[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Super, jsme zaregistrovaní k porodu. Přesně ve 14+0 tt jsme ráno v půl šesté čekali v Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí, abychom měli jistotu, že se vejdeme do limitu 12 maminek na den. Byla jsem třetí a nakonec nás přišlo přesně 12, takže se dostalo na všechny. Jsem ale zvědavá, jak to vše dopadne, protože termín porodu mám stanovený na 8. 11. a porodnice v Podolí má uzavřený porodní sál od 30. 10. do 7. 11. Takže pokud by se miminku chtělo na svět v tomto období, stejně by mě museli přivézt jinam. Budu se modlit, abych porodila až v řádném termínu.
Opět jsme byli u paní doktorky, která si poslechla ozvy srdíčka. Nemohli jsme se dočkat, jestli už bude vidět pohlaví, jenže naše mimčo je pořádný stydlín a tajnůstkář. Bylo otočené zády a nechtělo se vůbec ukázat, takže stále nevíme, zda se máme těšit na chlapečka, nebo holčičku. Na další kontrolu jdeme až za měsíc. Tak snad příště... Potěšilo mě, že jsem od minulé návštěvy zhubla 2 kg (přece jen jsem před otěhotněním neměla zrovna míry modelky). Snažím se doma cvičit podle speciální videokazety pro těhotné a chodit tak na dvě hodinky na procházku. Koupila jsem další dupačky, bodíčka a ponožtičky v neutrálních barvách.
Začíná nám sezona grilování. To nás velice těší, protože jsme s Petrem oba labužníci a maso z grilu milujeme. Večer chodíme na posezení s kamarády a k tomu si upečeme nějaký dobrý steak nebo rybu. Bříško se mi pomalu, ale jistě začíná zvětšovat a večer už vypadám opravdu „těhotně“. Špatně mi není, akorát jídla sním méně než před početím (jím často, ale menší porce). Venku je letní počasí, tak se odpoledne chodím opalovat na lavičku. Objevil se mi ekzém, ale sluníčko na něj pomáhá.
Vstupujeme do 5. lunárního měsíce, za chvíli budu mít půlku těhotenství za sebou. Mám dojem, jako bych už občas registrovala pohyby miminka. Říká se, že jsou cítit až tak od 18. tt a u prvorodiček až kolem 20. tt, tak nevím, jestli je to ono… Uvidím časem. Děťátko prý už slyší, tak mu povídám a hladím si bříško. Nejradši mám chvíle, kdy je doma Petr a všichni, i s naší mopsí fenkou Májou, ležíme v posteli a mazlíme se s bříškem. Od začátku týdne mě začalo pobolívat břicho a občas mě v něm dost píchlo. Nechala jsem to být, ale po čtyřech dnech, kdy to zesílilo, jsem zavolala své gynekoložce. Zrovna ten den tam nebyla a sestřička mi řekla, ať na nic nečekám a jedu do Podolí, kde jsem zaregistrovaná k porodu, aby se na mě lékař raději podíval. Na ambulanci mě prohlédli a udělali ultrazvukové vyšetření. Vše by mělo být v pořádku, bolesti jsou zřejmě způsobené roztahováním dělohy a zvětšováním bříška. Pohlaví opět nebylo vidět, miminko bylo z boku a viděli jsme jen stehýnko. Pan doktor mi řekl, že pohyby zatím cítit nemohu…
Na bříšku se mi začíná objevovat tmavý pigmentový pruh, který se táhne od pupíku dolů a je typický pro nastávající maminky. Zatím je velmi světlý, ale vidět už je. Břicho mě stále pobolívá, takže jsem raději přestala cvičit a spíš se šetřím. I po větším úklidu se bolest ozývá... To jsem zvědavá, co budu dělat třeba za 10 týdnů. Také začínají působit hormony na psychiku, někdy jsem dost výbušná a dokáže mě vytočit i maličkost. Občas už cítím opravdové pohyby děťátka a myslím, že i ty pocity před týdnem byly kotrmelce našeho malého. Měla jsem na návštěvě dvě miminka a o to víc se těším, až budu to naše konečně držet v náručí. Mateřské pudy bijí na polach! :-)
Břicho mě už nebolí, snad to bylo jen přechodné období. Je mi dobře a naše děťátko cítím čím dál intenzivněji, z čehož mám radost. Začínají být už pořádná vedra a v našem panelákovém bytě je odpoledne téměř k nevydržení. Pan doktor na kožním, kde jsem byla s ekzémem, mi doporučil, abych byla co nejvíc na slunci. Jenže jsem doma v pracovní neschopnosti a mám odpoledne vycházky jen na dvě hodiny. Doufám, že by mi je paní doktorka na základě doporučení mohla prodloužit. Koupila jsem si masážní krém proti striím pro těhotné. Bylo na něm napsáno, že je hypoalergenní, tak jsem ho zkusila. Jenže moje citlivá pokožka nezareagovala zrovna „hypoalergenně“ a hned jsem se osypala, takže jsem ho vyměnila za olejíček z lékárny, který je sice poměrně drahý, ale je velmi příjemný a jsou na něj dobré reference. Doufám, že bude účinný, nerada bych měla popraskané břicho.
