[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
* Jste úspěšný textař, bavič, moderátor, autor několika knih. Možná jsem na něco zapomněla. Čím se cítíte být nejvíc?
Já ty profese nějak výrazně neodděluju. Je ale pravda, že všechny činnosti mají jediný cíl: pobavit. Takže asi to bude ten bavič. I když to slovo mnohé umělce uráží. Mě nikoli.
* Věnujete se také psaní hudebních textů. Kde berete inspiraci?
Největší inspirací je vždycky melodie, kterou právě textuju. Pak je to částečně i osoba interpreta. Při skládání mi někdy stačí jediné slovíčko, které mi utkví, nebo slogan, o který lze opřít celý text.
* Po studiu na filmové škole jste nastoupil do televize jako asistent. Jaké byly začátky mladého dychtivého absolventa „ve světě reflektorů“?
Popravdě? Velké zklamání. Byl jsem správně zvědavý a chtěl být u toho, kde se něco tvoří, vymýšlí. Ale produkce je ryze ekonomická profese, navíc asistent není zrovna nic moc pozice. Takže jsem nosil krabice s filmy do střižny, do laboratoří, zkrátka, co bylo zrovna zapotřebí. Po nějaké době mě to přestalo bavit, a tak jsem toho po pár letech dobrovolně zanechal.
* Patříte mezi nejoblíbenější televizní baviče současnosti. Vděčíte za tento úspěch někomu, nebo je to čistě vaší pílí, talentem a umem?
Geny jsem asi podělil. Můj tatínek byl operetním hercem a zpěvákem. Jeho obor byl operetní mluvou „mladokomik“.
* Jste autorem mnoha divácky oblíbených televizních pořadů. Hitšaráda, Horoskopičiny, Rozjezdy pro hvězdy, Všechnopárty. Který z nich vám je nejbližší?
Těžko říct. Každý pořad byl pro mě ve chvíli, kdy se realizoval, nějak důležitý i zajímavý. Momentálně mi nejvíc vyhovuje formát, který právě dělám, tedy pořad Všechnopárty, který vysílá Česká televize.
* Z předchozího manželství máte již dospělého syna Karla. Stýkáte se?
S Karlem se vídáme pravidelně. Je to také tím, že od sebe bydlíme kousek. Právě dokončuje právnickou fakultu, takže toho má až nad hlavu. Když máme chuť, zajdeme spolu na fotbal nebo si jen tak povídáme.
* Počítáte s tím, že vás syn může brzo udělat dědečkem?
Proč ne? V mém věku by to bylo normální. A byl bych určitě moc rád. Ale zatím se to nerýsuje.
* Před několika lety jste do manželství vstoupil podruhé. Kde jste se s vaší ženou Ivou seznámil?
Iva se přišla podívat na natáčení Horoskopičin, které jsme před léty dělali. Znala se předtím už s mým tatínkem, protože byla baletkou Karlínského divadla a můj tatínek tam v několika inscenacích hrál. Po natáčení pak ještě zůstala s námi. Takže slovo dalo slovo…
* Co vás na ní nejvíce upoutalo?
Nejvíc asi pozitivní ladění a trvalý úsměv. Oceňuji, když z člověka vyzařuje pozitivní energie, a u ženy obzvlášť.
* Nemůžu se vyhnout otázce, kterou vám asi pokládají často. Týká se vašeho poměrně velkého věkového rozdílu (30 let). Narazil jste někdy na neporozumění okolí?
Nejsem ten typ, který by tohle řešil, někoho se ptal nebo si chodil k někomu pro radu. Myslím si, že je to každého věc a svobodná volba. I kdyby někdo připomínky měl, bylo by mi to jedno. Zaběhnutá klišé mne nezajímají.
* Před pěti lety se vám narodil syn Honzík. Byl jste u porodu?
Byl jsem zrovna v Přerově na vyhlašování Zlatého kanára. Dozvěděl jsem se to asi pět minut předtím, než jsem šel na jeviště, a docela mě to vykolejilo. Publiku to ale řekla až Lucie Bílá, která měla vystoupení hned po mně. Dítě jsme si oba moc přáli, takže překvapení vystřídala velká radost.
* Prozraďte, jaký Honzík je…
Honza je velký pohodář. Je hodně bystrý a zvídavý. Když byl menší, hodně ho bavily technické věci. Kdysi jsme projížděli kolem stáda krav, tak jsem mu stáhnul okýnko u auta, aby si je mohl prohlédnout. Jenže ho víc zajímalo, jak se to okýnko stahuje... Už se u něj projevuje i poměrně slušný smysl pro srandu. Takže zase ty geny…
* Honzík se zúčastnil i vaší svatby. Jak si ji užil?
Neměl z toho asi moc rozum, jeho rodiče se v rámci dovolené v Řecku najednou oblékli svátečně a odjeli na řecký magistrát. Spíš to bral jako nějakou oslavu.
* Jak spolu trávíte volný čas?
Honzíka hodně baví zvířata, takže už jsme vymetli kdejakou zoologickou zahradu. O prázdninách se snažíme být všichni co nejvíc spolu. Jsme celá rodina často na chatě nebo jezdíme k moři. Po prázdninách Honzíkovi začíná školka, takže čas tráví se svými kamarády tam. Společných akcí je i díky mojí práci po prázdninách vždycky míň, což mě trošku mrzí.
* Uvažujete o rozšíření rodiny? Myslíte, že by Honza rád sestřičku nebo brášku?
Zatím neuvažujeme. Jsme rádi za Honzíka a za to, co je tady a teď. Je ale pravda, že jsme se ho na sourozence ještě neptali.
* Co se změnilo ve výchově a péči o dítě od dob, kdy jste se stal poprvé otcem?
Ten posun je opravdu markantní. Dneska mají děti určitě mnohem větší výběr vyžití i spektrum zájmových činností. Je spousta zajímavých dětských aktivit, které s nimi mohou provozovat i rodiče. To dřív nebylo. Přijde mi, že o velký krok napřed je i lékařská péče, je mnohem vyspělejší, než tomu bylo v dobách minulých.
* Jste při výchově zásadový? Prozradíte nějaká ze svých výchovných pravidel?
Z výchovy nedělám, ani jsem nikdy nedělal nějakou vědu. Nemám žádné významné zásady, snažím se všechno řešit intuitivně, jak si v danou chvíli myslím, že je to správně. Pouze se snažím dopřát dětem maximum samostatnosti v rozhodování. Nejsem ani příznivcem věčného napomínání, kontrolování a upírání svobody. „Spal se o kamna a poznáš sám, že se tam nesahá…“
* Už téměř 30 let jste členem fotbalového klubu Amfora. Jaký jste fotbalista? Zajdete na fotbálek i jako divák?
Jsem fotbalový fanda od mládí, fandím klubu Bohemians 1905. Bohužel sám jsem ale fotbalového nadání nějak výrazně nepobral… Jsem ale vděčný a rád, že jsem svými spoluhráči na hřišti trpěn.
* Co vás dokáže spolehlivě vytočit?
Víte, já už se moc nevytáčím. Snažím se brát život s nadhledem.
* A naopak potěšit?
Tak to spolehlivě každá nová věc, kterou zaregistruju u Honzíka.
* Co pro vás znamená rodina?
Organismus, který produkuje blahodárný ozon, potřebný pro duševní klid a rovnováhu...