Maminka.czTěhotenství

Startuje seriál „Anetin těhotenský deníček“: 1. trimestr

Václav Klimeš 19.  11.  2011
Startuje seriál „Anetin těhotenský deníček“: 1. trimestr
Čekáte první miminko a nevíte, na co se těšit? Možná vám pomůže těhotenský deníček čtenářky Anety (27), která se s námi podělila o své pocity, dojmy a zkušenosti. I když se průběh gravidity u každé ženy trochu liší, mnoho věcí je společných…

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

1.–5. týden

S Petrem (27) jsme spolu 9 let a z toho téměř 3 roky jsme manželé. Miminko jsme si přáli (alespoň já určitě) snad už od 18 let, ale na „realizaci“ přišla řada později. Když jsme se rozhodli, že nastal konečně ten správný čas na miminku začít pracovat, bylo nám oběma 26.

Početí však nepřišlo hned a otěhotněla jsem až po sedmi měsících od vysazení antikoncepce. Musím uznat, že ta doba mi přišla nekonečně dlouhá a pocity zklamání, které jsme zažívala při každé další menstruaci, asi nemusím dlouze popisovat. Naštěstí se však „zadařilo“ a my se moc těšíme na náš první přírůstek. A jak to všechno začalo?

Těhotenský test jsem si dělala po dvoudenním zpoždění a vyšel mi negativní. Byla jsem zklamaná, ale menstruace se stále neobjevovala, takže jsem doufala. Trochu jsem se bála udělat si další test, aby nevyšel opět negativní (ostatně jako vždy).
Vydržela jsem to jeden nekonečný týden a pak se šla s napětím „otestovat“. Hurá, už se rýsovaly dvě čárky! Bylo to v sobotu ráno a Petr ještě spal, tak jsem za ním vlezla do postele a tu radostnou zprávu mu oznámila. Věděli jsme, že se nám podařilo zplodit naše děťátko na Valentýna :-)

Tehdy mě Petr překvapil romantickým výletem lodí po Vltavě s výbornou večeří. Takže naše mimčo bude opravdové „dítě lásky“. Zatím jsem neměla žádné těhotenské příznaky, snad jen citlivější prsy. Následující úterý jsem šla na gynekologii, kde mi měli jiný stav potvrdit. Z návštěvy jsem byla dost zklamaná. Paní doktorka na ultrazvuku viděla jen „tečku“ a nechtěla se k tomu moc vyjadřovat. Upozornila mě, že by mohlo jít o mimoděložní graviditu a je brzy dělat nějaké závěry. Udělala mi také cytologii, po které jsem chvíli krvácela, a oznámila mi, abych přišla za 14 dní, že uvidíme. Abych řekla pravdu, tak mě docela vynervovala… Musela jsem stále přemýšlet nad možností mimoděložního těhotenství. Snad vše dobře dopadne.

6.–7. týden

Po deseti dnech plných nervozity jsem jela do podolské nemocnice, kde mi jiný stav potvrdili a řekli, že jsem v sedmém týdnu. Byla jsem moc šťastná, viděla jsem na ultrazvuku, jak našemu miminku bije srdíčko. Moc se mi ulevilo, že je vše v pořádku. Byl to jeden z nejhezčích okamžiků v mém životě a uronila jsem i slzičku. Cestou od doktora jsem „larvíkovi“, jak jsme začali našemu miminku říkat, koupila bodíčko a tepláčky, aby věděl, že se na něj těšíme a počítáme s ním (dětské oblečení je moc roztomilé, už se těším, až výbavičku rozšířím).

Moji i manželovi rodiče byli z této zprávy také nadšení.
Pan doktor v Podolí mi doporučil novou gynekoložku, ke které jsem se šla příští týden zaregistrovat. Paní doktorka byla moc milá a vše mi podrobně vysvětlovala. Opět jsem viděla naše miminko na ultrazvuku a také frekvence, jak mu bije srdíčko. Kvůli bolestem a píchání v podbřišku mi předepsala Utrogestan a Magnosolv.

První fotka malé Magdičky v 9. tt. Aneta o ní hrdě prohlásila, že je „celý taťka“.

