reklama

U nejedlíků platí rovnice: Čím víc je nutite, tím víc ho odmítají

Mění se u vás doma čas jídla v období bojů, pitvoření, slibů a výhrůžek? Proč vaše dítě odmítá jíst a kdo vlastně trpí víc – vy, nebo malý nejedlík?

Tomášek se narodil v termínu, ale měl jen 2,60 kilogramu. Nejdřív se zdálo, že to všechno brzy dožene, protože jedl s velkou chutí a v půlroce měl přes šest kilo. Jenže když jsme začali s příkrmy, radost z jídla byla pryč a od té doby kvůli němu vlastně neustále bojujeme,“ říká maminka tříletého Tomáše.

„Rád jí vlastně jenom banány, tedy pokud mluvíme o skutečném jídle. Jinak kdykoli ochotně sní jakýkoli bonbon, lízátko, zmrzlinu a hranolky. Nemůže ale přece proboha pořád jíst sladkosti nebo hranolky?“ Tomášova maminka má pravdu – tříletý chlapeček skutečně nemůže správně růst a vyvíjet se, pokud bude mít jednostrannou stravu plnou tuku a cukru.

V tomto případě – a ve většině dalších, kdy rodiče prohlašují, že jejich ratolest NIC nejí – se však nejedná o skutečné nechutenství, ale spíše o vybíravost. A ta musí mít někde kořeny, dítě přece neochutnalo sladkosti a nevhodné potraviny samo od sebe, někdo mu je musel předložit.

V těchto případech jde tedy spíše o hranice, které se malé děti přirozeně pokoušejí prolomit, a my rodiče někdy podléháme, aniž bychom přemýšleli nad důsledky takové nedůslednosti. Jestliže se právě nalézáte v podobné situaci jako maminka Tomáše, musíte se prostě rozhodnout, co je vám milejší: potomek, který evidentně nemá dostatek potřebných živin, zato si dokáže vždycky prosadit svou, nebo dítě, které pravděpodobně bude nějakou dobu velmi nepříjemné, pak se ale naučí znovu jíst normálně, což mu bude jen ku prospěchu?

Ve druhém případě si s ratolestí promluvte na rovinu: Jestliže budeš pokračovat v tomto způsobu stravování, nevyrosteš a brzy budeš asi i nemocná. To jako tvoje máma nemůžu připustit, protože by mě to moc mrzelo. Proto začneme jíst jako rodina normální jídlo, které mi třeba pomůžeš připravit. Pokud ti něco moc nechutná, nemusíš to jíst, snídat, obědvat a večeřet se ale bude to, co uvaříme. Pravděpodobně se jí to nebude moc líbit a zpočátku bude protestovat. Když ale vydržíte a budete důslední, hlad jako nejlepší kuchař vás nakonec dovede k vítězství.

Hlady neumře

Jsou ale i děti, které nejsou vybíravé a ani nijak extrémně netouží po sladkostech nebo nevhodných potravinách. Prostě jen nechtějí jíst, třeba proto, že mají spoustu jiných zájmů a aktivit, velmi je zajímá okolní svět a ony považují jídlo za nudnou nutnost, při níž jen ztrácejí čas, který by mohly věnovat něčemu mnohem zajímavějšímu. Jestliže dítě dobře prospívá, byť se třeba pohybuje na spodní hranici normy, je zdravé, veselé a aktivní, jde spíše o váš problém. Až přestanete počítat každé sousto, které se vám podařilo do potomka vpravit, uleví se vám i jemu.

Tak jako Aleně: „Dcera se mi narodila ve dvaceti jako neplánované dítě a já byla ze všeho jako prvorodička, navíc tak mladá, hrozně vyjukaná. Kojení ji nikdy moc nezajímalo, a o příkrmech to platilo stejně, takže v roce měla jen sedm a půl kilo. Jinak byla zdravá, ale vedle stejně starých chlapečků vypadala jako panenka na hraní a já z toho byla na nervy. Prakticky neustále jsem měla v ruce lžičku s nějakým jídlem, a kdykoli se ke mně dcera přiblížila, snažila jsem se jí něco dostat do pusy. Časem už jsem tohle chování měla tak zautomatizované, že jsem třeba mluvila s kamarádkou, a když ke mně přišla její dcera, pokusila jsem se ji taky nakrmit.

Tehdy mi kamarádka, která měla už druhé dítě, promluvila do duše. Řekla mi, abych se podívala na Adélku, jak je spokojená, a přestala neustále řešit, kolik toho snědla. Od té doby už jsem ji tolik nenutila, ale jedno mi to pořád nebylo.“ Aleně nakonec k duševnímu klidu pomohlo další těhotenství, které ji intenzivními nevolnostmi zaměstnalo natolik, že na běhání se lžičkou za dvouletou Adélkou neměla ani pomyšlení. Když se pak narodil Daneček, Adélka, kterou maminka přestala nutit do jídla, měla o tři kila víc a jedla docela normálně. Žádné dítě dobrovolně hlady neumře.

Proto nemá cenu na nejedlíky tlačit, koneckonců dětský vzdor obvykle vede k tomu, že dítě na nátlak reaguje přesně opačně, než rodiče chtějí, a situace se často ještě zhoršuje. Není ani třeba potomka přehnaně chválit, když se nají. Jde o zcela běžnou lidskou potřebu, je to tedy podobné, jako byste ho chválili za to, že se vyspal. Koneckonců vy taky někdy nemáte hlad, nebo prostě jen chuť k jídlu. Dokonce je možné brát dětský přístup k jídlu jako vzor – jako děti totiž opravdu obvykle jíme tehdy, pokud pociťujeme potřebu příjmu potravy. To až v průběhu dospívání, nezřídka právě vlivem rodičovského nucení do jídla, získáme zvyk jíst, i když hlad nemáme, nebo si jídlem řešit nějaké psychické bolístky.

Dětské nejedení tedy může být naopak znakem racionality a naslouchání vlastnímu tělu, o něž jsme se my dospělí vlastním přičiněním připravili. Jestliže chcete v dítěti vypěstovat správné stravovací návyky, nestavte před něj kupy jídla na velkých talířích. Dejte mu mističku s malou porcí. Přidat si může vždycky, a když mu toho nedáte moc, je větší pravděpodobnost, že všechno sní, takže si nezvykne nechávat zbytky. Možná se toho pod vaším vlivem opravdu snaží sníst co nejvíc, jeho možnosti jsou ale omezené, a pokud mu dáte jídla hromadu, úbytek možná ani nepoznáte, což na něj může působit demotivujícím dojmem.

Zcela jistě nepřistupujte k nátlakovým akcím typu – dokud to nesníš, nepůjdeš od stolu. Když rodina dojí, skliďte všechno nádobí a nekomentujte, co na jeho talíři zůstalo. Na druhou stranu nevařte nejedlíkovi odděleně. Jestliže vyloženě nejde o pokrm, o němž víte, že ho dítě nemá rádo, předložte mu to, co ostatním členům rodiny. Pokud bude jíst, je to dobře, jestli ne, nic se neděje. A už v žádném případě nenahrazujte nesnědené jídlo sladkostmi. Snažte se množství jídla, které vaše zlatíčko sní, nevěnovat přehnanou pozornost – za odmítáním může být i touha vynucovat si pozornost, proto se střezte všelijakých opiček a tanečků, které by se vám později mohly vymstít. Jděte příkladem a jezte jako rodina pohromadě.

Jídlo servírujte v co nejpřitažlivější podobě. K večeři může být talíř ze zeleniny poskládané do šaškovského obličeje nebo lodičky, pak můžete postupně odebírat jednotlivé součásti a konzumovat je společně. Dejte také pozor na to, co dítě pije a v jakém množství.

Mnohé děti jsou zvyklé ve velkém popíjet sladké šťávy, limonády nebo stoprocentní džusy, které mají obvykle kalorickou hodnotu menšího jídla. Jestliže se potomek celý den prolévá sytými nápoji, není divu, že odmítá ještě k tomu jíst. U malých dětí se vyvarujte i toho, abyste jim předložili jídlo příliš horké, jakmile se jednou spálí, budou si to pamatovat ještě dlouho a chuti k jídlu takový zážitek rozhodně neprospěje.

Kdy jít k lékaři

Ostražití buďte tehdy, jestliže vaše ratolest dosud jedla normálně, ale najednou jídlo odmítá. Za takovým náhlým nechutenstvím, kdy dítě nechce jíst ani dříve oblíbené pokrmy, mohou být psychické problémy, třeba potíže v rodině nebo nástup do školky. Pak je potřeba příčinu odhalit a řešit. Normální také není, když potomek dlouhodobě neroste a nepřibírá, nebo když není schopen se najíst, ani když tvrdí, že má hlad. Existují totiž i fyzické překážky v příjmu potravy, například nefunkční látková výměna, alergie či nesnášenlivost některé složky předkládané potravy, skryté onemocnění, byť zdánlivě banální, jako jsou například afty v ústech. V těchto případech je třeba navštívit dětského lékaře a celou situaci mu podrobně popsat.

Možná zakopaného psa odhalí sám, možná vás pošle na specializované vyšetření. Jestliže se žádná somatická příčina nechutenství neodhalí, přijde na řadu vyšetření dětským psychologem. Někdy postačí prostá úprava režimu při stolování. V mnoha českých rodinách je bohužel zvykem večeřet u zapnuté televize, případně při konzumaci jídla řešit závažné rodinné problémy. Některé děti si ke stolu nosí hračky, s nimiž si pak při jídle, nebo spíš místo jezení, hrají. To vše samozřejmě nepřispívá k tomu, aby mělo dítě stolování spojené s příjemným rodinným rituálem. Především večeře by v rodinách měly plnit také funkci společenského setkání, při němž si všichni její členové navzájem řeknou, co během dne zažili a co se jim povedlo.

V takové atmosféře se každý nají rád. Dospělí a starší sourozenci by se měli zdržet negativního vyjadřování o jídle jako takovém, nebo o konkrétních pokrmech. Jestliže velký brácha u stolu prohlásí, že ve školní jídelně vaří hnusné blafy, mladší sourozenec se mu možná bude chtít zalíbit a odmítne jíst vůbec. Když někomu něco nechutná, není to důvod k tomu, označovat jídlo hanlivými výrazy. Pomoci k lepšímu stravování může také pravidelná rodinná rada o jídelníčku na příští den nebo týden. Když se společně shodnete na nějakém pokrmu, k úspěchu je již jen krůček. A až přijde váš nejedlík do puberty, možná budete s údivem sledovat jeho apetit.

Tipy pro rodiče nejedlíků:

  1. Nenuťte dítě dojídat vše, co dostalo na talíř.
  2. Nenabízejte odměny a úplatky za to, že všechno snědlo.
  3. Nevařte mu zvlášť ani nepřipravujte náhradní pokrmy.
  4. Sledujte pitný režim potomka.
  5. Nedělejte opičky jen proto, aby dítě snědlo, co chcete.
  6. Stolujte společně a vytvořte příjemnou atmosféru.
reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Máte sklon chovat se jako ostatní lidé líně, je ale pravda, že na všem vidíte pozitivní i negativní stránku, která vás překvapuje.…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama