Podle lékařů se v posledních letech stalo trendem, že si budoucí maminky chtějí porod „ulehčit“ takzvaným císařským řezem na přání. Což znamená, že si žena přeje provést císařský řez, aniž by to z lékařského hlediska vyžadoval stav její nebo miminka.

Popravdě řečeno mám několik kamarádek, které by si přály rodit právě tímto způsobem. A proč tomu tak je? Jsou vyděšené z porodu jako takového a nejvíc je děsí velká bolest. „Až budu jednou rodit, chci tu hrůzu zaspat, na některých klinikách to jde“ svěřila se mi jednou u společného oběda moje bývalá spolužačka Magda.

Byla jsem tou dobou v pátém měsíci těhotenství a o něčem takovém jsem slyšela poprvé. Zajímalo mě, co je na tom pravdy, a tak jsem začala sondovat u svého porodníka. Ani jsem nestihla doříct svou otázku a pan doktor se mnou málem vyrazil dveře. Zdálo se, že poptávka naráží na silné nepochopení.

Podle jeho názoru je něco takového nepřípustné a zbytečné. „Slušný porodník by nikdy nic takového nedovolil. Gynekologická společnost v tomto není jednotná a oficiálně tato indikace není uznána. Císařský řez je docela velká břišní operace a hrozí při ní rizika jako u každé jiné operace. Navíc rekonvalescence trvá dlouho,“ vysvětlil mi. Dodal ještě, že pokud bych císaře chtěla absolvovat, mám si najít soukromou kliniku, kde s tímto „zbytečným“ zákrokem sympatizují a svým pacientkám v tomto ohledu vyhoví.

V porodnici jsem se na přijímacím pokoji setkala s paní, která byla stejně jako já bolestí bez sebe a volala na sestru, že si za ten císařský řez ráda zaplatí. Její přání skončilo bez odezvy. Nakonec porodila za pár hodin přirozenou cestou a já jí jen záviděla. Měla to za sebou rychle a bez komplikací, zatímco já se tam pořád trápila.

Když jsme se sešly na oddělení šestinedělí s mimčem v náručí, shodly jsme se na tom, že chtít dobrovolně císaře by bylo bláznovství. Sice bychom zaspaly utrpení, ale nevyhnuly se pooperačním bolestem a možným komplikacím. A nemoci se plnohodnotně postarat o své miminko první dny jeho života by bylo to nejhorší!

Vaše Adéla