Točit, či netočit porod?

je samozřejmě každýho věc, zda si porod chce natočit nebo ne. Mně by se to určitě nelíbilo, dost na tom, že u toho na mě někdo civí, byť jen porodník, natož pak aby se uchoval záznam, kterej do budoucna teoreticky umožňuje civění úplně komukoliv. Ale proti gustu... Ale: i kdybych to nafilmovat chtěla (což nechci), možná bych si měla položit otázku, jestli mi video v budoucnu vůbec k něčemu bude nebo jestli jen plýtvám pamětí. A jestli mi to nakonec nezpůsobí víc trablů (schovat ho před těmi, kdo by ho vidět neměli? Případně shlédlo ho ono porozené dítě a z pohledu na rozcapenou zkrvavenou ječící nadávající maminku se teď nemůže vzpamatovat?). Opravdu se ještě někdo někdy bude na tohle chtít dívat? Manžel? Nestačilo by mu vidět to jednou na živo? Podruhé už v tom není tolik pozitivních emocí - dítě už je na světě, ty negativní (jak ječela, jak valilo krve a nejen krve, jak rudá ve tváři tlačila s nohama do praku) jsou však zachyceny s naturalistickou věrností. Já? Nikdy! Dítě? CHci aby mě takhle vidělo? A někdo jinej? Pokud jsem si teda pragmaticky, na otázku: bude to ještě někdy někdo chtít vidět" neodpověděla "ano" ani u jednoho potenciálního budoucího diváka, je takové video zbytečnost.