[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Moje osobní vzpomínky na (socialistickou) školku jsou strašné. Nucený spánek po obědě, učitelky, které se po nás zle dívaly pro každé, když jsme nechtěly my děti jíst, fyzické tresty, ředitelka, o které se vyprávělo, že děti zavírá do sklepa a které se i všichni rodiče vyhýbali obloukem.
Plakala jsem pomalu denně, fakt to tam nesnášela, ale znáte to – nebylo zbytí. Ano, je to doba třicet let zpátky, přesto jsem si z toho odnesla zásadní mateřské přesvědčení: kdybych u své dcery viděla jen malý náznak nespokojenosti, radši změním školku, než abych ji nechala tak trápit.
Moje máma pochopitelně ani tu možnost neměla, malé město, jedna školka… Ale já bych určitě jiné řešení našla!!! Tak nějak jsem uvažovala snad od chvíle, co jsem otěhotnělaJ Dojít k takovému rozhodnutí jsem naštěstí (zatím) nemusela.
Nicméně si říkám: poznala bych, že je to opravdu tak zlé, že je změna lepší řešení pro všechny? Přejít ze školky na školku totiž není úplně legrace. Dokonce ani pro dítě, pro které ji podstupujete, nemusí automaticky znamenat úlevu. A je tu ve skutečnosti docela velké riziko, že se dostanete ze známé louže pod okap…
První myšlenky na to, že vybraná školka je na nic, přicházejí určitě už v tzv. adaptačním období. Někde dětem dávají prostor, aby pár týdnů odcházely domů po obědě, zvykaly se na postupné odlučování od mámy, jinde rovnou malí předškoláci zůstávají celé dny, učí se usínat bez máminy přítomnosti a nových věcí je na ně víc naráz.
Tak jako tak, jen mizivé procento dětí začátek školky ustojí bez srdceryvných scén. A to se můžete klidně přetrhnout, načíst moudré knihy, dívat se na návodná videa z kurzů pro rodiče, a stejně se vám to přihodí.
Náročné vstávání, hysterické scény při oblékání následované ještě hysteričtějšími výstupy při vašem loučení ve školce. Možná počítáte s tím, že to pár týdnů potrvá, ale co když to budou měsíce?
„Tohle jsem zažila s Adélkou. Naše nejmladší ještě v prosinci dennodenně plakala a prosila mě, abych ji do školky nedávala. Učitelky byly celkem v pohodě, fér, pokaždé mě ujišťovaly, že po mém odchodu se dcera uklidnila, ale i po návratu doma pokračovalo přesvědčování, že chce být se mnou doma.
Ukázalo se, že to byla jen její cesta, jak si vydupávat pozornost, kterou jako nejmladší měla doma, ale ve školce ne. Byla jsem hodně ve stresu, žádné ze starších dětí tak dlouho problémy nemělo, už jsem pochopitelně vinila sebe, školku… nejedna kamarádka mi radila, abych školku vyměnila, ale potíž byla jinde, což mi objasnila nakonec psycholožka, která mimo jiné poukázala na možnost, že už má dcera reaguje jen na mou úzkost, kterou ráno cítí,“ vzpomíná maminka Šárka na peklo, které zažila.
Že vy byste vyměkla mnohem dříve a nejpozději v listopadu hledala jiné předškolní zařízení? Ano, strach, aby se dítě mělo dobře, je silný. Ale… „Z pohledu matky-pedagoga by mi důvody, jako je pláč, přemlouvání, aby dítě zůstalo doma, a podobně - nestačily. Stejně jako maminka Šárka bych hledala hlubší příčinu, a možná začala u sebe,“ vypočítává Mgr. Ivana Vlková, speciální pedagog se zaměřením na předškolní děti, a ještě pokračuje:
„Dítě je barometr našich vlastních úzkostí, které mu bravurně podsouváme, a ono je čte lépe, než si jsme ochotné připustit. Je tedy třeba vyhodnotit, nemám-li já z toho nástupu do školky větší stres než dítě samo.
