[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Denisa (25): "Mám alergii na kočky. A ne žádnou malou. Pokaždý strašně oteču v obličeji a z nosu mi teče prakticky neustále. To však nebrání drahým rodičům mého manžela, ubytovat u nás pokaždé, když jedou na dovolenou, jejich dvě kočky. Pokaždé na Vánoce. Na dva až tři týdny. Loni jsem se proti tomu už rázně ohradila a byla připravená to nedovolit. Jenže tchán udělal takovou scénu, že neexistuje, aby jejich Britky šly někam do kočičího hotelu a že radši zruší dovolenou, že jsem nakonec zase vyměkla."
Simona (29): "Víte, jak většina rodičů mají tentence finančně pomáhat svým dětem? Půjčovat jim na hypotéky, kupovat jim auta a tak podobně? No tak otec mého manžela ho před šesti lety požádal o půjčku, aby měl na dostavbu baráku, na který se mu najednou nedostávaly peníze. Dvě stě šedesát tisíc a z toho sto šedesát tisíc šlo z mého účtu. Bylo to v srpnu a prý že do Vánoc to máme zpátky. Od té doby uplynulo šest let, narodily se nám tři děti, ale peníze jsme od tchána neviděli. Po třech letech, když na to manžel poprvé zavedl řeč, tchán se divil, že to pořád chceme zpátky. Prý ten barák stejně jednou zdědíme. Ale že ty peníze potřebujeme teď, že jsem s nimi počítala na mateřskou, že teď musím po nocích pracovat, abychom se vůbec uživili, to je mu úplně jedno. To mi hlava nebere."
Kateřina (35):"Než jsme se s mým manželem vzali, trvala moje nadcházející tchyně na tom, abychom oba podepsali předmanželskou smlouvu. V případě rozvodu bych tak já odešla z manželství jen s tím, s čím jsem do něj přišla. Bála se, že chci jejího drahého synáčka obrat o peníze, které přitom nejvíc utrácí ona sama. Oba jsme to s manželem odmítli a tchyně se mnou pak rok nemluvila a po svatebním obřadu mi ani nepodala ruku."
Eliška (26): "Máma mého manžela bydlí ve východních Čechách, já pocházím ze severu a s manželem jsme se rozhodli žít v Praze. Než jsme se poznali, bydlel David pořád se svou mámou. Jeho táta je opustil, když mu bylo deset, a ona si dalšího partnera nikdy nenašla. Vychovávala Davida sama a vytvořila si k němu dost nezdravý vztah. Byla by nejradši, kdyby se nikdy neodstěhoval, nikdy neoženil a kdyby ona navždy zůstala jedinou ženou v jeho životě. No a já jí plány trochu zkřížila. Umíte si tedy představit, že mě za to v lásce moc nemá. Co je ale nejhorší, trvá na tom, že k ní budeme každý víkend jezdit. K-a-ž-d-ý víkend. Umíte si to představit? Přitom, když tam přijedeme, tváří se na mě, jak na vraha, pomalu na mě nepromluví a když už, je to nějaká štiplavá poznámka na mou adresu. A to nemluvím o tom, že je to víc než 150 km a my bychom si občas o víkendu taky rádi vyšli do divadla nebo třeba do restaurace. Manžel má ale výčitky svědomí, že nechal mámu v domě samotnou a že na všechno sama nestačí... Je to děsný, děsný, děsný a já absolutně netuším, jak z toho ven."