reklama

Tereza Kostková: Děti vnímají, jakým způsobem tráví rodiče volný čas

Nezkrotná energie hrála v životě oblíbené herečky dlouho hlavní roli. Loni přišel zlom a s ním i touha zpomalit. Svou roli tam sehrálo i to, že syn Toník nastoupil do první třídy a půvabná herečka má nyní víc času na sebe.

Když jsem telefonovala Tereze kvůli rozhovoru, zastihla jsem ji – pro Dietu velice stylově – na běžícím pásu.

Snažíte se využít k pohybu každou volnou chvilku?

Není tajemstvím, že pohyb miluju. V poslední době se mi konečně daří cvičit pravidelněji a systematičtěji. Tím, že jsem loni přestala tak intenzivně natáčet seriál a Toník současně nastoupil do první třídy, jsem pro sebe získala víc času, který jsem se rozhodla využít mimo jiné i na cvičení. V průměru se mu stále věnuji dvakrát až třikrát týdně, ale nestane se, že bych mezitím měla měsíc pauzu. Se svojí trenérkou na Power Plate Zuzkou Bičíkovou se tak už nemusíme domlouvat nárazově a scházíme se pravidelně. A ten řád mi moc vyhovuje.

Projevila se už pravidelnost a systematičnost na vaší postavě?

Zpevnily se mi vnitřní svaly. Všichni víme, že když se hodně posiluje, nabude svalová hmota a logicky se zvýší tělesná váha. Dřív mě to trochu děsilo a věnovala jsem se hlavně aerobnímu spalování. Pak jsem si ale dala říct a nechala to na odbornících. Mám teď sice asi o tři kila víc, ale tělo je daleko zpevněnější a oblečení volnější! Velkou zásluhu na tom určitě má i bikramjóga, na kterou jsem začala chodit vloni v létě. Je to sice velká dřina, během které neustále překonávám sebe sama, ale stojí to za to.

Je to vaše první zkušenost s jógou?

Ne, na klasickou jógu jsem chodila s maminkou už před deseti lety. Jenže tehdy to pro mě bylo moc klidné cvičení. Chtěla jsem každou minutu využít na maximum. Měla jsem pocit, že nic nedělám. Bylo potřeba trochu zestárnout. (smích) Až dnes vím, že devadesát minut plného a vlastně klidného soustředění je pro moje tělo mnohem efektivnější, o mysli nemluvě. A dokázala jsem ještě jednu „velkou věc“. Jedno ráno jsem odvedla Tondu do školy a místo volby jedné z mnoha možných aktivit jsem si řekla: „Víš co, Terko, dneska nic, zůstaneš dopoledne doma.“

Co jste místo toho dělala?

Šla jsem si lehnout. (smích) Řeknu vám, že je umění se k tomu přemluvit. Dovolit sama sobě si přes den vlézt do postele, pustit si třeba muziku a jen tak relaxovat. A efekt opět obrovský – nápady, energie, a hlavně chuť. Žádné „musím“, ale „chci“. Je dobré se občas odvážit a přestat se držet naučených stereotypů. Mám pocit, že co se týká odpočinku, jsme všichni neskutečně ovlivněni nepsanými zákony. Nikdo o ně nestojí, ale všichni je dodržují, aby náhodou v očích sousedky, která je ani nevidí, nevypadali jako lenoši. Já jsem se rozhodla to změnit a nestala jsem se díky tomu línější, ale mnohem výkonnější.

S jakou náladou většinou na cvičení přicházíte a s jakou pak odcházíte?

Je bez debat, že se při cvičení vylučují endorfiny. Pro někoho je to primární a pro někoho sekundární projev cvičení, ale je. Kdy jsem šla někdy v životě cvičit smutná, nevyspalá, zoufalá nebo nenaplněná, byl ten efekt přirozeně mnohem znatelnější. Ale neřeší „žábu na prameni“. Je mnohem lepší dopracovat se k tomu, že rozdíl v náladě před sportem a po sportu není tak propastný. Určitě je ale pro mě pohyb lékem. Dnes je skoro standard vzít si na ten či onen pocit nebo stav prášek, který jej zdánlivě vyřeší, ale tomu se mi zatím podařilo ubránit. Zatím mi vždy, když jsem si procházela ne úplně hezkými obdobími, pohyb pomohl udržet se nad hladinou.