8.–9. týden

Na další kontrolu jsem šla na konci 9. týdne. Larvík měřil 1,8 cm a dostala jsem i fotku z ultrazvuku, ze které jsem měla obrovskou radost. I když byl tak strašně prťavý, už vypadal jako miminko :-) Víkend jsem si zpestřila veletrhem FOR KIDS v Letňanech, kde jsme s mamkou nakoupily nějaké oblečení v neutrálních barvách, zavinovačku a vybraly jsme i dětskou postýlku s příslušenstvím. Také jsem prošla pár obchodů určených pro maminky a miminka a pokaždé musela něco koupit, sice je ještě brzy, ale někdy se člověk nemůže udržet. Už mám jasno i ve výběru kočárku, ale objednávat ho budu asi tak dva měsíce před porodem.

10. týden

Začaly mi nevolnosti, a to celodenní, je mi špatně a musím pořád něco jíst, sice po malých dávkách, ale každé dvě hodiny. Zkusila jsem si koupit těhotenská lízátka proti nevolnosti, ale pomáhaly mi jen, dokud jsem je nedolízala… Sice nezvracím, ale je mi opravdu zle. Nejvíc mi vadí čištění zubů, to je pro mě opravdu nepříjemná záležitost. Také jsem oslavila své narozeniny, dostala jsem spoustu krásných dárků, samozřejmě i pro mimi, a také Velkou knihu o mateřství, do které jsem se hned začetla.

11. týden

Konečně mám těhotenskou průkazku! Teď se už můžu oficiálně prokazovat jako budoucí maminka. Také jsem podstoupila v týdnu 10+6 prvotrimestrální screening z krve na vyloučení genetických vad a opět viděla na ultrazvuku naše dítko. Nyní měří už 3,6 cm. Bylo vidět, jak se krásně hýbe, plave si a kope nožičkama. Za 14 dní budu znát výsledky krve a půjdeme na ultrazvuk, kde se budou zjišťovat genetické vady. Doufám, že vše dopadne dobře. Musím se přiznat, že na ultrazvuk bych nejraději chodila pořád, je to vždy úžasný pocit vidět své děťátko a ujistit se, že se má dobře...

12. týden

Dnes začínám 12. týden gravidity, takže to nejrizikovější období budeme mít konečně za sebou. Občas je mi ještě trochu špatně, ale už to není tak časté a intenzivní. Ani mě nepřepadávají takové návaly hladu. Jenom nemohu odolat zmrzlině a ovocným džusům.
Jsem ráda, že mě míjejí „opravdové“ těhotenské neduhy, protože vím z vyprávění, že některé ženy první měsíce opravdu protrpí. Naše miminko je na mě naštěstí hodné :-)

13. týden

Začínám 4. měsíc těhotenství a vstupuji do druhého trimestru, už se mi zakulacuje bříško a nahoře mám 3 kg.
Byli jsme na druhé části screeningu – na ultrazvukovém vyšetření, u kterého byl přítomen i Petr. Larvík měří od hlavičky k zadečku 6,7 cm. Paní doktorka změřila, co potřebovala, a výsledky krve i ultrazvuk byly v pořádku. Byla jsem překvapená, jak bylo všechno krásně rozpoznat, viděli jsme i močový měchýř, bránici, prstíčky a slyšeli jsme ozvy. Malý bude asi po tatínkovi sportovec, stále se mrskal, zvedal ručičky, pak si držel kolínko, strkal si ruku k nosu.

Prostě vyváděl samé prostocviky. Když ho paní doktorka měřila, potřebovala ho vždy správně natočit, jak se vrtěl. Takže mě šťouchala do břicha a já jsem kašlala, aby se různě natáčel. Na další kontrolu jdeme za 14 dní a mohli bychom se už dozvědět pohlaví miminka.

Témata: Těhotenství, Časopis Maminka, První trimestr, Seriál, Ovocný džus, Nejrizikovější období, Neutrální barva, První fotka, Star, Den, Těhotenský deníček, Kolínko, Deníček, Trimestr