[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Eliška je osobní trenérka a instruktorka aerobiku. Na své okolí působí sebejistě, energicky, přesto však mile. I s třemi dětmi zvládá práci „na volné noze“, je přitažlivá, obvykle vstřícně naladěná – zkrátka ideální žena do nepohody. Eliška však doma nemá šťastného či spokojeného partnera, ale již třetího problematického muže, o kterého nejprve s láskou a později i s vypětím sil pečuje. První partner byl alkoholik, v slabých chvilkách velice nešťastný (byl z dětského domova), avšak milující až závislý.
Po narození malého začal problémy řešit verbální a později i fyzickou agresí. Potíží bohužel přibývalo. Z druhého partnera, který se nadšeně nabídl, že zůstane s druhým dítkem na mateřské, se později vyklubal zamindrákovaný despota a velký lenoch štítící se práce. Alkoholu a cizích manželek se ale rozhodně neštítil. V třetím rozpadajícím se manželství hraje hlavní zápornou roli žárlivost a touha ovládat, kontrolovat a přikazovat (on tomu říká životní láska.)
I poslední manželství se s velkou pravděpodobností řítí ke svému konci. Elišce zbudou tři krásné děti a spousta životních otázek…
Samozřejmě, že je možné, že má Eliška „smůlu na chlapy“, mnohdy je život zkrátka zamotaný, a my ke svým problémům přijdeme jako slepí k houslím. Jenže životní příběh paní Elišky velmi okatě vybízí k přemýšlení nad tím, zda je vše opravdu náhoda, které šla Eliška naproti svou naivitou a vírou v dobro – v dobré lidi, v lásku, nebo je v Eliščině nitru skrytého cosi nezdravého. Cosi co ji ponouká, aby za své partnery volila poněkud nestandardní typy; obvykle velice emocionální jedince, kteří v ženském srdci burcují mateřské city, touhu starat se a obětovat. V pozadí může být i přání napravit či přímo spasit „porouchaný“ objekt své lásky.
„Vadná“ je sice velmi silné slovo, ale bohužel docela trefné. Schopná, milá a pohledná Eliška si takto přeložila slova psychoterapeuta, kterého v průběhu svého posledního manželství začala navštěvovat. Přestože tak Eliška na druhé nepůsobí (vlastně tak nepůsobí ani sama na sebe), po několika sezeních pochopila, jak moc je závislá na pocitu, že je ve vztahu „ta lepší“, ta co zachraňuje, pečuje, obětuje se a trpí. Kýžené nespravedlivé utrpení navíc umocňovaly rozporuplné reakce blízkých, kteří ji za její snahy a vztahy nechválili, ale naopak si naprosto zjevně klepali na čelo – „Má to taková šikovná holka zapotřebí?“. Samozřejmě, že nemá!
Ne zrovna šťastné dětství a snad i jakási setrvačnost se do její duše bohužel zapsaly tímto zvláštním způsobem a Elišku čeká ještě mnoho práce, aby se nešťastného dědictví zbavila. Navíc „zlého chlapce“se samozřejmě povede napravit jen málokteré z nás, ostatně do zdravého a vyrovnaného vztahu žádné napravovaní a třeba i laskavá převýchova nepatří.