Bavíte se s kamarádkami víc o jídle, nebo o hubnutí?

Musím říct, že s přáteli a kamarády v nejbližším okolí máme na starosti úplně jiná témata, a to mě těší. A není to jen tím, že velká část jsou muži. Naopak. Chlapi dokážou tuhle oblast vnímat velmi intenzivně a aktivně, ale nerozebírají ji. A také nejsou tak urputní, a když na to přijde, dají si i v režimu v noci řízek. A vůbec, když chlapi překonají svoji lenost a rozhodnou se hýbat, nekecají o tom a jdou do toho naplno. To je pro mě velká inspirace.

A jak je na tom váš manžel?

Když mu teče do bot a má pocit, že ho na to, jak vypadá, upozorňuje už moc lidí, začne s tím něco dělat. Ale ve fitness centrech ho nepotkáte. Je to kluk z hor, a tak se radši trochu omezí v jídle a místo autem vyrazí do práce pěšky a i na kolo ho dostanete.

Jste rodiči, kteří inspirují Toníka svým vztahem k pohybu?

Myslím, že každé dítě vnímá, jakým stylem jeho rodiče tráví čas. Vždycky si ale vzpomenu, jak nám tatínek na horách říkal: „Hlavně nelyžuj. Sedni si do hospody, dej si grog a dívej se, jak se ostatní dřou.“ Vím, že v mládí jezdil na koni, ale do fitness centra by třeba nešel. Maminka zase tančila, takže ani jeden nechápal, kde se ve mně vzalo tak velké sportovní nadšení. Toník je po mém manželovi a tatínkovi spíše intelektuál. Hýbe se dobře a rád, ale kdyby si měl vybrat mezi tím, jestli si kreslit, nebo jít ven, tak se nejdřív pustí do malování. Aby ale někde vybil svoji klučičí energii, chodí na taekwondo, sportovní hry a na plavání, což ho moc baví. Také tancoval u Honzy Ondera. A teď se zimou a mistrovstvím je uhranut hokejem, a tak se šlo pro puk. Takže u čeho nakonec zakotví, se ještě uvidí.

Jak je pro vás podstatné vypadat dobře?

Jsem žena a také mám profesi, jakou mám, a v tom už je i sama odpověď. Pravidelná údržba tělesné schránky je v mých letech nutnost a péče o ni je rok od roku tvrdší, delší a také dražší. (smích) Ale obecně naše společnost přikládá vzhledu nepřiměřenou váhu. Ještě hodně lidí se neustále baví o tom, jak vypadají, kolik toho snědli, kolik toho mají sníst. Čteme, co si dát můžeme, co ne, kolik pít a jak se obléknout… Přitom by se dalo jen existovat a začít znovu poslouchat svoje tělo a možná by všechny tyto otázky rázem odpadly.

Existuje dieta, za kterou si stojíte?

To je další věc – nekonečné řady způsobů, jak zhubnout. Přitom je to tak jednoduchá rovnice – poměr mezi výdejem a příjmem energie. A toho se snažím držet. Kdybych měla tak velký výdej, že bych mohla sníst kilo špaget, tak si je dám, to mi věřte, ale nejde to. Nerovnováha se projeví vždy a ve všem. Samotné zjištění je jednoduché, ale zároveň složité, protože společnost nám dnes nabízí spoustu možností, které rozbíjejí náš přirozený rytmus.

A z toho pak profituje moderní medicína. Vy byste kývla na liposukci?

Ne. Tedy dokud budu moct zodpovídat si za svůj stav sama. Se mnou je to těžké, ale jižanská krev, která je nositelem specifické hrdosti, mi velí mít to ve svých rukou, chtít pro to muset něco udělat a odměňuje mě za to radostí. Jasně že nemám na cvičení někdy chuť a vůle se někde toulá, ale baví mě to překonávat. Úplně se mi příčí představa, že od rána do večera „žeru“, pak někdo přijde a všechny moje prohřešky za mě vyřeší. Nicméně je fajn a pro někoho jediná šance, že takové výdobytky naše medicína nabízí. Jen je velmi těžké to pak nezneužít. Tak to bych opravdu nerada.