Protože pak se stává, že stačí krátká dovolená, nemoc, a adaptace začíná znovu. Přemýšlet nad změnou bych doporučila v době, kdy už dítě vydává varovné signály. Mohou to být ranní nevolnost, bolesti bříška, pocity na zvracení, útěk do virózy. Když tzv. somatizuje nějaké závažné problémy, kdy si mohu být jistá, že mě jako mámu také svým způsobem nezkouší jen manipulovat.“
Nechat dítě přeložit na jinou školku by totiž v takovém případě, kdy „o nic nejde“, znamenalo mu mimo jiné ukázat, že problémy neřešíte, že od nich utíkáte. A ono by se naučilo přesně takový vzorec chování!
Pokud můžete s klidným svědomím vyloučit sebe jako příčinu a adaptace pořád nic moc (nebo se naopak po x měsících začne projevovat nespokojenost vašeho dítěte), znovu začněte pátrat.
Ptejte se, co dítěti nevyhovuje: možná se ukáže, že mu ve školce nechutná, že ho možná jenom vůbec nebaví, co se ve školce děje, nebo mu nevyhovuje její režim. Nebo že si nerozumí s některým ze školkových „kamarádů“. Šarvátky mezi dětmi jsou běžné, ale někdy mohou i v rámci školky gradovat dokonce do šikany.
„Zažila jsem ji se svou dcerou. Dokonce v soukromé školce. Chtěla jsem jí dopřát něco lepšího, ale najednou přišly potíže při ranním loučení. Dcera začala stále častěji říkat „Agáta nechce, abych… Agáta mi říkala, Agáta, Agáta…“
Ukázalo se, že problémem je holčička Agáta, ale když jsem přišla za ředitelkou, nepochodila jsem. Moje podezření bagatelizovala. Viděla za tím jen mé úzkosti. Až v listopadu se přidaly další dvě zvracející holčičky, a pak se teprve začalo všechno řešit,“ vypráví své zkušenosti Mgr. Ivana Vlková, podle které je šikana přesně z těch důvodů, pro které jsou úvahy o změně školky naprosto na místě (zvlášť tam, kde se nic neřeší nebo kde vám slíbí řešení, ale nic k lepšímu se nemění).
K nejčastějším potížím pak patří také fakt, že dítěti nebo vám nesedne paní učitelka. Vám se může zdát arogantní nebo nemusíte souhlasit se způsobem, jak komunikuje, jaké používá přesvědčovací metody (například dítě straší čertem, když vy tohle prostě neděláte).
Pokud s ní ale tenhle problém máte jen vy, zatímco vaše dítě ji má rádo (což jsem já zažila s dcerou v jeslích), prostě musíte zatnout zuby a utěšovat se tím, že je šťastné vaše dítě a vaše ego si dá „pauzu“. Horší je to tehdy, když má s učitelkou problém dítě: ani ji nechce vidět, odmítá k ní jít, pláče, sotva na dotyčnou ukážete.
„Tady je zase základ mluvit s dítětem, zjistit, proč má k dané učitelce tak negativní vztah. V jedné MŠ se například stávalo, že nejmladší děti plakávaly v přítomnosti mladé sympatické paní učitelky, nikdo to nechápal. Až po čase někdo z rodičů zjistil, že jí ti malí vůbec nerozuměli, protože byla Slovenka! Proto se s ní necítili dobře,“ říká speciální pedagožka.
Může to mít ale mnohem závažnější příčiny. Někdy si učitelky na děti „zasednou“, jsou moc přísné, neosobní. A pokud je dokonce přivádějí k pláči, je to jednoznačně důvod ke změně. „Alespoň do jiného oddělení téže MŠ,“ nabízí mírnější variantu Mgr. Ivana Vlková.
Samozřejmě nejprve všechno proberte s dotyčnou učitelkou, vedením školky, ale pokud se v jednáních nikam neposunete, je čas hledat jiné řešení.
Myslím, že zvlášť u soukromé školky se vám pak může stát, že nenaplní vaše očekávání tak nějak… celkově. Ekoškolka málo chodí ven nebo nevaří bio, anglická málo mluví anglicky… Stát se může ledasco, a když za to vydáváte peníze nemalého objemu, je jasné, že chcete dostat to, co jste opravdu očekávala.
„Je to o nastavení priorit. Co jedni rodiče neřeší, je pro druhé nepřekonatelné. Režim v soukromých školkách se může lišit od standardního režimu ve státní školce.
A je třeba počítat i s tím, že vsadím-li například jako prioritu na jazyky, může se mi stát, že moje dítě povedou k tradicím té které kultury a pedagogická odbornost celodenní péče nebude třeba pro těsně předškolní dítě z hlediska rozvoje percepčně motorických a kognitivních dovedností optimální.
Je to velmi subjektivní a záleží i na tom, orientuji-li se vůbec v tom, co má dítě umět a znát, nebo to nechávám na školce,“ vysvětluje speciální pedagožka.
Tak jako tak, i v tomto případě platí: nejprve vše řešte se školkou, ujasněte si, co vám vadí, a změnu hledejte v podstatě jako poslední možnost.
Musíte mít jasno v tom, že s vámi dítě nezkouší jen „mávat“, manipulovat vás, citově vydírat nebo si upevňovat nějakou svou pozici, v jejímž rámci se vždycky stane, co chce. Já vím, čte se to strašně, ale naši malí jsou někdy tááák vychytralí! A když třeba přijde do rodiny nové miminko, můžou se uvymýšlet, jak být pořád na prvním místě… Vyhovět v takovém případě je špatné z mnoha důvodů: dítě si zvykne velet, naučí se utíkat z komplikované situace, vy budete frustrovaná z toho, že jste jako matka situaci nezvládla…
Projděte všechny možné důvody a důkladně se svého dítěte vyptejte. Chtějte, aby vám popsalo, co ho mrzí, štve, trápí. Jestli je v tom někdo, něco. Možná by jen ocenilo jiný rytmus ranních rituálů, jiné loučení. Zkusit můžete i tatínka: třeba se ukáže, že tatínkův klid všechno vyřeší.
Když víte, co ho trápí na chození do školky, můžete zkusit společně vymyslet, co by mu ulevilo. Co dokážete změnit sama, změňte, co je na školce, proberte citlivě s paní učitelkou, případně vedením školky. Útoky nic neřeší, chladná hlava a klid jsou lepší vyjednávací pozice i v případě, kdy se dozvíte o šokující šikaně nebo nedej bože fyzických trestech ze strany učitelek a podobně.
Když nic nepomáhá, začněte hledat varianty pro změnu. V rámci školky, v rámci obce, v rámci okresu? Jak vám vaše časové, dopravní i finanční možnosti dovolí. Dojděte do nové školky, důkladně se na všechno vyptejte, snažte se představit si, jak změnu ponese dítě.
I o změně musíte mluvit. Přijde nové adaptační období, než kývnete na změnu, musíte si být opravdu jistá. Protože absolvovat druhou, třetí neuváženou změnu… vaše dítě může hluboce poznamenat. Musí vědět, že odchod z jedné školky neznamená konec chození do školky.
Ale nemělo by mít strach, že se tam stane něco podobného, co vás dostalo z té první. Mluvte o nové školce klidně, začleňujte ji třeba do pohádek, které mu vyprávíte, nechte ho mluvit o tom, co by tam chtělo v ideálním případě zažívat. Laďte se oba na lepší nový začátek.
Nový začátek je pak podle Mgr. Ivany Vlkové nejlepší naplánovat po delším volnu či prázdninách. Nastavte si nové ranní rituály – dříve, než znovu opravdu začne chodit do nové školky, a dodržujte je. I další adaptační období pak může být složité, možná ještě složitější, vzhledem k trpké předchozí zkušenosti.
Na dítě nespěchejte, ale trvejte na nastavených domluvách, rituálech a obrňte se pevnými nervy pro další kolo zvykacího pláče. Než znovu dítě začne věřit, že ve školce může být opravdu dobře, může podruhé trvat navíc ještě o něco déle než poprvé…
Je několik situací, kdy může být změn zařízení doporučená i školkou samotnou. Když se ukáže, že má dítě nějaké zatížení, specifické potřeby, projeví se u něj nějaká porucha a podobně. To je pak také velmi obtížný okamžik. A alespoň trochu vám jej může usnadnit konzultace s odborníky.
Psycholog, dětský psycholog, logoped, speciální pedagog. Ptejte se a naslouchejte jejich poradnímu hlasu. Rozhodovat za vás nebudou, ale jejich objektivní názor vám může pomoct v dalším rozhodování i postupu.