Tereza Bebarová: „Těhotenství se dneska bere jako nemoc“

* Jste právě v 8. měsíci těhotenství. Jak se cítíte?

Jako by nic. Kdyby se to dítě nehýbalo a kdybych si toho nevšimla při zavazování bot, tak v podstatě nevím, že jsem těhotná. (smích) Jsem opravdu strašně vděčná, moc si toho vážím a denně za to děkuju, že mám tak klidné těhotenství. Myslím, že zdraví i vesmír fungují, dítě je tolerantní a ve veškerých činnostech, které dělám, mě plně podporuje (smích), takže to do budoucna vidím jako dobré znamení.

* Když jsme se domlouvaly na rozhovoru, říkala jste mi, že nejste zrovna typická budoucí maminka… V čem se lišíte?

Já jsem vlastně o mateřství nikdy neuvažovala. Nedovedla jsem si představit, že někdy budu tak zodpovědná a schopná naladit se na tu vlnu mateřství, že bych dokázala být rodičem. A myslím, že dnes má podobné obavy spousta žen. Vloni jsme ale odjeli s našimi hodně dobrými přáteli manželi Patakyovými, kteří jsou mimo jiné reflexní terapeuti a chodím k nim na rady ohledně těhotenství, do Indie a já jsem tam asi došla nějakého poznání (smích), že v podstatě mám z mateřství strach.

A když jsem se vrátila, tak jsem si uvědomila, že strach není dobrá energie pro život jako takový. A řekla jsem si: Tak Bebarová, přece se nebudeš bát, přece nejsi jako nějaká malá holka, která se bojí té úplně základní a nejpřirozenější věci. Nech to být, jak to přirozeně vyplyne. A jednoho dne jsem došla k názoru, proč ne. A tím pádem začala tato „mateřská anabáze“. Tím chci říct, že nemám moc ráda takové ty zbytečné řeči kolem těhotenství a mateřství, považuju ho za tu nejpřirozenější a nejnormálnější věc, která na světě je a funguje.

ČTĚTE TAKÉ: Horoskop na červen 2012

Spíš mě zaráží to, že se těhotenství dneska bere jako nemoc, že jste neustále pozorována a strašena okolím a někdy bohužel i doktory. Já jsem zdravá, nemám žádné komplikace, takže si ten přirozený stav jen užívám a je mi dobře. Snažím se k těhotenství přistupovat aktivně, chovat se zodpovědně, zdravě jíst, hýbat se, něco si o tom načíst a užít si i trochu srandy. Myslím, že by se těhotenství nemělo brát příliš vážně, protože podle mě tam je také prostor na trochu legrace nebo zábavy, když to řeknu takhle, nebo i sebeironie a sebenadhledu.

* Jste zastánkyní zdravé výživy; jak jste se k této oblasti dostala?

Už jako dítě jsem byla hodně nemocná, až jsem dospěla do stavu, kdy jsem byla zdravotně natolik „rozhašená“, že bylo ohroženo i to, co dělám. Protože jak říká náš pan ředitel Tomáš Töpfer: Nemocný herec – kulatý čtverec. On v podstatě herec nemůže nemocný to povolání vykonávat, protože ze sebe musí na jevišti dostávat nějakou energii. Když už to se mnou bylo opravdu špatné, tak jsem si řekla, že bych s tím měla něco dělat. A ukázalo se, že je dobré, když jsou na to doma dva.

Mého partnera to totiž taky zajímá, tak jsme začali zkoumat, co tělu prospívá, a vyzkoušeli jsme všechno možné. Od prostředků, jako jsou aloe vera a různé čínské preparáty, přes reflexní terapii, meditaci, jógu, různé změny stravy, změny filozofie, práci na psychice, až jsme se poměrně dost vyladili. Dnes můžu říct, že to bylo i díky tomu, jaká je možnost sbírání informací a nabídka kvalitního jídla, které je sice třeba méně dostupné nebo si za ním musíte dojet, ale na trhu prostě je. Ty možnosti, jak se pestře stravovat, jsou dnes, na rozdíl od komunismu, opravdu úžasné. Takže jíme rádi a nijak se neomezujeme. Naopak stále hledáme, co ještě v jídelníčku nemáme. To je náš velký koníček.

* Změnila jste nějak svůj jídelníček v souvislosti s miminkem?

Určitě. Jak jsem podotkla, partner je docela zvídavý a vždycky mi oznámí, co se dočetl, že by budoucí maminky měly nebo co je dobré na co. Například jsme zjistili, jak skvělé jsou ořechy, že jsou v nich omega mastné kyseliny, nebo v čem všem je kyselina listová. Vy ji vlastně nemusíte jíst jenom v chemickém provedení, ale můžete si stravu upravit třeba různými typy obilovin, jako je quinoa, která obsahuje hodně kyseliny listové a železa. Nebo jsem objevila amarant, který jsem do té doby nikdy nejedla.

Základem je určitě hodně organické zeleniny, saláty a také semínka – lněné, dýňové, slunečnicové, sezam. Ve všech je neuvěřitelné množství minerálů a látek, které člověk využije i v „netěhotném stavu“. Musím říct, že ten denní přísun vitaminů v přírodním provedení je u mě docela patrný, a snažím se toho držet. První tři měsíce jsem, jak já říkám, trošku „prasila“. Měla jsem třeba neuvěřitelnou chuť na chlebíčky, v kterých asi moc minerálů, stopových prvků a kyseliny listové není, prostě jsem propadla takové euforii, že mám chuť na chlebíčky, ale pak to přešlo. Určitě hodně přemýšlím o tom, co jím. Dneska si už rozmyslím, jestli si dám třeba zákusek z bílého cukru. Když už, tak si dám kousíček, lžičku, jenom tak na chuť, ale prostě ho nesním celý, protože si říkám, že to je k ničemu.

Je to jenom bílý cukr, který mě nijak neobohatí, výživově mi nic nedá. Když už tak radši sáhnu po ovoci. Nechci říct, že se ovládám, ale zkrátka nesním všechno, protože na to mám chuť. Opravdu uvažuju o tom, jestli to skutečně potřebuju. Protože převládá takový názor – Jen si to dej, miminko to chce. (smích) Já si myslím, že je to jen takové alibi – Dej si to, když je to teď jedno. Podle mě to naopak právě teď jedno není. Pokud navíc člověk takhle zbytečně nabere nějaká kila, pak se i hůř koordinuje, je dýchavičný, těžký, není tak fit. Asi to vyžaduje nějaký dospělejší, racionálnější přístup. Nic se nemá přehánět. Zlatá střední cesta je vždycky nejlepší ve všem.

* Čím se rozmazlujete?

Miluju kávu. První tři měsíce mi sice smrděla a vůbec jsem ji nemohla. Taky jsem se od ní z principu držela dál, protože vím, že kofein v těhotenství není dobrý, není ani doporučován a zatěžuje ledviny, protože člověk se odvodní, a myslím si, že ledviny je v těhotenství třeba spíš rozmazlovat. Ale teď jsem si ji dopřála, protože chodím do biokrámku, kde mají čerstvě praženou fair trade kávu, která nádherně voní. Koupila jsem si bezkofeinovou zrnkovou kávu a doma si ji v presovači vždycky udělám.

Tím se rozmazluju, tou kávou. Jako kuřák má takový ten svůj obřad s cigaretou, tak já mám obřad s tou bezkofeinovou kávou. (smích) A musím říct, že u ní možná i zůstanu, protože mám pocit, že po té kofeinové se necítím úplně ideálně. Začnou se mi dělat vaky pod očima, prostě mám pocit, že tahle mi prospívá líp. Takže bezkofeinová káva je jedna z takových, to se ani nedá říct, neřestí (smích),to je prostě takový obřad.

* Co vy a sport v těhotenství?

Miluju plavání, ale nemám ráda veřejné plovárny. Ať už z hygienických důvodů, nebo že je tam hodně lidí. A mám štěstí, že mám bezvadné známé manžele Linhartovy, kteří si chtěli pořídit hospůdku s kurty, protože mají rádi jídlo a sport. A vznikl z toho čtyřhvězdičkový hotel s obrovským areálem tenisových a jiných kurtů a mimo jiné je tam i bazén. Je to v Benicích kousek od mého bydliště a já tam teď jezdím dvakrát týdně. Je to něco naprosto úžasného a jsem za to vděčná, protože plavání je pro budoucí maminky geniální v tom, že se v té vodě odlehčí a zapojí svalstvo celého těla.

Je to pro mě takový relativně nenamáhavý pohyb bez otřesů, ale docela si dávám do těla. Občas zkouším ve vodě i nějaké aerobní cvičení. Snažím se tomu věnovat dvakrát týdně, a když mi vyjde čas, chodím na procházky. Říká se, že chůze je pro těhotnou ženu úplně ideální pohyb. Občas se doma strečinkově protáhnu, jenom tak v klidu, jak se říká „na pohodu“, aby byl člověk fit. Protože si myslím, že není důvod se nehýbat. Naopak.

* Předpokládám tedy, že budete chodit plavat i s miminkem…

To je právě to geniální, oni tam mají bazény i pro malá miminka se slanou vodou. Už jsem si to zjišťovala, prý hned po šestinedělí můžete s děťátkem nejprve do malých vaniček a pak do toho bazénku. Říkám si, že je dobré, ať si to miminko zvyká na vodu, protože zaprvé je to prostředí, které mají děti rády, a zadruhé si myslím, že se mu to bude hodit, až se jednou bude učit plavat. Navíc já plavu ráda, tak si myslím, že to bude mít asi rádo taky. A přece jenom ho do té vody budu tahat dost často, takže je to i dobrá příprava odolnosti. Už se těším, že do toho bazénku pro děti nastoupíme co nejdřív.

* Vaše miminko určitě odolné bude… Že jste těhotná, jste zjistila během zkoušek hlavní role muzikálu My Fair Lady. Premiéru jste odehrála s obrovským nasazením a s děťátkem v bříšku. Co vám tehdy letělo hlavou?

Musím říct, že mě v jednu chvíli napadlo, jestli to není risk. Já jsem sice upozornila jak režiséra, tak Tomáše Töpfera, že o tom uvažuju, ať s tím počítají, ale ono to vyšlo už právě do toho zkoušení. Já jsem opravdu otěhotněla na jeho počátku a říkala jsem si, co když mi bude blbě, co když to bude třeba nějaké komplikovanější a tak dále. Ale pak jsem se opravdu soustředila na pozitivní naladění mysli a na to, že všechno bude dobré.

A ono to skutečně dopadlo krásně a všechno proběhlo bez komplikací. Trochu nevolno mi bylo, ale nikdo nic nepoznal, protože jsem nechtěla nikomu nic říkat, vždyť na začátku se to ani nemá. Pak jsem si dovolila takové překvapení na den premiéry, že jsem si režiséra představení Juraje Deáka a Tomáše Töpfera, který hraje se mnou v My Fair Lady profesora Higginse, pozvala do šatny a tam jsem jim to slavnostně oznámila ještě před začátkem představení. (smích) Možná něco tušili, nevím, ale sdělila jsem jim své sladké tajemství a společně jsme se zasmáli, že už bych měla dostávat honorář za dva. Premiéra proběhla v tom duchu, že už mě tak nezajímala ta hra samotná ani role, ale spíš jsem se radovala z faktu, že jsem vlastně dvojjediná, že už jsme tým. Byl to prostě jiný druh zážitku, než když člověk hraje za „normálního“ stavu. Zpětně musím říct, že to bylo fajn.

* Ale v představení tančíte a děláte i náročné taneční figury…

Ono to tak jen vypadá. Já jsem to představení hrála až do 5. měsíce a kolegové se mě chodili ptát, jestli jim opravdu chci v jedné scéně skákat do náruče. Já jsem si zkoušela jiné verze a zjistila jsem, že tahle je nejlepší a taky nejjistější, protože kluci mě vždycky perfektně chytli, měla jsem v ně absolutní důvěru a bylo to fakt do měkkého. (smích) I když to nevypadalo jako vhodný pohyb pro těhotnou. Horší bylo, když mi třeba na zkoušce podklouzla noha.

Vystupovala jsem na židli, přes ni na stůl, na té židli mi klouzla bota a já upadla přímo na zadek. To mě teda musím říct hodně zamrazilo. To byl jediný moment, který u mě vyvolal takový dost nepříjemný pocit. Ale ono se říká, že dítě, které se má narodit, se narodí a pak můžete dělat nevím co, a to miminko vydrží všechno. Takže to prostě mělo dopadnout dobře a dopadlo, nic se nestalo.

Dokonce jsem slyšela, že jedna kaskadérka do 5.–6. měsíce trénovala box. Některé těhotné ženy běhají maraton. Paní doběhne a porodí. Ty hranice jsou všude a u každého jinde. Neříkám, že má člověk hloupě riskovat, ale my jako západní civilizace jsme možná trochu přecitlivělí na jakékoli změny stavů a ty jednodušší, „primitivní“ věci jsme zapomněli. Já se k nim teď vracím, nebo se o to alespoň snažím.

Pokračování >>>