Říká se, že tanec je nejlepší cesta ke štíhlé postavě. Zjistila jste během moderování StarDance, jestli je to pravda?

S tím musím souhlasit. Důkazem je hned několik známých osobností, které se StarDance zúčastnily. Asi nejviditelnější to bylo na Mahuleně Bočanové, krásně zhubla i Jolanka Voldánová, herec Míša Dlouhý a teď naposledy Matěj Ruppert. Nezažila jsem větší kouzlo. Navíc jsem si potvrdila, že tanečnice a tanečníci mají opravdu ta nejkrásnější těla.

Ve svém volnu často jezdíte do zahraničí, zajímáte se i o místní kuchyni?

Ráda ochutnávám, co lidé vyrábějí pro druhé. Místní farmářské trhy – to je moje. Třeba na sýrech a uzeninách se podle mě dá poznat originalita, ale i kvalita prostředí země. Často si vozím z cest i kuchařky, ale zjistila jsem, že málokdy jídlo chutná tak jako v zemi, odkud pochází. Třeba když jsem v Maroku točila s Marií Poledňákovou film Líbáš jako ďábel, přivezla jsem si i spoustu koření a propriet, ale stejně to nebylo ono. Stejnou zkušenost mám i s Korsikou.

Často se také vracíte do Francie…

Tam se mi líbí jejich systém stolování, který se udržuje hlavně na jihu. Jí se po vrstvách – nejdřív si dáte salát, pak maso, přílohu, sýr, ovoce. Když jsem u moře, často si dopřávám i mořské plody a kalamáry. Není nic lepšího než si dát rybu, kterou před chvilkou vylovili.

V celém rozhovoru se promítají změny ve vašem životě. Objevila jste i nové chutě?

Pořád platí, že sním všechno kromě ústřic. Novinkou ale je, že už mezi moje neoblíbená jídla nepatří sushi. Naopak jsem se do něj úplně zbláznila. Navíc mě uklidňuje, že je zdravé a nepřibírá se po něm. A ještě mám jednu novinku…

Povídejte.

Nedávno jsem moderovala akci, na které vařili kuchaři jídla z různých koutů světa. Jeden z nich připravoval brouky. Když to viděl můj synáček, řekl mi: „Mami, kvůli mně to musíš ochutnat.“ A já mu na to frajersky kývla. Pak jsem ale viděla lezoucí saranče, které hodil kuchař do vařící vody, se solí a pepřem osmažil na pánvičce, a než jsem ho napíchla na vidličku, muselo mě publikum trochu vyhecovat. Podstoupila jsem mentální cvičení, kdy bylo potřeba překonat předsudky v hlavě, ale stálo to za to. Chutnalo to totiž výborně, podobně jako slanina. Sarančata mi chutnala víc než cvrčci. Takže až přijde doba, kdy na naší nebohé planetě zlikvidujeme všechny zásoby, já budu v pohodě. Přežiju díky cvrčkům a sarančatům.


Tereza Kostková (37)

Tereza je dcerou známých herců – Carmen Mayerové a Petra Kostky. Prošla si několika divadly, natočila řadu filmů a seriálů. V současnosti je známá hlavně díky seriálu Cesty domů a jako moderátorka taneční soutěže StarDance. V divadle ji můžete vidět v představeních Hodně smíchu a pár slz (Divadlo Viola), Úhlavní nepřátelé nebo Frankie & Johnny (Divadlo v Rytířské). S divadelním režisérem Petrem Kracikem má syna Antonína (6).

(Rozhovor vyšel v časopise Dieta 2/2014)

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Se svou prací dopoledne spíš lehce bojujete, po poledni jste ale díky vazbě Venuše disponovány k energické činorodosti. Kolegyně vaší…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama