To náš Šimonek... aneb nad supermatkami nemáte šanci vyhrát

Vaše ratolest se právě poprvé posadila! Jásáte a rychle ji fotíte! Avšak kamarádka, svědek té radostné události, nadšení nesdílí. Naopak vás soucitně poplácá po ruce. Její drahoušek tohle předvádí už asi týden, přičemž si prosím uvědomte, že je o celý měsíc mladší než váš Kubíček! Ba co víc, má dokonce tendence zdvihat se do stoje! Vlastně je ve vývoji ohromně napřed, v podstatě mu chybí jenom taška a mohl by jít rovnou do školy… Ne, tuhle bitvu nemůžete vyhrát!

Podle psycholožky Mgr. et Mgr. Petry Yamuny Částkové by se daly ženy chlubící se drobotinou rozdělit do dvou skupin: „Jsou matky, které na pochvalu svého dítěte reagují tak, že někdy přidají ještě něco k dobru, co jejich poklad dokáže nebo již zvládl. To je v pořádku, pokud jejich óda nezabere víc než minutu a je svým způsobem,vyprovokována‘ okolím. Lze u nich zaznamenat přirozenou potřebu pozitivně podporovat své dítko v tom, co ho baví a v čem je dobré. Pokud je ale onen monolog – u druhé skupiny mnohem delší a často jedinou částí konverzace – spíše falešná melodie o předvádění ega daných matek, to už v pořádku není.

Ony totiž nevidí potomky, ale promítají do nich své často neuskutečněné a z nějakých důvodů i nedosažené či nedosažitelné cíle a ambice. Vede je k tomu jejich neschopnost vcítit se do svého dítěte, do jeho potřeb. Nejsou schopné dát mu svobodu být přirozeně tím, čím být má a chce ono samo. Ratolesti se pak stávají cvičenými opičkami, které plní sobecké požadavky a představy, často bohužel neadekvátní ke své fyzické i psychické úrovni.“ Soutěživá maminka, vynášející svého prcka do nebes, se přitom nemusí nutně rekrutovat pouze z řad vašich kamarádek. Jednoduše se s vámi začne poměřovat i naprosto cizí souputnice, kterou na hřišti, v kosmetickém salonu, u doktora či stojící ve frontě na pokladnu vidíte poprvé v životě. Stačí, když před ní pronesete cokoli pozitivního na adresu svého mrňouska. To ji dráždí jako červená barva býka.

Blahosklonně se na vás zadívá a spustí oslavnou řeč na téma: nikoli vaše, ale moje zlatíčko je nejúžasnější, nejchytřejší a nejšikovnější na světě. Každý pokus o přerušení nebo námitku odmávne jako obtížný hmyz. Po pár minutách máte podle jejího vyprávění dojem, že snad porodila malého „Supermánka“, a divíte se, proč jste o něm ještě nečetla v novinách.

Našlapujte zlehka!

Čelit takovému chování, obzvlášť jste-li prvorodička, která se s novou rolí teprve sžívá, není žádná slast. Sváří se ve vás protichůdné emoce: snažíte se vyjít „soupeřce“ vstříc, předstíráte zdvořilý zájem. Čím víc se ale tváříte zaujatě, tím aktivněji líčí zázrak, který má doma.

Vás ke slovu vůbec nepustí, a když už, smete vaše povídání šmahem jako drobky od snídaně, načež vesele pokračuje dál. Je vám to líto, neboť i vy se toužíte podělit o zážitky a potěšení. Patrně jste rozmrzelá i trochu namíchnutá. Ráda byste ji slušně, avšak účinně odkázala do patřičných mezí. Petra Yamuna Částková však nepovažuje takové řešení za šťastné: „Pokud si o sobě žena v hloubi duše chybně myslí, že nic nedokázala, nevěří si a trpí komplexem méněcennosti, ale zastírá to na veřejnosti maskou ukradeného úspěchu svého dítěte, považujíc ho za svůj (a svým způsobem má pravdu, protože opičku vycvičila opravdu dobře), bude v případě ohrazování se proti její one woman show, která jí má konečně přinést ocenění její hodnoty, reagovat pravděpodobně neadekvátně, možná až agresivně, protože to bude brát jako útok na svou podstatu.“

Také snažit se dokázat, že drobeček, o němž zaníceně celou dobu hovoří, není ani z poloviny úžasný a kouzelný, jak ho líčí, se nedá považovat za dobrý nápad. Natož pak sklouznout k tahání trumfů z rukávu a k vzájemnému „přebíjení se“. Marně plýtváte energií a časem, které byste mohla vložit do nějaké jiné, přínosnější činnosti. Jak už bylo zmíněno v úvodu článku, stejně nemáte šanci dostat „sokyni“ na lopatky. „Vždycky přichází jakási pachuť, neboť ač se vám podaří,zvítězit‘, výhra je jen ve vašich představách. Jak můžete srovnávat to, že někdo měl dva zuby již v pátém měsíci, s tím, že jiné dítě stálo již v jedenáctém měsíci na nožičkách? Kdo trochu rozumí logice, musí přiznat, že porovnávání,výkonů‘ je naprosto zbytečné a nesmyslné.

Protistrana navíc nemusí vaši,výhru‘ uznat, můžete takto lehce přijít o jinak příjemnou společnici či kamarádku,“ vysvětluje odbornice na duši. Jak tedy elegantně vybruslit ze situace podobné tanci na minovém poli? „Matka vychloubající se svým potomkem potřebuje mít nad ostatními převahu. Jinak by ztratila pocit vítězství, bez něhož nedokáže ocenit sebe sama ani své dítě. Je dobré vyjádřit se ve smyslu, že vaše ratolest je báječná taková, jaká je, a že ji plně podporujete v jejím přirozeném vývoji.“ To stačí. Anebo se na souputnici mile usmějte a vzdejte hold jejím mateřským dovednostem.

