Petr Kolář - Svou rodinu k životu potřebuji

11.11.2009 10:00 | Dita Černá | Maminka
RUBRIKA: Jen pro tatínka

Petr Kolář - Svou rodinu k životu potřebuji

Petr s manželkou Zuzkou

Petr Kolář toho stihl za svou hudební kariéru skutečně hodně. Zpívá a hraje v rockových kapelách, muzikálech a rád si střihne duet i s operními či popovými hvězdami. I když je pracovně vytížený, na své nejbližší si čas vždycky najde.

* Právě vám vyšlo nové DVD a dvojcédéčko Akusticky v Karlíně, k tomu natáčíte nový pořad pro Českou televizi. Zbývá vám ještě čas na vaše soukromí?

Je pravda, že letos toho času na rodinu bohužel moc nezbylo, čímž nemyslím, že bych nebyl vůbec doma, ale na jaře jsme jeli akustické turné, o prázdninách jsem téměř pořád hrál, celý srpen jsem byl zavřený ve studiu a připravoval nové DVD a dvojcédéčko z koncertu z Karlínského divadla, které je právě v prodeji. Stálo mě to hodně času a výsledek musí posoudit posluchači sami. Také jsem absolvoval turné s ruskou legendou Alexandrovci, takže rodinnou dovolenou u moře nakonec trávila žena se synem sama. Běžně se to nestává, ale bohužel to letos tak vyšlo. Snad jim to vynahradím v zimě, kdy není tolik práce. To jezdíme na hory na lyže, jsem zimní typ, takže si to hodně užívám… S kamarády rád zajdu na tenis, fotbal, bowling, kulečník, mám rád typy relaxace, kdy se sejdeme a popovídáme si s partou o práci, o muzice... Rád se vracím domů, když vím, že tam na mě někdo čeká, je to fajn. I když na rodinu nemám tolik času, jak bych si přál, vždycky jsem ji chtěl a jsem za to šťastný.

* A co motorka? Vím o vás, že máte jízdu na dvou kolech rád…

Motorka je moje vášeň, ale jsem spíš romantik, rád jezdím pomalu a jízdu si tak víc užívám. Bohužel ale na takový typ relaxace si člověk musí udělat čas, který já momentálně nemám, takže k tomu musím nějak dozrát.

Fotogalerie

* Chtěl jste být zpěvákem už jako malý kluk?

Zpívat jsem chtěl už od 14 let, hrál jsem na piano, ale ve dvanácti mě začaly víc zajímat bicí nástroje, přál jsem si být bubeníkem. Pak jsem založil kapelu, kde jsem jako jediný zpíval, protože nikdo jiný do toho nechtěl jít. Od nástrojů jsem plynule přešel ke zpěvu. Všechno to byla v podstatě náhoda, osud. Vím, že kdyby tenkrát do kapely přišel někdo, kdo by zpíval, tak bych dodnes hrál na bubny.

* Často býváte přirovnáván ke Karlu Gottovi. Jste prý jeho nástupcem. Lichotí vám toto srovnání, nebo to berete spíš s nadhledem?

Z profesionálního hlediska je toto srovnání pro mě samozřejmě příjemné a je to pro mě velká pocta, ale musím říct, že podobnost vidím pouze v tom, že se snažíme oba dělat svoji práci poctivě a na maximum, ale žánrově i způsobem života jsem asi někde jinde než Karel Gott. Celý život byl víceméně sám, své profesionální kariéře obětoval všechen svůj čas, rodinu založil až nedávno, což nevím, jestli bych dokázal. Já toužil po rodině už od svých pětadvaceti, takže v tom jsme možná jiní.

* Svoji pěveckou dráhu jste začal v muzikálech, zpíváte v kapele Arakain, Precedens, ale nedělá vám problém zazpívat si romantický duet třeba s Lucií Bílou…

Víte, spousta lidí si myslí, že nemám vlastní názor, že v podstatě nevím, co chci dělat, že pořád tápu a hledám se. Ale já vím už od svých čtrnácti let, co chci dělat. Nebráním se různým žánrům prostě proto, že si to chci vyzkoušet, posouvá mě to dál. Když mi to sedne, paráda, když ne, jdu dál, je to prostě vývoj osobnosti, tak proč být ortodoxní a stagnovat na jednom žánru? Přestože jsem brán jako rockový zpěvák, chodím už sedm let na výuku klasického zpěvu.

* Sešli jsme se na Kavčích horách, kde natáčíte nový pořad České televize. Na co se můžeme těšit?

Jde o nový hudebně zábavný pořad Duety aneb Když hvězdy zpívají. Princip je v tom, že profesionální zpěvák je vždy ve dvojici s populární osobností, která profesionálně nezpívá, například herec, sportovec, moderátor… Já jsem ve dvojici s herečkou Simonou Postlerovou. Chtěl jsem dělat s člověkem, který je mi věkově blízko a který by tak mohl mít podobný vkus při výběru písniček. Jsem rád, že to se Simonou dopadlo a já s ní zpívám. Je s ní velká legrace, a i když se zpěvu nevěnuje, má sluch a zpívá skvěle. Výkony bude posuzovat porota, ale především televizní diváci, kteří budou stejně jako v podobném pořadu StarDance vyřazovat přes SMS zprávy. Uvidíme, jak se to celé bude vyvíjet.

* Povězte čtenářům něco o svých dětech...

Mám děti rád. Z prvního manželství mám už dospělou dceru Jolanu. Přestože jsem se bohužel po rozvodu na výchově moc nepodílel, jsme kamarádi, nepřestali jsme si rozumět ani v období její puberty, byli jsme pořád v kontaktu. Vždycky jsem ji podporoval, když bylo třeba, a to si myslím, že je důležité. Jolana se stýká i se svým nevlastním bráchou, synem Petrem Pavlem, kterého mám se svou druhou ženou.

Petr se synem Péťou

* Jaký Péťa je?

Letos začal chodit do školy, takže nám nastaly povinnosti. Prožívali jsme to s ním, téměř rok jsme ho na to připravovali, pomáháme mu i teď a zatím to funguje. Daří se mu, je moc šikovný.

* Jste otec benevolentní, nebo přísný?

To je spíš otázka pro moji ženu, asi budu tvrdit, že ten nejlepší :-) Myslím, že jsem spíš ta stará škola, kladu důraz na věci, o kterých si myslím, že jsou pro syna důležité. Může to být třeba jen můj subjektivní pocit, ale v tu danou chvíli jsem přesvědčen, že tak je to dobře. Když Péťa překročí hranice mojí benevolence, nezdráhám se uštědřit mu výchovný políček, jen tak za uši, aby věděl, že takhle teda ne. Sám jsem byl takto vychovaný, otec se se mnou taky nemazlil, takže si myslím, že je potřeba být občas i přísný. Nelíbí se mi třeba, když si děti ve škole dělají, co chtějí, a pak když na ně učitelka, celá nešťastná, zakřičí, tak si domů běží stěžovat. Rodiče si pak zase stěžují na přístup školy a na to, že na jejich děti někdo křičí, nebo je, nedej bůh, plácne. Sám jsem podepsal souhlas, že mi trest za zlobení nevadí. Kde jinde děti můžou získat dobré vychování kromě rodiny?

* Jak se díváte na dnešní technické vymoženosti, má Péťa například mobil nebo počítač?

Doba je taková, že jsou všechny tyto věci dostupné, není to už téměř žádný nadstandard. Všiml jsem si, že některé čtyř- či pětileté děti mých kamarádů mají mobilní telefon, PlayStation… Já se to snažím oddalovat. Ještě vloni Péťa počítač neměl, teď, když je ve škole, tak přístup na něj má, ale třeba mobil nemá dodneška. Přijde mi to zbytečné, protože jej máme pořád pod kontrolou, vozíme ho do školy, je pořád s námi. Až uznáme, že je samostatný, pak to začneme řešit.

* Zanedlouho se stanete potřetí otcem. Chystáte se k porodu? A byl jste u toho prvního?

U Jolany to bohužel nešlo, tehdy jsem mohl stát akorát pod okny porodnice, byla jiná doba a přítomnost otců na porodním sále bylo tabu. U Péti jsem si to ujít nenechal a musím říct, že to byl skutečně silný zážitek. Byl jsem opravdu hodně naměkko a neskrýval jsem dojetí. Ne že bych plakal a klečel na kolenou, ale ten vnitřní pocit, směs štěstí, to bylo silné. Rád podpořím ženu i u druhého porodu a udělám všechno pro to, aby to měla co nejjednodušší. I když, kdoví, jak to ponesu podruhé, třeba to zrovna se mnou sekne :-)

* Znáte pohlaví dítěte?

Mám rád překvapení, s manželkou jsme domluvení, že mi to neprozradí až do poslední chvíle.

* Je Péťa připraven na nový přírůstek do rodiny? Konzultovali jste to s ním nějak?

Myslím, že hodně záleží na rodičích, jak své děti na takovou událost připraví. Péťovi se budu snažit nahradit to, když se jeho maminka bude muset věnovat jeho malému sourozenci, budu se snažit být mu oporou a rádcem a ukázat mu, že není sám.

* Prozradíte nám něco o své ženě? Jak jste se seznámili?

Se Zuzkou jsme se seznámili při práci v divadle. Hrál jsem Hamleta, ona Ofélii. Nejprve jsme si na zamilovaný pár hráli, pak se to stalo skutečností… Zaujala mě svou obyčejnou neobyčejností a inteligencí. Oceňuji, že si s ní můžu o všem povídat, máme podobné zájmy. Zuzka je nesmírně tolerantní, vytváří mi zázemí, které ke své práci potřebuji, fandí mi a já se jí to snažím oplácet...