[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Těhotenství ve vysokém věku s sebou nese řadu komplikací. První souvisí již se samotným početím. Vrchol plodnosti je u žen mezi 18. a 30. rokem věku. Po 35. roce dochází ke snížení počtu vajíček a jejich kvality, čímž se snižuje i schopnost ženy otěhotnět.
Řada žen, které své mateřství odsunou za tuto věkovou hranici, musí využít metod asistované reprodukce, protože bez této pomoci by se mateřství nedočkaly. „Jenže i metoda asistované reprodukce u žen nad 40 let vykazuje horší výsledky než je tomu u mladších žen,“ upozornil gynekolog a porodník Pavel Calda z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Bez rizik není ani vlastní průběh těhotenství starších žen. Častým problémem je například vysoký krevní tlak a diabetes. Komplikace lze v těchto případech rozdělit do dvou skupin. „Ve věku kolem 40 let se řada žen již před otěhotněním léčí s vysokým krevním tlakem a diabetem mellitem. V těchto případech je třeba pacientku během těhotenství zvýšeně sledovat pro její chronické onemocnění ve speciálních rizikových poradnách, protože probíhající těhotenství by mohlo její stav zhoršit.
Vedle toho světové studie a statistiky ukazují na zvýšený výskyt vysokého krevního tlaku a rozvoje preeklampsie a gestačního diabetu. V těchto případech jde o komplikace, které souvisejí s právě probíhajícím těhotenstvím a věk je rizikovým faktorem jejich rozvoje,“ upřesnil lékař.
Statistiky ukazují i další potíže vyskytující se v souvislosti s vysokým věkem matky a probíhajícím těhotenstvím.
S věkem matky úměrně stoupá riziko potratu i předčasného porodu. Příčin, proč tomu tak je, je více. „Ve věkové skupině 35+ je poměrně významné množství žen, které v minulosti musely podstoupit konizaci děložního čípku. Během tohoto výkonu je z čípku odstraněna část tkáně, u které byla laboratorní analýzou prokázána přítomnost patologicky změněných buněk. Takto ošetřený děložní čípek sice nebývá překážkou v početí, ale může znamenat riziko předčasného porodu,“ vysvětlil profesor Calda.
U uvedené věkové skupiny nebývá výjimkou ani výskyt děložních myomů. „I tato diagnóza může znamenat zvýšené riziko předčasného porodu,“ dodal gynekolog.
Komplikací těhotenství matek 35+ může být i vícečetná gravidita. Ač se to nemusí zdát, vyšší věk matky zvyšuje předpoklad vzniku vícečetného těhotenství. „Při spontánním otěhotnění je pravděpodobnost vzniku dvojčetného těhotenství 1 : 85. U žen nad 35 let frekvence dvojčat stoupá o více než 2 procenta,“ popsal Pavel Calda.
Další okolností, která vede ke vzniku vícečetného těhotenství ve vyšším věku, je již zmiňovaná léčba neplodnosti. Hormonální stimulace vaječníků, případně transfer dvou embryí v rámci jednoho cyklu IVF zvyšují pravděpodobnost vícečetné gravidity. „Přestože ženy léčící se pro neplodnost mohou mít radost z dvojčátek, je dvojčetná gravidita faktorem, který může ohrozit hladký průběh těhotenství a porod. Člověk je od přírody předurčen k jednočetné graviditě a každý plod v děloze navíc zatěžuje organismus ženy a ohrožuje průběh těhotenství,“ varoval lékař.
K vážným komplikacím starých matek patří rovněž mimoděložní těhotenství. I jeho výskyt je u této věkové skupiny častější.
Starší matky se setkávají s potížemi nejen při početí a v průběhu těhotenství, ale i během samotného porodu. „Rizik, která se mohou vyskytnout, je mnoho. K vážným problémům patří například špatně uložená placenta nebo obrácená poloha plodu,“ uvádl profesor Calda.
Nejvážnější komplikací porodu je úmrtí matky či dítěte. I tímto rizikem jsou staré matky více zatížené. „U nás tak dramatická situace díky propracovanému zdravotnímu systému není. Ovšem v zemích, kde systém takto nefunguje a ženy běžně rodí v domácím prostředí, toto riziko samozřejmě s věkem ženy stoupá,“ dodal porodník.
Světové studie ukazují, že výskyt porodních komplikací u starých matek je častější v případě prvorodiček. Ženy, které přivádějí v daném věku na svět již několikátého potomka, mají porodních komplikací méně. Vzhledem k množství a četnosti porodních komplikací se u žen této věkové skupiny vyskytuje i častější porod císařským řezem.
Těhotenství ve vysokém věku neohrožuje pouze zdraví žen, v sázce je i zdraví plodu. Děti čtyřicátnic se rodí s nižší porodní váhou častěji než děti žen mladších.
„Pokud mluvíme o dětech narozených v očekávaném termínu porodu, nejčastější příčinou nízké hmotnosti je porucha placentace, kdy dítě v době nitroděložního vývoje není dostatečně vyživováno a v děloze vlastně strádá. Na toto se dá přijít již v průběhu gravidity, a pokud plod vykazuje extrémně pomalé přibírání na váze, je možné přistoupit k císařskému řezu naplánovanému před očekávaným termínem porodu. Jestliže se tak stane, je dítě převedeno na perorální stravu, čímž se mu začne dostávat potřebných živin. Nízkou, až extrémně nízkou porodní hmotnost ovšem samozřejmě mají i děti neplánovaně předčasně narozené. U těch se často objevuje i řada dalších komplikací, které vycházejí z nezralosti jejich organismu,“ popsal lékař.
Mateřství ve starším věku s sebou dále nese zvýšené riziko početí plodu postiženého genetickou vadou, nejčastěji Downovým syndromem. „Pokud se udává, že se Downův syndrom vyskytuje u jednoho ze 600 až 800 živě narozených dětí, u žen nad 40 let riziko stoupá až na 1 : 30,“ varoval Pavel Calda. V současné době je však díky prenatálním genetickým testům počet dětí s tímto postižením významně nižší. „Downův syndrom a další genetické vady je možné testovat v rámci prenatální diagnostiky již od 10. týdne těhotenství,“ doplnil
S pomocí metod asistované reprodukce je těhotenství umožněno i ženám, které by již kvůli věku neměly šanci spontánně otěhotnět. Ovšem to s sebou kromě pozitiv nese i určitá negativa. „Ve světě je tento problém velmi diskutován a stále více prostoru je věnováno právu nenarozeného dítěte na rodiče, kteří se o něj budou schopni postarat nejenom po materiální, ale i emocionální a zdravotní stránce,“ uzavřel profesor Calda.
Stranou problému nezůstávají ani chronická onemocnění starých matek, která zvyšují jak riziko potratu, tak pravděpodobnost předčasného porodu. Do této skupiny onemocnění patří vedle již zmiňované hypertenze a diabetu mellitu i chronická ledvinná, kardiologická, případně endokrinologická onemocnění (například porucha štítné žlázy).
(Článek vyšel v časopise Moje zdraví 3/2014)