Míša (28) Praha, právnička, těhotná poprvé

Bylo svatého Václava, takže se nám to bude dobře pamatovat. Byla jsem v 35. dnu cyklu a těhotenský test jsem si úmyslně nedělala dříve - jednak proto, aby to nebylo předčasné, jednak proto, že můj cyklus trval od 29 do 33 dnů, a také proto, že bych byla asi po zjištění v práci „mimo“. Plánovala jsem si také, jak to příteli Petrovi řeknu na nějakém krásném místě v lese (byli jsme na Šumavě). Jenže jakmile jsem uviděla ty 2 čárky, nešlo dělat nic jiného než křičet radostí.

Skočila jsem k Petrovi do postele a zběsile mu mávala před očima testem. Chudák vůbec nevěděl, že si chci test udělat a že mám zpoždění s menstruací. Ztěžka otevřel oči a rychle pochopil. Pak už jsme se jen objímali, smáli a brečeli… Během dne mi to začalo docházet a ještě následující týden jsem byla velmi nervózní a plná strachu, jak to všechno bude a jak to zvládnu. Přestože jsem si dlouhá léta miminko přála a těšila se na něj, najednou jsem dostala strach.

Teď už je to lepší, hlavně když vidím Petra, jak se úplně rozzáří štěstím a dodává mi tak odvahu. Myslím, že je to pro prvorodičky přirozené a důležité, snad... Miminko plánuji odjakživa, ale dohoda s partnerem byla taková, že plánovat rodinu začneme, až bude mít hotové advokátní zkoušky. Ty složil úspěšně na konci června a poprvé jsme se začali pokoušet v září a hned to vyšlo! Je to krásné, když se to podaří takto napoprvé a zvláště se raduji z toho, že když to vyjde, miminko se narodí počátkem června, kdy oba mí rodiče slaví narozeniny a tatínek zrovna kulatiny.

To by byl krásný dárek! Již od dubna jsem si měřila bazální teplotu, to ale spíše pro zajímavost a abych sledovala procesy ve svém těle. Paradoxně byly v září hodnoty nějak zmatené, takže ani nevím, zda jsme počali před ovulací nebo v den ovulace. Co se týče mého fyzického stavu, musím říct, že zvláštní chutě nemám. Jsem od přírody mlsná, takže když mám na něco chuť, jdu si něco uvařit nebo koupit. Hodně jsem jedla čokoládu, ale též v určitých „cyklech“, buď jednu tabulku denně, nebo vůbec ne.

Teď na čokoládu chuť nemám, ale nevím, zda to je díky těhotenství. Nedělají mi však dobře velké porce jídla a jím podstatně méně než před těhotenstvím - nikoli proto, že bych držela dietu, ale zkrátka nemám hlad. Od přírody jsem velký spáč, ale teď pravidelně usnu u TV kolem 21. hodiny, a to jsem dřív neměla. Také mám poměrně bříško, možná i tím, že jsem přestala chodit cvičit. Žaludek se mi zvedl asi 2x, když jsem si balila jídlo do práce, ale zatím jsem nezvracela. Psychicky se cítím dobře, strach ustoupil a dojímavá jsem byla i předtím.