečkou Danou Batulkovou má syna Jakuba (26) a dceru Marianu (16), se svou současnou partnerkou, herečkou Lindou Rybovou, vychovává Rozárii (6), Josefínu (5) a Františka (2).
