Už si přesně nevzpomínám, v jakém záchvatu jsme kamarádům kývli na nabídku týdenní dovolené v Toskánsku, ale vzhledem k základním zeměpisným údajům (ano, jde opravdu o „to“ Toskánsko, kde se tolik líbí Topolánkovi) to muselo být během dočasné nepříčetnosti. Když jsme se z ní probrali a spočítali si jednoduchou rovnici (Jáchym vydrží v sedačce hodinu, 1300 km trvá o trochu déle), začali jsme pomalu panikařit. Nicméně rušit objednaný pokoj se nám nechtělo, a tak jsme se na tuto křížovou cestu vydali.

Do auta jsme připravili všechny oblíbené hračky a dokoupili jednu novou, ryze cestovní: maličký volant bezdrátově spojený s deskou, která se pověsí na sedačku před miminko. Na obou jsou stejné symboly, a když se zmáčkne třeba žirafa na volantu, žirafa na desce se rozsvítí a zahraje melodii. No nekupte to. Když jsme začali v 8 hodin večer, kdy chodí Jáchym normálně spát, stěhovat do auta asi tak polovinu našeho bytu v několika obrovských taškách, trochu se divil. Ještě víc se divil, že v tuto nezvyklou hodinu putoval namísto do postýlky do autosedačky. Naštěstí ale brzy usnul a vydrželo mu to až do Německa. Probral se kolem druhé ráno a zůstal vzhůru asi dvě hodiny. Kupodivu ale vůbec neprotestoval, zvědavě pozoroval světýlka všude kolem a jednoho z klimbajících rodičů. Pak zase spokojeně usnul a vstával až ráno. Nic nenamítal ani proti provizorní snídani na italské pumpě a statečně zvládal i zbývajících pár set kilometrů za denního světla.

Krize nastala jen v zácpě, kde jsme asi hodinu popojížděli krokem, ale tam jsme ho ze sedačky vypustili, takže se aspoň trochu protáhl. Během týdne viděl několik nádherných měst, vykoupal se v moři (Slaná voda? Co to je za vynález?!), snědl litry zmrzliny, ochutnal různé pizzy, chodil pozdě spát, nemusel se učit sedět na nočníku, prostě spokojeně dovolenkoval a sbíral sílu na cestu zpátky. Část z ní jsme si chytře odbyli během jeho dopoledního spaní, zbytek absolvovali opět v noci a nutno podotknout, že napodruhé to Jáchym profesionálně prochrněl celé až domů před dům. Ověřili jsme si tedy na vlastní kůži, že 1300 km se přežít dá – jenom by neškodilo více pump s přebalovacími pulty a dětskými koutky.

Zásady cestování s dětmi

Stačí, když se budete řídit jednoduchým pravidlem: Čím mladší dítě, tím blíže k domu byste měli být, dlouhé cesty ani změny klimatu moc miminkům nesvědčí, ale na druhé straně, proč nepoznávat nové kraje i s potomkem.

• Kojence nikdy nedržte v náručí, vždy použijte autosedačku!
• Pokud sedí dítě vzadu v autosedačce, vždy by měl někdo sedět s ním.
• Během jízdy dělejte přestávky.
• Za zadním sklem nesmějí být žádné věci, které by mohly při zabrzdění spadnout a miminku ublížit.
• Hromadným dopravním prostředkům se raději vyhněte.