Maminka.czPorod

Přímý přenos z porodního sálu aneb den D

Dita Mrázková 19.  1.  2012
Vaše vzpomínky a zážitky ze dne, kdy vaše děťátko přišlo na svět, nás dojímají, udivují i baví. Komplikovaný porod, porod za pár hodin i ten vyvolávaný… Každá jste si užila to svoje, ale žádná z vás by neměnila!

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Eva:

„Mé těhotenství bylo komplikované zhruba od 5. měsíce.
Střídavě jsem pendlovala mezi nemocnicí, doktory a domovem. Asi měsíc před termínem porodu si mě už pan primář nechal raději v porodnici. Každý den jsem prodělala spoustu vyšetření, pořád se ptala, co se děje a jestli se ještě můžu vrátit domů. Nikdo mi nic neřekl, asi věděli proč… Nakonec mi paní doktorka po jednom z vyšetření řekla, že malá se už v bříšku nemá dobře a že je tam něco špatně. Pak to šlo rychle, porod mi vyvolali a praskli mi plodovou vodu.

Měla jsem velké bolesti, protože mi ani nestihli dát nic na jejich potlačení, a neměla jsem dost sil na to, abych Natálku z bříška dostala, pořád tam bylo něco špatně a nebyl čas. Proto mě nastřihli a Natálka šla ven kleštěmi. To nekonečné ticho, co nastalo, bylo šílené, nevěděla jsem, co se dělo. Nakonec se Naty rozplakala. Byla ale hodně malinká a drobná, protože v bříšku už neprospívala, a celý první rok jejího života jsme trnuli, jestli nebude mít nějaké následky. Jezdili jsme po vyšetřeních, ale malá všechno zvládla. Dnes už jí je dva a půl roku a je opravdu šikovná. I přes všechny těžkosti se už velmi těšíme, až jednou bude mít vedle sebe brášku nebo sestřičku.“

Petra Kořínková:

„Byla jsem osm dní po termínu a měla jsem jít na vyvolání, v nemocnici mi ale řekli, že máme jet domů a přijít po týdnu na kontrolu… Den D začal parádně: Auto nám nejelo, jelikož muž nechal celou noc rozsvícená světla… Utíkal si půjčit jiné a já jsem jela sama na kontrolu, kde mi pak dělali různá vyšetření. Na monitoru bilo srdíčko jen slabě, moč špatná, tlak špatný… Bylo rozhodnuto – jde se rodit! Zavedli mi tabletku a po dvou hodinách to začalo. Ze začátku pohoda, až když mi píchli vodu, tak to začalo. Mezitím už dorazil muž. Četl si noviny, zatímco já se v bolestech svíjela, ale tím, že tam byl, jsem byla mnohem klidnější.

Když už jsem byla otevřená, tak nás vzali na sál. Manžel zaplatil 500 korun za to, že bude u porodu. Jenže nastaly komplikace, a když přišel primář, rozhodl, že musím okamžitě na sál. Takže tatínek u porodu nakonec nebyl, peníze zpátky nedostal, ale hlavní je, že nás zachránili obě. Ze sálu si pamatuji jen to, že mi řekli, že nejdříve mi umrtví bříško, aby malá mohla hned ven. Cítila jsem jen první řez a pak usnula. Tatínkovi, když slyšel pláč, bylo prý také do breku, já malou viděla až k ránu. Přesto bych do toho znova šla, malá je vymodlená, hodně dlouho nám to totiž nešlo…“

ČTĚTE TAKÉ: Soutěž o balíčky kosmetiky Bio Ryor Care a 5 atraktivních knih

Broňa:

„Sice už to pomalu budou tři roky, ale nikdy nezapomenu… Naše princezna se měla narodit 14. 10. 2008. Poslíčky jsem sice neměla, ale trápily mě hrozné bolesti zad a taky špatná chůze, malá mi hrozně hlavičkou tlačila na spodek. 3. 10. jsem měla ale takové bolesti a taky jsem trochu krvácela, že jsem raději jela sanitkou do porodnice. Nechali si mě tam jednu noc a ráno poslali domů. Paní doktorka mi řekla, že se ale může stát, že přijedu ještě ten den. A ejhle, odpoledne už jsem byla v porodnici zas, a to už si mě tam nechali.

Dali na mě monitory a pozorovali kontrakce, které se ale nekonaly. Ležela jsem tam od 12 hodin a pořád nic, mezitím všechny další přítomné maminky rodily… Pak se asi kolem šesté večer přišla podívat jiná sestřička a zjistila, že uvnitř krvácím! Poslala mě do sprchy, dala mi klystýr a já se celkem dost dlouho sprchovala, což bylo fajn. Před půlnocí jsem šla na sál, tam mi píchli vodu a nechali mě na lůžku s tím, že se můžu ještě projít. Ale jen sestra zavřela dveře, já zakřičela, voda vyjela a sestra se vrátila a ať prý nekřičím… Podívala se na mě a už jí to bylo jasné. Ani na kozu jsem málem nestačila vylézt, jak to bylo rychlé. Za pět minut byla naše princeznička venku!“

Lenka Šlechtová:

„Byl páteční večer, s manželem jsme si lehli k telce a já najednou cítila jakoby vlhko… Nebyla jsem si jistá, zda to je plodová voda, ale pro jistotu jsme se začali oblékat s tím, že nás v porodnici zkontrolují. Pochyby zmizely během následujících pěti minut, kdy byla uprostřed obýváku obrovská louže! Kontrakce zatím žádné nebyly, ale již dávno jsem měla načteno, že po prasknutí plodové vody musím do hodiny do nemocnice, aby nedošlo k infekci…

V porodnici mě sestra napojila na kardiomonitor, který však během chvilky začal slábnout. Sestra lítala sem a tam, přinesla kyslík, strhla mi spodní prádlo a běžela pro doktora. Když přišel, tak se ozvy vrátily do normálu, můj tlak byl hodně vysoký (z toho rozrušení), ale brzy zase klesl. Doktor mě prohlédl a byla jsem umístěna na hekárnu – příjemný malý pokojík u sálu. Stahy jsem měla zatím jen po devíti minutách a asi po 4 hodinách byly po šesti minutách. Nemohla jsem kvůli k nim spát, vše mě bolelo, ale neotvírala jsem se.

Po 29 těžkých hodinách beze spánku mě vyčerpanou a se silnými kontrakcemi dali na box s tím, že teď už to přijde. Přišlo to nečekaně a hrozně to bolelo. Manžel byl statečný se mnou – držel mě za ruku, hladil po vlasech a povzbuzoval. Po 31 hodinách jsem v pět ráno porodila krásného Vojtíška. Nevím, kde se ve mně vzala ta síla, ale zvládla jsem to a stala se ze mě ta nejšťastnější mamina na světě! Nicméně jsem hned na porodním sále řekla manželovi, že Vojtíšek bude jedináček. Takže do dvou let bychom chtěli zkusit ještě tu holčičku do páru.“

Témata: Těhotenství, Porod, Časopis Maminka, Přímý přenos, Telč, Den, Přenos, Porodní sál, Kořínková, Broňa, Pór, Prim