Maminka.czPorod

Miminko, pojď už ven!

Zuzana Labudová 22.  1.  2010
Miminko, pojď už ven!
Když se ve 37. týdnu těhotenství Kateřině Vondrkové (32) udělalo zle, netušila, že následující týden se lékaři v motolské porodnici budou všemi silami snažit vyhnat jejího synka z břicha ven.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Moje těhotenství bylo pohodové a bezproblémové až do 37. týdne, kdy se mi udělalo špatně, v motolské poradně mi naměřili vysoký tlak a následně diagnostikovali preeklampsii, tedy onemocnění, které u těhotné ženy vede ke zvýšenému tlaku a vylučování bílkovin močí a jež ohrožuje ženu i nenarozené dítě. Přijali mě na rizikové oddělení, udělali testy a pak mi řekli, že porod je potřeba vyvolat,“ vzpomíná Kateřina.

„Lékaři začali vyvolávat porod v úterý, každý den jsem dostala gel nebo tabletu, každý den jsem měla nepravidelné, ale celkem silné kontrakce, nicméně porodní cesty na tuto intervenci nijak nereagovaly. Synovi se prostě ven nechtělo.“ Tohle lákání chlapečka na svět trvalo až do soboty. Tehdy bylo rozhodnuto, že miminko se už prostě musí narodit.
„Čekala mě jedna dávka vyvolávací látky dopoledne a druhá ještě odpoledne. Vpodvečer jsem už měla kontrakce pravidelně po dvou minutách.

MOHLO BY SE VÁM HODIT: Přezrálý plod: Novorozeňata vyznačující se specifickými znaky

Už mě dokonce odvezli i na sál, ale bylo to pořád stejné - silné a pravidelné kontrakce, ale porodní cesty pořád nic moc. Syn prostě hodlal zůstat tam, kde mu bylo dobře, a během kontrakcí spal,“ říká Katka. Když už to začalo vypadat, že porodím, situace se zkomplikovala. „Ondra nedorotoval do pánevního hrdla, ale nalehl na ně temenem. Zrychlil se mu tep a mně se rapidně zvýšil tlak. Lékaři se rychle rozhodli pro císařský řez.“ Kateřina porodila šestý den od začátku vyvolávání a má doma šťastné nedělňátko.

Proč vyvolat porod?

Mezi hlavní indikace patří, tak jako v případě Kateřiny, hrozící komplikace nebo už vzniklé akutní potíže, a to jak na straně matky, tak na straně nenarozeného dítěte. Nejčastěji ovšem lékaři přistupují k vyvolání porodu, když těhotná žena přenáší, a to v našich podmínkách zpravidla poté, co uplyne víc než 10 dní od vypočteného termínu porodu. S tím nesouhlasí řada maminek a porodních asistentek. „Vyvolání porodu je nutné jen tehdy, pokud se nedaří dobře matce nebo dítěti, tedy když mají nějaké závažné zdravotní problémy. Jestliže jsou oba v pořádku, pak je vyvolání porodu závažným zásahem do těhotenství, který může způsobit nemalé komplikace. Vypočtený den porodu je jen málokdy přesným termínem. To, kdy jsou matka i dítě skutečně k porodu připraveny, ovlivňuje hodně faktorů,“ říká zkušená porodní asistentka Zuzana Štromerová.

Současná česká praxe, v níž se na porod čeká maximálně 10 dní od termínu vypočteného podle prvního dne poslední menstruace, je podle ní špatná. „Právě vzhledem k tomu, že nikdy přesně nevíte, jak je to děťátko staré. I dva nebo tři dny mohou být významné.“ Odpůrci indukcí odůvodněných přenášením tvrdí, že skutečné přenášení začíná až po ukončeném 42. týdnu těhotenství. Před ukončeným 42. týdnem by se podle nich porod měl vyvolat pouze v těch případech, kdy k tomu existují ještě jiné zdravotní důvody. Eva (33) vzpomíná, že ve svém třetím těhotenství znala přesné datum početí, které se povedlo až na samém konci cyklu, nikoho to ale nezajímalo. „Po celé těhotenství jsem každému lékaři, s nímž jsem přišla do styku říkala, že miminko je skoro o 14 dní mladší.

Buď nereagovali vůbec, anebo mi řekli, že v těhotenské průkazce je datum poslední menstruace, od toho se počítá stáří těhotenství, a basta. Kdyby z toho nevyvozovali žádné závěry, bylo by mi to celkem jedno, jenže tím, že odmítali přijmout skutečné stáří plodu, nezapadalo naše dítě do tabulek při triple testech, takže jsem musela absolvovat odběr plodové vody, a při každé ultrazvukové kontrole závěr zněl: miminko je opožděné ve vývoji zhruba o dva týdny. Na konci těhotenství mě pak přesvědčovali, že přenáším, když já jsem věděla, že skutečný termín porodu ještě ani nenastal,“ říká Eva, která si indukci nenechala vnutit a její holčička se narodila zcela zdravá a s váhou 3,60 kg víc než tři týdny po termínu vypočteném podle menstruace. Zuzana Štromerová měla v péči hodně žen, které byly těhotné více než 10 dní po termínu. „Jen samotný fakt, že žena přesáhla vypočtené datum porodu, problémy nepřináší. Pokud vznikne problém, pak je to spíše kvůli nějaké přidružené okolnosti. Pokud je těhotenství zdravé, pak se většina dětí narodí do konce 42. týdne těhotenství a problémy nejsou,“ shrnuje porodní asistentka svou zkušenost.

Bude to obřík?

Mnoho maminek se ale protahování těhotenství bojí, protože se jim nechce do porodu malého obříka. Podobně na tom byla i prvorodička Martina (31), která se se svým takřka hororovým zážitkem z letošního února svěřila v právní poradně na webu www.ferovanemocnice.cz. Přestože ona i otec dítěte jsou vysoké postavy, poslední odhad váhy miminka byl 5,2 kilogramu, a třebaže její gynekolog indukci ve 41. týdnu z uvedených důvodů doporučil, porodník to označil za riskantní a maminku uklidnil slovy, že „to porodíme“.

Při porodu byla zjištěna zkalená plodová voda, třikrát omotaný pupečník kolem krku dítěte, matce museli udělat dvojitý nástřih hráze, aplikovat jí oxytocin a miminku pomáhat na svět pověstným „skákáním po břichu“. Narodila se holčička s Apgar skóre 2, která následujících 14 dní bojovala o život na jednotce intenzivní péče. Naštěstí přežila, snad dokonce bez následků. Matka má ale od porodu potíže s udržením moči, a to nemluvíme o psychických dozvucích. Ani z právního hlediska si na nemocnici „nic nevezme“. S postupem totiž souhlasila, protože lékaři důvěřovala.

Jen s vaším souhlasem

Dnes už byste se neměla setkat s tím, že vám lékař zavede infuzi či tabletu, aniž by vám cokoli řekl, naopak byste se na rozhodnutí o vyvolání porodu měla aktivně podílet. „V době existence informovaných souhlasů s léčebnými či diagnostickými postupy ve zdravotnictví má těhotná potvrdit souhlas s vyvoláním porodu svým podpisem,“ upozorňuje primář Chmel. Lékař by vám měl důkladně vysvětlit, proč je potřeba porod vyprovokovat, abyste se na základě jeho informací sama bez jakýchkoli pochybností rozhodla. Porod by vám neměl být vyvolán, pokud souhlas nepodepíšete. Bohužel praxe je často jiná.

Na www.ferovanemocnice.cz najdete také stížnost maminky, které ve 38. týdnu těhotenství lékařka bez upozornění, natož souhlasu, provedla tzv. Hamiltonův hmat, jímž při vaginálním vyšetření odloučila dolní pól vaku blan. To vede zpravidla k uvolnění hormonu prostaglandinu, který způsobuje dozrávání děložního hrdla. „Nikdy bych v dané situaci s takovým zákrokem nesouhlasila, chování lékařky považuji za nepochopitelné, neomluvitelné a ponižující,“ napsala tato maminka. A nebyla jediná. Moje známá má podobnou zkušenost - přišla do porodnice na rutinní kontrolu, a přestože o nějakém zásahu nebyla řeč, při vyšetření jí lékař provedl Hamiltonův hmat. „Jednak to bylo ukrutně bolestivé, takže jak jsem se lekla, toho doktora jsem kopla. Ale hlavně mě pobouřilo, že něco takového udělal, aniž by mi to alespoň dopředu řekl.

Když jsem se proti tomu ohradila, odvětil, že jsou dvě možnosti přístupu: buď o tom se mnou bude diskutovat, vysvětlí, že je potřeba to udělat, jenže já se pak budu bát, takže nebudu uvolněná a jemu se ten hmat nemusí podařit, případně ho bude muset opakovat, aby byl úspěšný. Anebo mi to dopředu neřekne, já nebudu nic tušit a jemu se hmat povede hned. Málem mi vypadly oči z důlků - možnost, že bych se zákrokem mohla nesouhlasit, si pan doktor vůbec nepřipouštěl,“ píše o jednání lékaře nespokojená maminka. Řeč práva je v tomto případě jasná: pokud jste skutečně nebyla o zákroku předem poučena a nedala k němu svůj souhlas, lékař tím neoprávněně zasáhl do vašich práv a vy na něj tedy můžete podat stížnost na lékařskou komoru.

Co se děje v posledních týdnech

Během posledních týdnů těhotenství se vaše tělo a zároveň i vaše dítě připravují na porod. Pokud jste prvorodička, miminko už měsíc před termínem sestupuje do pánve, u vícerodiček se tak děje až těsně před narozením dítěte. Děložní hrdlo postupně měkne a řada žen cítí už několik týdnu před porodem nepravidelné kontrakce. V poslední části těhotenství dítěti dozrávají plíce a každý den v děloze znamená další trošku tuku uloženého v podkoží miminka. To se samozřejmě neděje jen proto, aby miminko bylo po narození pěkně buclaté, ale především aby mělo nějaké energetické zásoby pro dobu, kdy ještě nedostane mateřské mléko. Teprve když je miminko skutečně připravené na život mimo matčino tělo, jeho tělíčko uvolní malé množství látky, která signalizuje matčiným hormonům, aby zahájily porod. Je to tedy dítě, jež určuje, kdy se narodí.

Jak se do břicha volá... Kromě Hamiltonova hmatu se někdy k vyvolání porodu používá tyčinka, která se zavede do děložního hrdla, kde nasává vodu z okolní tkáně, čímž se zvětšuje a roztahuje hrdlo. Pokud je vaginální nález pokročilý, může lékař přistoupit k protržení vaku blan, tedy umělému vyvolání odtoku plodové vody. Nejčastěji se ale používá gel nebo tableta obsahující prostaglandin nebo - pokud již voda odtekla - infuze s oxytocinem. Některé těhotné poslední týdny jiného stavu opravdu vyčerpávají. Kdo nezažil, nepochopí, kdo to má za sebou, je rád, že to skončilo. Připadáte si jako mamut, pohybujete se jen s obtížemi, minimální námaha vás nadevše unaví, a hlavně - ze všech stran se na vás sypou otázky: Tak co? Už? Tys ještě neporodila? V době mobilních telefonů a SMS doslova není úniku.

Pokud se vám do medicínsky vyvolávaného porodu nechce, ale jste už dlouho po termínu a koneckonců už byste to taky chtěla mít za sebou, zkuste některou z přírodních metod. Jak ale upozorňuje Zuzana Štromerová, tyto postupy fungují jen tehdy, je-li tělo k porodu skutečně připraveno. „Šetrnou metodou může být sexuální styk. Méně příjemnou, ale mnohdy také účinnou metodou je podání klystýru -prodávají se jednorázové soupravy, díky nimž si maminka může klystýr aplikovat sama. Z homeopatik je možné použít Caulophyllum, to bych ale doporučovala až po konzultaci s homeopatem nebo porodní asistentkou.“

Víc bolí, ale je rychlejší

Hlavní a v podstatě jediný rozdíl mezi porodem, který začal spontánně, a porodem vyvolaným je rychlý nástup často po sobě jdoucích bolestivých stahů, jež vyvolají léky. Mnoho maminek, které zažily spontánní i vyvolávaný porod, a mají tedy srovnání, hovoří o tom, že ve srovnání s přirozeně začínajícím porodem, který se pomalu rozbíhal a bolesti se postupně stupňovaly, u vyvolaného porodu jako by se od začátku jelo na plný plyn.
Vyčerpávající charakteristiku nám podala Ilona (35) z Brna: „Když jsem rodila poprvé, porod se rozjel spontánně, ale asi tak tři hodiny jsem si vůbec nebyla jistá, jestli je to opravdu ono, nebo ne. Pak následovala čtyřhodinová fáze, kdy už jsem věděla, že to jsou opravdové kontrakce, ale ještě jsem normálně fungovala, dokonce jsem stihla ještě uvařit a trochu poklidit.

Potom už to bylo hodně nepříjemné a také jsem neměla zkušenost, tak jsem raději řekla manželovi, že pojedeme. Po příjezdu do porodnice ale trvalo ještě dalších osm hodin, než se syn narodil.“ Druhý porod měla Ilona vyvolaný kvůli svým zdravotním komplikacím.
„Z vyšetřovny jsem na pokoj přihopsala ve skvělé náladě, asi čtvrt hodiny jsem klábosila s maminkou, která se mnou ležela, místo abych si radši balila věci. Pak nastal mazec. Bylo to jako v těch amerických filmech, kterým jsem se dřív tak smála - těhotná se chytí za břicho a začne s vyvalenýma očima hystericky hekat nebo přímo řvát. Dělala jsem to samé a věci mi balila sestřička,“ směje se Ilona.

Za dvě hodiny byl její druhý synek na světě. „Kdybych se měla rozhodnout, co je lepší, asi bych váhala. První varianta je mnohem klidnější, je ale pravda, že když vám po devíti hodinách řeknou, že jste otevřená na dva prsty, nejradši byste utekla, je to prostě psychicky vyčerpávající. U indukce byly chvíle, kdy jsem doslova lezla po zdi a možná mě slyšeli i na druhém konci republiky, ale zase to bylo rychle za mnou,“ říká Ilona. „Ano, je to tak. Pokud se vyvolávacími léky povede porod opravdu vyvolat, absolutní většina těchto porodů probíhá rychleji. V průběhu samovolného porodu děložní stahy přirozeně postupně sílí a jejich interval se během následujících hodin zkracuje. V průběhu vyvolaného porodu se kontrakce objeví doslova z minuty na minutu a jejich intenzita obvykle rodičku překvapí.

I navzdory předchozímu upozornění, že stahy budou opravdu silnější, očekává je většina žen alespoň zpočátku v poněkud slabší intenzitě. Všechno má však svá pozitiva i negativa. Sice to více bolí, ale porod je zpravidla znatelně kratší,“ potvrzuje primář Chmel.
Při dodržení doporučených dávek léků vyvolávajících děložní kontrakce podle primáře nehrozí žádná jiná či větší rizika než u porodu spontánního. „Opatrnější než obvyklé vyvolávání porodu se provádí zpravidla u těhotných, které v minulosti podstoupily porod císařským řezem. V těchto případech hrozí teoretické riziko povolení staré jizvy na děloze,“ vysvětluje doktor Chmel.

Někteří odborníci ale poukazují na to, že u indukovaných porodů se mohou častěji vyskytnout komplikace, při nichž je potřeba použít kleště či přistoupit k císařskému řezu, některé děti pak musejí být umístěny na jednotce intenzivní péče. Tady je samozřejmě otázkou, zda by se tyto komplikace u stejných rodiček nevyskytly i po spontánních porodech. Každopádně při indukcích ženy častěji žádají epidurální analgezii či jiné prostředky tišící bolest, což zřejmě souvisí s větší intenzitou stahů.

A co na to miminko?

Zatímco u spontánního porodu je spouštěčem děložních kontrakcí samo dítě, u indukovaného jde o zásah zvnějšku. Co tomu asi říká samo miminko? „Z pohledu nenarozeného dítěte se není třeba vyvolávaného porodu vůbec obávat. Naopak, porod se vyvolává právě proto, abychom pomohli na svět zdravému dítěti, kterému by při dalším pobytu v děloze mohly hrozit zbytečně komplikace,“ připomíná primář Chmel. Také psycholožka Ilona Špaňhelová si nemyslí, že by tento způsob zahájení porodu měl na dítě nějaký vliv. „Domnívám se, že z psychického hlediska by to vliv na dítě mít nemělo. Může to mít vliv na matku, která může cítit provinění, že způsob porodu není takový, jak si představovala.

Tady je zapotřebí, aby měl lékař nebo porodní asistentka na matku čas ještě předtím, než k porodu dojde. Aby se matka s tím, že jí bude porod vyvolán, smířila a tuto situaci přijala. Samozřejmě také záleží na mnoha dalších faktorech - na tom, jestli matka čeká první, nebo třetí miminko, jakou je ona sama osobností, jak je schopná v běžném životě překonávat překážky a také na tom, koho má jako pomocníka v této situaci - manžela, matku, kamarádku,“ podotýká psycholožka. Podle ní se může maminka na vyvolávaný porod - pokud třeba zná dopředu jeho datum - připravit kromě rozhovoru s lékařem či porodní asistentkou také ventilací svých pocitů před manželem, který by jí měl být v tuto chvíli oporou.

Kateřina Vondrková ale možnost, že se způsob porodu na miminku nějak projeví, úplně nevylučuje. „Když už jsem byla se synem doma, budil se ze spaní brekem, lekal se a občas sebou cukal, jako by měl zlé sny. Řešila jsem situaci s homeopatkou, která se věnuje vztahu matky a dítěte, a společně jsme dospěly k závěru, že celý proces porodu mohl na synovi zanechat negativní důsledek v podobě traumatu, které se právě takto projevovalo. Díky homeopatce jsem tento problém vyřešila - syn je sice po mně nespavec, ale když už náhodou spí, tak klidně a spokojeně,“ usmívá se Kateřina. Sama nejprve sdělení lékařů, že zůstane v porodnici a porod jí budou vyvolávat, přijala s úlevou, protože Ondrův tatínek byl tou dobou pracovně v Srbsku a Katka si nebyla jistá, zda začínající porod jako prvorodička pozná včas.

Když musela být hospitalizována, přitom ale bylo dost času na to, aby její muž včas přiletěl domů, měla pocit, že je o vše dobře postaráno. Poté, co jí lékaři řekli, že do dvou dnů bude miminko na světě, přepadl ji strach z porodu, asi jako každou těhotnou. „Bylo to před termínem, takže jsem se tak nějak nestihla psychicky připravit na to, že už to bude. Když se to ale pak tak dlouho nedařilo, nakonec jsem se na porod vlastně těšila.“ Zuzana Štromerová je o tom, že matku i dítě může indukce ovlivnit, přesvědčená. „V případě, že organismus matky nebo dítěte nebyl k porodu připraven, může matka prožít doslova peklo. Uměle vyvolané stahy mohou být opravdu dosti bolestivé a někdy jejich sílu nemusí snášet dobře ani miminko. Jiná sitauce je ve chvíli, kdy je organismus matky k porodu připraven.
V tom případě může žena prožít rychlý, intenzivní porod. Otázkou zůstává, proč, pokud nebyly potíže na straně dítěte nebo matky, vyhánět dítě z ráje...“


Důvody, proč lékaři vyvolávají porod:

  • přenášení - po 38. týdnu těhotenství placenta stárne a zhoršuje se zásobení plodu kyslíkem
  • cukrovka - kvůli vyššímu riziku velkého plodu
  • odteklá plodová voda - pokud vám odtekla voda, nečeká se déle než 24 hodin, protože miminko již není chráněno proti infekci, často se také ze stejného důvodu podávají matce antibiotika
  • vysoký krevní tlak
  • onemocnění ledvin
  • dvojčata - pokud udržíte dvě miminka ve svém těle až do 39. týdne a první dvojče je v poloze podélné hlavičkou a druhé v poloze umožňující vaginální porod (v opačném případě se přistupuje k císařskému řezu)
  • miminko je v poloze koncem pánevním
  • plod je mrtvý
  • pokud miminko neroste - vzhledem ke stáří těhotenství je stále menší, než by mělo být, což značí špatnou funkci placenty

Maminčin odborník Zuzana Štromerová se praxi porodní asistentky věnuje od roku 1981.

Od roku 1992 absolvovala řadu stáží v porodnicích, porodních domech a u privátních porodních asistentek v západní Evropě. V roce 1998 bylo pod jejím vedením ve Fakultní nemocnici Na Bulovce v Praze otevřeno Centrum aktivního porodu, jehož krédem bylo co nejmenší zasahování do přirozeného chodu porodu. Po dvou letech CA P zanikl, nyní už ale opět funguje v pražské Krči. Zuzana Štromerová se stále věnuje praxi soukromé porodní asistentky a jako jedna z mála nabízí také asistenci u porodů mimo porodnice.

Témata: Porod, Časopis Maminka, Akutní potíž, Uvedený důvod, Přesné datum, Vyvolávaný porod, Nespavec, Aktivní porod, Americký film, Okolní tkáň, Jediný rozdíl, Hamiltonův hmat, Plný plyn, ZUZANA ŠTROMEROVÁ, Poslední část, Indukce, Negativní důsledek, Začínající porod, Váš souhlas, Mimi, Zdravotní důvody, Třetí miminko, Šestý den