Domů se vracím tak kolem šesté a nestíhám chápat, jaká anarchie tam za mé nepřítomnosti funguje. Nepořádek je úplně všude. Jen v ponožkách neustále šlapu na kostičky lega a to občas opravdu dost bolí.

V kuchyni na stole na mě místo večeře číhají dinosauři. V posteli mám většinou stočeného gumového hada, což děti považují za šílenou legraci. Já už tolik ne.

Hlavu mám plnou starostí z toho, co jsem za den udělat měl a nestihl. Místo toho jsem totiž běžel do nejbližší drogerie koupit vlhčené ubrousky na prdelky, kterých byl v celé naší domácnosti najednou kritický nedostatek. Někdy se cítím, jako bych hasil dva požáry najednou. Domácí a pracovní.

V zaměstnání se snažím působit jako šéf, vědět, co dělám, proč to dělám a kam směřuje moje oddělení. Při prezentacích se občas přistihnu, že místo na grafy a proslov nadřízeného myslím na to, že holkám musím koupit koloběžku, že jsem jim slíbil o víkendu výlet vlakem a přitom se mi vůbec nechce... Třeba proto, že jsem dostal pozvání od stále ještě svobodného kamaráda na turnaj v šipkách.

Kdeže loňské sněhy jsou

Doma si pak nestíhám ani umýt ruce a už na mě visí děti, jako by se jim manželka celý den nevěnovala. Vím, že to tak není, ale nemohla by mi dát aspoň prostor na to, abych si došel na toaletu a umyl si ruce? Stýská se mi občas po dnech, kdy jsem volným krokem přišel domů, tam si dal vanu, pustil oblíbenou hudbu, pak se přesunul k počítači a nedělal vůbec nic. Kromě toho, že jsem pátral, co bych si ve skromných zásobách ulovil k večeři, a litoval se, že nemám partnerku. Tu jsem si sice pořídil, ale na večeřích se toho moc nezměnilo. Nejsou, protože žena nestíhá.

Potřebuji pomoc

Ale blýská se na lepší časy. K Vánocům jsme dostali tlakový hrnec a už jsem se dočkal dvou vývarů. To je za půl roku docela úspěch, že? Nechci, aby to znělo, že si jen stěžuji. Ale s kamarády se o dětech moc nebavíme, protože teď jsme všichni ve fázi, kdy šílíme z vlastních potomků, snažíme se přijmout ty vyženěné i s jejich charakterovými vadami nebo si lížeme rány z rozvodu a začínáme chápat systém střídavé péče.

Tyto stížnosti píšu především proto, že třeba některé ženy pochopí, že i na nás je toho hrozně moc. Nejsme jako ženy, které přepnou na systém rodina a jedou. Potřebujeme pochopení. Pokud se nám ho nedostává, děláme chyby.

Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.