Opět jsem absolvovala prenatální poradnu u své gynekoložky. Za měsíc jsem přibrala jen půl kila, takže celkově mám nahoře pouze 2 kg (jsem ráda, bála jsem se, že půjde váha rychle nahoru). Moč i tlak byly naštěstí také v pořádku. Paní doktorka mi dělala cytologii, protože výsledek na začátku těhotenství nebyl dobrý. Tak uvidíme, jak dopadne tento odběr. Miminko je v pořádku, zkontrolovaly se ozvy a konečně bylo poprvé vidět pohlaví. Paní doktorka si je téměř jistá, že to bude holčička! Je to krásný pocit vědět pohlaví děťátka – představy už dostávají konkrétnější podobu. S nakupováním holčičích věciček počkám do příštího týdne, kdy jdeme na další ultrazvukový screening, abychom měli jistotu, že to bude opravdu děvčátko. Těhotenské obtíže se mi celkem vyhýbají, jen večer mě občas pálí žáha. Zatím je to však únosné, takže to nijak neřeším. Večer se ale snažím jíst jen opravdu samá lehká jídla. Také se mi už viditelně zvětšila prsa, minimálně o jednu velikost. Vyrazila jsem na nákupy a udělala jsem si radost novým volnějším oblečením.
ČTĚTE TAKÉ: Startuje seriál „Anetin těhotenský deníček“: 1. trimestr
Tak máme za sebou návštěvu zubního lékaře, která je během gravidity povinná. Měla jsem jeden kaz, takže mě vrtání bohužel neminulo. Obávala jsem se, aby se mi neudělalo při prohlídce nevolno, protože občas, když si čistím zuby, tak se mi zvedne žaludek, ale vše jsem zvládla dobře. Absolvovali jsme také „velký ultrazvuk“, byl to opět krásný zážitek. Petr byl samozřejmě u toho, chtěl vidět na vlastní oči, že je to holčička. A dočkal se. Máme to potvrzené! Naše malá se bude jmenovat Magdaléna. Při ultrazvuku byla opravdu neposedná, řádila v břiše a nechtěla si nechat nic změřit. Paní doktorka s ní měla spoustu práce a my si alespoň užili půlhodinku pozorování naší malé neposedy. Vše je v pořádku – miminko, uložení placenty i množství plodové vody. Doufám, že těhotenství bude takto zdárně pokračovat i nadále. Máme další fotku, na které je hlavička a hrudníček. Paní doktorka říkala, že Magdička nyní měří asi 20–25 cm. Začíná být pořádný macíček, občas mě v bříšku pěkně šťouchá. Těším se, až pohyby ucítí i Petr, zatím mám tu „čest“ jen já.
S manželem jsme oslavili tříleté výročí svatby. Uvědomila jsem si, jak to všechno letí. Vlastně i gravidita – už jsem v 6. měsíci, to je neskutečné. Strašně se těším, až budu konečně držet Magdičku v náručí. Od budoucí babičky jsem dostala i kojicí polštář, který je už teď velmi příjemný na ležení. Abychom měli také něco do barvy, koupila jsem první růžové oblečení. Manžel si zranil sval na noze a musel na speciální rentgenové vyšetření, kde mu do žíly aplikovali radioaktivní látku. Nesměl pak se mnou být 24 hodin v kontaktu, protože jsem v jiném stavu. Prý si to náležitě užil :-) Také tento týden poprvé i on ucítil naši Magdičku. Někdy už jsou pohyby cítit velmi silně, asi když mě opravdu kopne. Ty běžné zatím cítím jen já. Dále jsem absolvovala vyšetření EKG, které je pro těhotné povinné.
Odjela jsem na tři týdny na chalupu do východních Čech. Je to super, protože panují velká vedra a v bytě se to nedá vydržet. V domě je chládek, můžeme být na zahradě, chodíme k vodě a grilujeme. Na sluníčku mi zmizely veškeré kožní problémy a konečně si užívám léto i já. Kontrola v prenatální poradně proběhla v pořádku, mám nahoře 5 kg. Bříško už mám ale pořádně velké a malá kope ostošest. Nakoupila jsem nádherné vybavení do dětské postýlky.
Stále si užíváme pohodu venkova a počasí nám přeje. Každý den si dopřávám výbornou točenou ovocnou zmrzlinu. Musela jsem ale přestat pít ovocné džusy, začala mě po nich pálit žáha. Proti tomuto těhotenskému neduhu se mi osvědčil obyčejný „panák“ mléka. Při delším stání nebo procházkách mě začala bolet záda v kříži. Je to nepříjemné, když si ale poležím, tak to pomine. Jiné zdravotní obtíže naštěstí nemám. Navštívila mě kamarádka, která už má odrostlejší miminko, a půjčila mi monitor dechu, odsávačku na mléko a také přivezla nějaké věcičky na děťátko. Výbavička se rozrůstá.
S mamkou jsme vyrazily na nákupy do dětských obchodů a ujistily se ve výběru kočárku a autosedačky. Příští měsíc už vše nakoupíme, v obchodě nám řekli, abych neotálela a objednala vše raději dva měsíce předem. Do termínu porodu mi zbývají tři měsíce. Ten čas ale letí! Dostala jsem další kojicí polštář, na kterém zatím polehává nejvíc Petr a pak naše fenka Mája :-) Byla jsem na kontrole u praktické lékařky, která mi dala razítko do těhotenské průkazky. Takže další položka na seznamu odškrtnutá. Také jsem absolvovala zátěžový test na těhotenskou cukrovku. Měla jsem dopředu obavy, všechny maminky mě totiž strašily, jaká je to hrůza, ale pro mě to nebylo nic strašného. Glukóza je sice příšerně sladká, ale vypila jsem ji na ex. Kdybych ji cucala jako ostatní, tak bych ji do sebe asi nevpravila. Takhle jsem to měla rychle za sebou, špatně mi nebylo a kupodivu jsem neměla ani hlad. První hodinu jsem musela sedět v čekárně, jestli mi nebude špatně, ale druhou jsem mohla odejít. Klinika byla naštěstí u nákupního centra, takže čas jsem beze zbytku využila :-) Snad dopadnou dobře i výsledky.
Magdiny kopanečky jsou občas vidět i na břiše jako malý záchvěv. Začala mě bolet žebra po námaze (hlavně večer). V noci, když jdu spát, mě pálí žáha. Uvažuji, zda si koupit nějaké pastilky pro těhotné. Zatím to zvládám, ale pokud se to bude zhoršovat, asi se tomu nevyhnu. Byla jsem na kontrole v prenatální poradně, dorazily už výsledky testů na cukrovku a vše je v pořádku. Za tento měsíc jsem ale vůbec nepřibrala, mám nahoře zatím pořád jen 5 kg, tak snad to nevadí a malá prospívá. Břicho mi roste pěkně, tak ze mě Magdička asi vše vysává :-) Jediné, co mě nepotěšilo, je, že se otočila dolů koncem pánevním. Doufám, že se umoudří a nakonec se otočí správně, hlavičkou dolů. Má na to ještě čas. Vesele mě kope nožičkama, občas je to docela síla, ale mám radost, že ji cítím!