[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Otázka, která učí dítě zaměřovat se spíše na to dobré, co se ten den stalo. Pokládejte ji nejlépe před spaním, pomůže usnout s pozitivními myšlenkami.
Mezi štěstím a vděčností existuje silná korelace. Fajn je zavést tenhle rituál vděčnosti třeba u jídelního stolu, kdy každý člen rodiny povypráví, za co je ten den vděčný. Vlastně je to forma poděkování.
Šťastní lidé přistupují k problémům jako k dočasným, překonatelným záležitostem. Sami sebe považují za jejich dobré řešitele. Takže až za vámi potomek přijde s nějakým problémem, neřešte ho hned za něj. Dejte mu šanci, aby to zkusil sám. Nechte mu otázkou „Co s tím uděláš?“ zažít pocit vaší důvěry. Nepokládejte ji však ironicky, ale přívětivě a zvědavě. Pokud řekne „Nevím!“, můžete říct třeba „Ani já si nejsem jistá, zkusme se na to podívat společně.“
Video: Tvoření s dětmi: Tyto papírové myšky zvládnete i s těmi nejmenšími
Podstatnou součástí štěstí je schopnost všímat si svých emocí a umět je vyjádřit. Pokud dítě dokáže převést do slov, co cítí, dokáže to následně pochopit, zpracovat nebo získat podporu od ostatních. Samozřejmě nečekejte hned vyzrálou reakci, jde o trénink. Doporučujeme nacvičovat, když za vámi dítě přijde s něčím negativním. Místo toho, abyste to zlehčili („vždyť se zas tolik nestalo“), nebo to hned napravovali („pojď, maminka ti na to dá obklad“), se ho prostě zeptejte, jak se cítí.
Empatie pomáhá budovat mezilidské vztahy. Když bude dítě tuto schopnost kultivovat, bude umět druhým pomoct a jeho život bude prostě lepší.
Co je na tom hezkého, zajímavého, poučného… Protože pozitiv není nikdy dost. Teenagerům přijde tahle otázka banální, ale malým dětem se obvykle líbí, je to pro ně hra.
Jednou z vlastností šťastných lidí je zvědavost. Takže když už ten smartphone máte věčně v ruce, použijte ho na to, abyste svému dítěti ukázali, že život je plný příležitostí k učení. My jsme takhle naposledy po manželově poobědové poznámce o přežraném mývalovi prošli celou čeleď medvídkovitých.
Očekávání pozitivních zážitků přináší víc štěstí než zážitky samotné. Jakmile je dítě dost staré na to, aby si uvědomilo, že zítra není dnes, začněte se zvykem pozitivního očekávání malých potěšení. Dítě, které je celý týden nadšené, že si dá o víkendu polárkový dort, je šťastné dítě. Asi jako když dospělý plánuje šest měsíců dovolenou.
Začleňte do každodenního života ducha velkorysosti. Kupte venku společně pro někoho něco malého. Nebo ať dítě nakreslí obrázek a hodí ho někomu do schránky. Vezměte potomka na návštěvu nemocného příbuzného. Nebo ho zkuste zapojit do charitativních aktivit, samozřejmě způsobem odpovídajícím věku. Protože altruismus je přímo spojený se štěstím. A taky s dobrým člověkem, kterého ze svého dítěte chcete vychovat.
Pohyb uvolňuje hormony štěstí endorfiny. Spolu s denním světlem zlepšuje náladu a reguluje cirkadiánní rytmy, což znamená lepší spánek pro vaše děti, a tedy i pro vás. A vyspalý člověk rovná se spokojenější člověk. Jak naučit své dítě vztahu ke sportu nebo obecněji k pohybu? Hýbat se taky, samozřejmě.
Do takové „šťastné“ aktivity se totiž dítě ponoří, nevidí, neslyší, nevnímá čas. To je ono vyhlášené „flow“, tedy plynutí, za kterým se kolikrát my dospělí snaživě pachtíme. Pro děti je takovou aktivitou hraní a je to úplně v pořádku - hra má spoustu prokázaných výhod pro psychiku. Ideálním scénářem do budoucnosti pak je najít si takovou práci, ve které se do onoho „flow“ dokáže dostat. Protože pak nebude muset „pracovat“.