Maminka.czČasopis Maminka

Moje noční můra

Petr Pospíšil 26.  12.  2010
Než se vám narodí dítě, vůbec netušíte, jak všeobjímající může být strach o tvora, kterého jste sám zplodil. I když se jindy snažím psát s nadhledem a vtipně, dnes to opravdu nejde... Promiňte.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Je to přesně týden (tyhle řádky píšu v říjnu), kdy se v Praze ztratila devítiletá holčička. A já si uvědomil, řečeno slovy klasika, jak je země ošklivé místo k životu.

Domníváte se, že vše jede v zaběhnutých kolejích, nic převratného se vlastně neděje, a pomalu začínáte podléhat myšlence, že dáte své dceři důvěru a pošlete ji pro rohlíky do sto padesát metrů vzdálené samoobsluhy, aby s velkou slávou přinesla noviny.

Když najednou pod vlivem médií zažíváte hrůzu, kterou by neměl žádný rodič nikdy poznat. Spolu s celým národem surfuji na internetu, kontroluji zprávy v mobilu, hladově čekám na Televizní noviny.

Jen proto, abych se konečně dozvěděl, že se malá Anička vydala s kamarádkami kouknout na koně či někam jinam a jenom zapomněla dát svým rodičům vědět. Pak že ztratila mobil, ujel jí vlak, nezastavilo žádné auto a kamarádka odjela, takže ona se musela vléct přes půl republiky pěšky. Pořád doufám, že na mě i po týdnu zpráv o tom, jak policie v pátrání nepostoupila, problikne dobrá zpráva. Zatím se tak neděje a já začínám mít strach.

Bojím se nejen o Aničku a svoje ratolesti, ale i o všechny děti... Je mi hrozně při pomyšlení, že by jim kdokoli vůbec mohl chtít ublížit.

Brát si je jako rukojmí ve sporu s rodiči, prodávat je nebo zneužívat, nechci si představovat peklo, kterému mohou být vystaveny. Mám chuť svoje děti zamknout doma, zahodit klíč a nespouštět je z očí. Jenže jak víte, jde to těžko, když jsou vaši potomci na pokraji puberty, mají spoustu zájmů, vy náročného zaměstnavatele a babičky na kilometry daleko.

Čtěte také: Pozor na vlastní nesplněné ambice

Chceme svobodu?

Jednou tu pupeční šňůru, která vás spojuje, zkrátka přetnout musíte a není to zrovna v ten okamžik, který máte na mysli vy.

I když z porodnice odcházíte jako bytosti dvě, stejně jste svému miminku pořád nablízku, stačí, aby v postýlce zavrnělo, a už mu běžíte pohladit čelo, narovnat peřinku...

Maminky to prožívají asi jinak, já si ale začal uvědomovat, že mě moje děti nebudou chtít mít pořád za zadkem v okamžicích, kdy se začaly batolit po bytě nebo když jsem jim svou přítomností mařil plány, a také jakmile se na mě dívaly s výčitkou v očích, že jim svou přehnanou úzkostlivostí přistřihávám křídla a bráním v rozletu. Ano, jsem vinen, chráním je, svobodu jim nedopřeji, chci vědět, co a kde dělají, s kým jsou a jestli něco nepotřebují.

Karate Kid

Když jsem se o Aničce dozvěděl, okamžitě jsem začal svoje děti školit, jak se mají chovat, s kým se nebavit a jak moc křičet, kdyby je někdo venku lákal na bonbonky, živé koníky a podobně. Moje nejstarší dcera dělá karate, takže mi předvedla několik výkopů, aby mě uklidnila, že jí se nic nestane, protože je přece veliká.

Názorně jsem jí ukázal, že její chvaty jsou sice chvályhodnou snahou, ale kdyby k ní venku přistoupil dospělý chlap, nezmohla by zhola nic. Dva dny se mnou nemluvila, protože jsem jí rozšlapal sen, že je dětským supermanem. Je sice hezké v dětech podporovat sebevědomí, ale je nutné zároveň vědět, kdy je to na úkor bezpečnosti.

Hlubší debaty o tom, co dělají zlí lidé, vede moje žena. Já na to prostě nemám, protože bych jim spíš než varování vysvětloval pravidlo „oko za oko, zub za zub“, neboť klidně přiznám, že kdyby se jim něco stalo, na českou legislativu se spoléhat nebudu a toho, kdo na moje děti vztáhl ruku, bych si našel a potrestal sám. Není to planá výhružka, věřím, že stejně jako další otcové bych ryl nosem v zemi po celé republice tak dlouho, dokud bych neprovedl náležitou odplatu.

A tu bych si snad i s klidným svědomím odseděl. Vím, že mluvím jako nějaký westernový hrdina, ale při pohledu na dnešní soudní procesy a úspěchy advokátů těch největších lumpů mi nezbývá nic jiného než vědět, že kdyby se něco přihodilo, musím být stoprocentně připravený na všechno. Ale zároveň bych se měl každý večer modlit, abych nemusel.

Čtěte také: Pozor na vlastní nesplněné ambice

Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Témata: Časopis Maminka, Jen pro tatínka, Noc, Noční můra, Televizní noviny, Karate, Nejstarší dcera, Můra, Dospělý chlap, Mura, Celý národ

Video