Uřvaní křiklouni: Preventivní opatření, která vám ušetří nervy

Brzy po prvních narozeninách vás možná překvapí, že se vaše dítě stává mnohem sebevědomější a že si velmi často stojí za svým. Záchvaty paličatosti se mohou střídat s výbuchy vzteku, se kterými si nejeden rodič neví rady.

Je to celkem prosté, jakmile potomek dostane trochu rozum, začne si prosazovat svou. Kolem 16.–18. měsíce se mohou objevit první záchvaty vzteku, to když nedostane to, co si umanul. Spousta rodičů raději ustoupí, než aby se se řvoucím batoletem dohadovala v obchodě u čokoládky, někteří zase naopak nastolí pevnou ruku. Faktem je, že období vzdoru se může projevovat zhruba do tří let a je to v pořádku.

Špatná zpráva je, že se vám jen těžko podaří vztek zkrotit. Proto je jediným rozumným řešením zabránit mu.
Ovšem lehko se to píše a říká, hůře činí. Některým dětem jejich záchvaty vydrží až do pěti let, ovšem v tomto věku je to spíše neomluvitelná rodičovská chyba.
Dítě už by mělo umět krotit svoje emoce, mělo by poznat a uznávat jinou autoritu, a také ji respektovat. To, co jste tolerovali ve dvou letech, už byste v pěti neměli.

I tak to ale chce hodně trpělivosti a sebeovládání. Nejedné mamince ujede při takovém záchvatu ruka… pokuste se i tomu zabránit. Fackou nic nevyřešíte a dítě se bude vztekat ještě urputněji.
Všechny záchvaty v sobě mají něco z hledání pozornosti. Děti nikdy nemají záchvaty vzteku, když tam nejste – je pravděpodobnější, že ho dostanou, když jste s nimi venku na nákupu, když si s někým povídáte, protože v tu chvíli je vylučujete z centra pozornosti.

Zlobivý, nebo paličatý?

Tvrdohlavost jde v tomto období ruku v ruce se vzdorem. Naši potomci si chtějí čím dál častěji všechno vyzkoušet a udělat sami, chtějí být samostatní jako vy, ale pořád potřebují vaši pomoc. Sice to chtějí vyzkoušet, ale velmi často to ještě nezvládnou, takže se vlastně rozzlobí sami na sebe. To, že dítě začíná zkoušet i rodičovskou autoritu, není nic nenormálního či špatného, není to ani vada ve výchově. Podle profesora Zdeňka Matějčka jde o stadium, které prostě musejí rodiče přetrpět.

Je to období, kdy vývoj v oblasti rozumové, nervové i povahové rychle postupuje, ale současně se jeden s druhým poněkud rozchází. Období vzdoru je první, kdy se dítě snaží uplatnit svou osobnost a svou vůli. Uvědomte si, že se nevzteká a nevzdoruje proto, že by z toho mělo nějaké zvláštní potěšení, ale proto, že nezvládlo svou „konfliktovou“ situaci. Jeho osobnost je nevyrovnaná – sice něco chce, ale objeví se překážka, kterou neumí překročit, takže je zcela jasně frustrované a zklamané z toho, že se mu nepodařilo onu překážku překonat.

Co tedy udělá? Začne se vztekat, kopat nohama do všech stran, křičet a řvát, div že vám neprasknou bubínky, házet po vás autíčky nebo vás dokonce i kopne!
Můžete mít pocit, že je vaše zlatíčko vůči vám nepřátelské, ale není to tak docela pravda, podle Zdeňka Matějčka jde spíše o určitou přechodnou nervovou slabost. Za chvíli se z malého vztekajícího se řvouna stane opět váš milovaný andílek.

Stanovte mantinely

Přestože nejde o vaše výchovné selhání, je dobré, když se naučíte těmto situacím předcházet. To znamená, že nebudete dávat ratolesti těžko realizovatelné úkoly, které by vedly k výbuchům vzteku, snažte se, aby se dlouho nenudila, protože pak začne „zlobit“, nespěchejte na ni a nebraňte jí v tom, aby poznávala okolní svět.

ČTĚTE TAKÉ: 6 nejčastějších chyb ve výchově dětí

To, že dítku pomůžete a že se budete snažit předejít konfliktům, ještě neznamená, že byste měli rezignovat na výchovu a nechat všemu volný průběh ve stylu však ono se nějak vychová samo… Jak říká dětská psycholožka Ilona Špaňhelová, dítě nemá vytvořené a naučené mantinely.

Neví, kde jsou jeho hranice a neví, jak to chodí ve světě, jaké mantinely máte nastavené vy a druzí lidé. Proto jsou hranice dobré a důležité. Snažte se také, aby mezi vámi a partnerem nebyly rozpory, je důležité, aby potomek měl stejné mantinely pro určitou věc ze strany maminky i tatínka, stejně tak dědečka a babičky. To dává dětem jistotu. Pokud hranici překročí, musí očekávat, že je pokáráte. Omezit ale můžete ty konflikty, které jsou zbytečné – nepřerušujte hru náhle (nechte dítko dohrát, stačí pár minut), hračky mu můžete pomoci uklidit vy, když půjdete na procházku, dovolíte mu, aby si s sebou vzalo oblíbenou hračku. Zkušenosti ukazují, že podlehnout požadavům dětí není nikdy dobré, protože vztek pak budou využívat k dosažení toho, aby bylo po jejich.




Pravidla pro boj se vzdorem

  • Nepovolujte dítěti všechno, vymezte mu hranice, co může, a co ne
  • Nerušte ho při hraní
  • Netrestejte ho za chyby a neznalosti
  • Nespěchejte na něj – nejméně polovina dětských vzdorů je způsobena tím, že dospělí příliš spěchají a že nemají na děti čas, že na ně křičí místo toho, aby s nimi mluvili klidně a rozhodně
  • Neustupujte
  • Poté, co dojde ke konfrontaci, potomka ujistěte, že ho pořád milujete, i když vás rozzlobil
  • Nesnižujte mu sebevědomí tím, že budete o jeho vzteku vykládat na potkání
  • Pokud se bude blížit podobná situace, kterou jste už prožili, upozorněte na to ratolest a snažte se jí předejít
  • Pokuste se na záchvat vzteku dívat jako na přirozený jev, který přichází a odchází nezávisle na vaší (i dětské) vůli
  • Snažte se brát to s nadhledem a s humorem
  • Osvědčuje se naráz a úplně změnit situaci – dítko, které se zmítá ve svém amoku, rázně vezměte a odneste do jiné místnosti nebo jinam, kde bude chvíli samo, můžete to také udělat opačně – odejdete vy, výbuch pak nemá diváka ani potlesk a obvykle pomine

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Merkur nepřeje vaší přesnosti při zpracování dat a cifer. Vyhýbejte se proto náročné práci na vytváření dokumentů. Planety jinak ale…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci