[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Už kdysi dávno lékaři pozorovali, že když smíchali krev rozdílných lidí, reagovala různým způsobem – někdy se srazila, jindy ne. A tak bádali a snažili se zjistit, proč k tomu dochází. Postupně došli k objevu, že existuje několik krevních skupin, které lze mezi sebou míchat – pokud se dodrží určitá pravidla. To, že určili čtyři krevní skupiny, umožnilo bezpečné podávání krevních transfuzí, které až do té doby znamenaly pro příjemce smrtelné riziko (a také velmi často k úmrtí docházelo).
Máte „áčko“, váš manžel „béčko“, vaše společné dítě „nulku“ a vám vrtá hlavou, jak je to možné? Jednoduše řečeno – může za to dědičnost krevních skupin, která probíhá podle Mendelových zákonů dědičnosti. Ve skupinovém systému AB0 známe tři základní geny – A, B a 0. Při dědičném přenosu jsou tyto geny rovnocenné. Jakmile dojde k oplodnění vajíčka, do nově se tvořícího človíčka dává maminka i tatínek po jedné ze svých párových vlastností, a tak je tomu i u krevních skupin.
Ty se mohou vyskytovat v tzv. genotypech AA, A0, BB, B0, AB a 00. Spojením rodičovských genů vznikne i nový genotyp a ten může být buď shodný, nebo odlišný od jednoho nebo od obou rodičů. Pokud ale vy máte „áčko“ a manžel je také „áčkový“, vaše dítě nemůže mít „béčko“. V žádném případě tedy váš potomek nemůže mít ve svých krvinkách gen, který nemá ani jeden z rodičů (pokud tomu tak je, pak máte asi problém, protože jeden z vás není rodičem).
„Když jsem poprvé otěhotněla, ani ve snu mě nenapadlo, že bychom mohli mít nějaký problém. Pak mi ale paní doktorka volala, že z krevního vyšetření se ukázalo, že mám Rh faktor negativní a že je nutné mě sledovat a později provést nějaká další vyšetření,“ vzpomíná pětadvacetiletá Alena ze středních Čech. Tento populární Rh faktor objevili vědci po první světové válce – a nutno podotknout: Díky bohu! Název získal po opici Macacus rhesus, u které ho našli poprvé. Nebýt opičky, asi by ještě dnes některé děti po porodu umíraly.
Tehdy se totiž miminka rodila se závažnou žloutenkou, která velmi často končila smrtí. Postižené děti buď nebyly z prvního těhotenství, nebo jim předtím provedli transfuzi krve, která ale proběhla bez problémů. Proč se tak dělo, na to se přišlo právě až zjištěním nového krevního faktoru, který do té doby nikdo neznal. Tento Rh faktor je buď součástí některých lidských organismů a jejich krvinek Rh+ (tedy Rh pozitivní), nebo těmto organismům schází (Rh negativní).
Co se tedy kvůli němu může v těhotenství přihodit? Pokud plod v bříšku zdědí po tatínkovi některé znaky na krvinkách, které maminka nemá, pak může matka proti těmto cizím krvinkovým znakům tvořit protilátky – a to může vést k poškození plodu. Když se dostane do styku krev matky Rh+ (tedy pozitivní) s krví dítěte libovolného Rh faktoru, k žádné reakci nedojde. Pokud ale nebudete nosičkou faktoru Rh (budete tedy negativní), a plod bude mít Rh+, začnete (i když nechcete) po čase produkovat protilátky nejen proti tomuto faktoru, ale i proti veškerým tkáním plodu – důsledkem je jeho více či méně těžké poškození.
Ovšem pouze za předpokladu, že se červené krvinky miminka dostanou do krevního oběhu těhotné ženy. Za normálních okolností by se to stát nemělo, protože oběh plodu s oběhem matky bezprostředně nesouvisí. Nemusíte tedy hned „vyšilovat“ – krvinky plodu se normálně do vašeho krevního oběhu nedostanou, ani opačně.
Proto, aby nedošlo k proniknutí krvinek do krevního oběhu, existuje fetální medicína, která se zabývá prevencí a léčbou podobných stavů. Pokud vám lékař řekne, že jste Rh pozitivní, také vám určitě sdělí, že vám bude pravidelně kontrolovat protilátky v krvi. Rh neshodnost se zpravidla projeví až při opakovaném těhotenství – na konci každé gravidity se do těla maminky dostávají v poměrně velkém množství červené krvinky plodu.
ČTĚTE TAKÉ: Velká fotogalerie nejkrásnějších rozesmátých miminek
A ty v něm zanechají tzv. paměťovou stopu. Pokud tedy bude počato další dítě Rh+ matky s Rh–, dojde ke stejné situaci, ale mnohem prudší. Pak je nutná imunologická léčba, tzv. anti-D imunoprofylaxe, která má samozřejmě smysl jen u těch maminek, které jsou Rh negativní a jejich miminko v bříšku Rh pozitivní. Tuto Rh pozitivitu či negativitu plodu lze odhadnout nebo stanovit přímo (pokud se znají obě krevní skupiny rodičů). Všechna větší vyšetření, která to mohou detekovat (ultrasonografie, kordocentéza atd.) se provádějí jedině ve velkých centrech fetální medicíny.
Bohužel někdy nestačí prevence a je nutná prenatální léčba, ke které patří transfuze do pupečníkové cévy (ta se provádí pod přísným dohledem ultrazvuku). Jde však o velmi nákladnou věc, takže se vždy zvažuje její provedení.
Někdy jsou nutné transfuze miminku i po porodu – a to buď výměnné, doplňující či postačí záření UV světlem. Nákladným transfuzím se předchází tím, že se rodičce po prvním porodu vstříkne injekce lidského imunoglobulinu (do 72 hodin), čímž jsou z jejího krevního oběhu odstraněny ty červené krvinky, které obsahují Rh pozitivní faktor dítěte. Tuto injekci je možné píchnout i v těhotenství, a to kolem 28. týdne. Při dalším porodu Rh pozitivního miminka se tento proces zopakuje.
Měla byste vědět: