[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Předem vás musíme uklidnit. Nehledě na to, co jste kde četla, co vám řekl váš pediatr, či jak mluví podobně staré děti vašich kamarádek, do třetích narozenin si nemusíte dělat přehnané starosti. Logopedové se shodují, že do třech let věku jsou jazykové schopnosti dětí na značně odlišné úrovni a není potřeba dělat unáhlené závěry z toho, že vaše dítě třeba zrovna moc nemluví. Mezníkem jsou až třetí narozeniny. Pokud ani po dovršení třech let dítě nezačne mluvit nebo mluví mnohem méně než jeho vrstevníci (je například schopno zformulovat pouze jednoduchou větu o dvou až třech slovech), měli byste již vyhledat odbornou pomoc - nejlépe právě logopeda.
Pokud přesto chcete vědět, co je „tabulkově“ v normálu, věřte, že:
Jak motivovat své dítě, aby mluvilo? Mluvte, mluvte, mluvte na něj. Pokud chcete, aby po vás něco zopakovalo, používejte jednoduché krátké věty, jasně vyslovujte a danou věc vždy několikrát zopakujte. Budete si možná připadat jako obehraný kolovrátek, ale věřte, že učení nových zvuků a naposlouchání jejich výslovnosti tak dítěti značně ulehčíte. Hodně se ho taky ptejte na různé věci. Jestli chce pití, co chce k snídani, kam chce jít ven,… otázky formulujte úměrně jeho věku a jazykovým schopnostem. Jednak tím udržujete jeho pozornost a pak ho taky nutíte soustředit se na význam vašich slov, zamýšlet se nad jejich obsahem, učinit rozhodnutí a to vám zpátky reprodukovat.
Malé děti občas rády dělají to, že si pro jednotlivé věci vytvoří svá vlastní jména - nesrozumitelné shluky hlásek, kterým rozumíte jen vy. „Uuuu-hů“ je například láhev s vodou, „iš-iš“ je pohádka na dobrou noc, „grrr-r“ bobek v pleně, atd. Nadšení, že konečně rozumí svému dítěti a dokážou s ním komunikovat, pak rodiče snadno sklouznou k tomu, že tyto patvary od dítěte přijmou. Místo aby mu dokola opakovali správné pojmenování, zařadí ony „uuuu-hů“ a „grrr-r“ do svého slovníku a začnou je při komunikaci s dítětem sami používat. Netřeba asi vysvětlovat, že toto k ničemu dobrému přirozeně nevede.
Neseďte na svém dítěti od rána do večera ve snaze dostat z něj hlásku, ale nespokojte se vždy pouze s gestem, namířeným prstem či zahýkáním. Dejte mu najevo, že si s ním přejete komunikovat slovy, ale nedělejte z toho alfu a omegu vašeho společně stráveného času. Mluvte, i když si třeba zrovna nehrajete, komentujte, jak skládáte prádlo nebo jak vaříte. I když si vaše dítě „jen“ vedle potichu hraje, nebojte se, poslouchá všechno, co říkáte. Dávejte mu náročnější a náročnější úkoly, abyste viděli, čemu všemu už rozumí (podej mi tu pastelku ze stolu, podejte mi tu červenou pastelku, kde máš balon, kde máš ten balon s medvídkem Pú...). A hlavně oceňte každou snahu, i když výsledek nebude ještě úplně vypilovaný. Uvidíte, za pár let se tomuhle „problému“ společně zasmějete.