Pravděpodobně ji tím překvapíte, až zapomene řeč. Využijte tento vzácný okamžik, kdy nedrmolí jako kolovrátek, a obraťte list. Svěřte se jí s plánem vysázet příští rok na zahradu rajčata, zmiňte film, jenž vás v poslední době zaujal. Jemné náznaky, že vás její projev neinteresuje, se obvykle míjí účinkem. Buď je totiž nebere v potaz, či si je ve své zaslepenosti vykládá přesně naopak. Vyveďte ji z omylu okatým uklízením si věcí pod kočárkem, malováním si špičkou boty do prachu cesty, nasazením tváře profesionálního pokerového hráče a zakotvením pohledu na houpačce za jejími zády. Domyslí si, že nemá nadšené publikum, jaké by si přála, nevisíte jí na rtech, dychtivě očekávajíc každé její moudro, a vzdá to. Nechcete-li se s ní spěšně rozloučit a prchnout, protože fronta ob tři pokladny je delší a klikatější než ta vaše, zkuste jinou taktiku. Představte si, že vás obklopuje velká bezpečná bublina s pružnými stěnami. Od ní se nepříjemné poznámky odrážejí a padají k zemi, aniž by způsobily sebemenší škodu. Není vám hned lépe?

Nechte hvězdičku zazářit!

Střetnutí se soutěživou maminkou jste ustála na jedničku, leč vám nasadila brouka do hlavy: co když se moje zlatíčko nevyvíjí tak, jak by správně mělo? Domlouváte si, že nejde měřit prcky stejným metrem, protože je každý uhnětený z jiného těsta, mají za sebou různé starty do života… Přesto semínko pochyb klíčí a roste. S úzkostí pozorujete potomka, jestli se už přetáčí na bříško podobně jako sousedovic Mireček. Dokonce s ním i několikrát denně cvičíte!

„Smyslem jedinečnosti lidské bytosti není strojová přesnost a tabulkové výkony, ale umožnění poupěti rozkvést ve správný čas,“ komentuje to psycholožka. „Nic neuspěchat, jen laskavě podporovat, sledovat pokroky a radovat se z nich. Urychleně rozkvetlá poupata totiž nemusejí být později připravená přijímat další role, které jim náleží a které jsou pro jejich život žádoucí.“ Necítíte-li se silná v kramflecích, snad vám pomůže příhoda mé babičky. Její syn byl vymodlené dítě, a tak ho hlídala bedlivěji než jiné prvorodičky své ratolesti. Trápila se, když v necelých osmi měsících ležel v kočárku jako houska, zatímco se kolem nich v parku promenádovaly maminky s andílky, kteří se vsedě kochali výhledem ze svých vozítek. I pojala babička podezření, že se její synek nevyvíjí zdárně, a šla se poradit s dětskou lékařkou. Ta ji ujistila, že je všechno v pořádku. Měla pravdu.

V den, kdy můj táta dovršil osmý měsíc svého života, se sice neposadil, ale rovnou si stoupl, řekl mama a ještě mu babička našla navečer první zoubek. Také Petra Yamuna Částková vás, doufám, uklidní: „Moje dcera Ganga měla v pátém měsíci menší úraz, který jí způsobil slabší otřes a šok, což mělo za následek drobné zpomalení jejího motorického vývoje. Začala tedy lézt a capat později než,požadovaly‘ tabulky. Nijak mne to neznepokojovalo, protože jsem věřila, že to zvládne, až bude připravená. Na své nožky se postavila ve čtrnácti měsících, ač se některé kamarádky chlubily, že jejich dítko chodí a ani mu není rok. Dnes je Ganze téměř šest let a běhá, skáče, tančí a baletí jako krásná labuť.“ Vrtá-li brouček v hlavě i nadále, nenechávejte si obavy pro sebe, ale konzultujte je s pediatrem v poradně pro kojence. Nic za to nedáte, naopak získáte tolik potřebný pokoj v duši.

Jak neotrávit

Sešla jste se s kamarádkou v cukrárně. Dlouho jste se neviděly, tak probíráte, jak jde život. Mimo jiné se rozplývá nad svou půlroční dceruškou. Sice teď přibírá jen maličko, ale to bude tím, že mají na programu brokolici, která jí moc nejede. Také se budí dvakrát za noc, avšak stačí ji vzít do náruče, párkrát s ní přejít po pokoji a je v limbu. Před očima vám během jejího vyprávění vyskakují vzpomínky: ne, váhu své holčičky jste nikdy řešit nemusela, neboť je vzorný jedlík po tatínkovi. Od tří měsíců prochrupala celou noc, vstávala jste k ní nejdřív v šest ráno. Neubráníte se a porovnáváte dál, přičemž z pomyslného klání vychází vaše princezna jako vítěz. Koušete se do rtu, mačkáte si pod stolem ruce, ale nevydržíte to. Pochlubíte se se svým závěrem a jako bonus přidáte pár cenných rad o výchově. Kéž byste se raději plácla přes pusu! Samotné je vám takové chování nepříjemné a teď ho předvádíte jiným! Raději si vezměte k srdci radu psycholožky: „Když je vaše dítě skutečně nadané a šikovné, je lepší počkat, až si toho všimne někdo cizí. Pak ho třeba pochválí a tato pochvala vás zahřeje více než ta vynucená, spíše strojená, vyřčená ve snaze vás už konečně umlčet.“

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

S radostí zařídíte hodně praktického pro svou nebo rodičovskou domácnost. Dopoledne byste se měly skrze Slunce chovat aktivně a…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci