Váš příběh: Zmeškal jsem porod. A ona se chce kvůli tomu rozvést!

5. 4. 2011 10:13
:-X Teda, tak to bych byla taky nepříčetně naštvaná :-X ... žehlit se to bude fakt hodně hodně těžko... vlastně tak trošku mám s přítelem to samé a to se nejednalo o porod... teda můžu poradit, co by jen relativně pomohlo mě - Omluvy, lítost a fakt dávat strašně najevo, jak vám na těch dvou záleží, všude se vychloubat, jakého máte úžasného klučinu a manželku (např. když příjde návštěva, hned co se objeví ve dveřích, tak hned říci že ho musí vidět (jaké dělá pokroky atd.) (jakmile začnete něčím jiným (např. nová kuchyň či cokoli jiného, tak to bude extrémně špatně). Prostě musíte ukázat, že vaše dítě a manželka, jsou pro vás na 1. místě a daleko za nima nic a pak až někde kamarádi, práce atd.. A snad nemusím psát, že s kamarády do hospody bych fakt nějakou chvíli nezavítala... Jinak samozřejmě dárečky jak manželce, tak malému ano, ale nic se nemá přehánět, aby to nevypadalo, že si je chcete koupit... A s tou večeří taky nevím, na mě osobně by to působilo tak trošku, že je vám to malé na obtíž, že se chcete vrátit zpět do doby, kdy nebylo (aby jste si vyšli sami dva atd...). Tak přeju hodně zdaru, snad se dozvíme, jak jste dopadli...
Niki 5. 4. 2011 10:29
Velmi zajimave. Dokazu pochopit Libora že ho to mrzi,ale tež chapu jeho ženu.Kdýbý mi tohle udelal muj partner tež by me tim hodne naštval.Ale nerešila bych to tak radikalne jako je rozvod. Preji at se še brzo vyřši a budete opet štastní.
Míša 15. 4. 2011 14:01
Když se nad tím tak zamýšlím, mě by to také obrovsky ranilo, kdyby tohle můj partner udělal mně, ale tohle asi slyšíte ze všech stran ažaž... Možná byste se mohl více zaměřit na syna, angažovat se v krmení, přebalování, občas ho uspávat, vykoupat, aby žena viděla, jak synka milujete...přeji hodně štěstí!!
Soňa 23. 4. 2011 16:17
Tak z tohohle článku je mi všelijak. Naprosto chápu pocity vaší ženy, ale asi i vaše. Umím si totiž živě představit svého manžela - jakmile by slyšel, že "nemusí spěchat", dost možná by také zapomněl, že má být u "celého" porodu. Včetně těch vleklých prvních hodin...A vůbec by ho nenapadlo, že tou zmínkou o "dostatku času" má žena na mysli nejspíš jen to, abyste splnil nutné povinnosti a nezabil se někde cestou k ní. jenže to vás v tomhle případě asi jen těžko omluví. Na druhou stranu určitě jste oba mohli udělat něco jinak, i když tady bude vaše manželka ten, od koho se v téhle situaci spíš moc čekat nedá. Selhala zkrátka komunikace. Zklamání a selhání důvěry je ve vztahu těžké překousnout, důležité je ale říct si, jestli vám to za to stojí. Byl váš vztah takový, že byste pro něj udělali všechno? Šli byste na hranice svých sil a možností (ne za ně!!)? Tak si na tom teď zkuste vzpomenout. Určitě to není první krize, kterou zažíváte. Nejde o to, abyste se trumfovali v tom, kdo kdy komu co jak udělal, ale že už jste spolu něco zvládli! Nebo ne? Jen když to bude dobré mezi vámi, bude dobře fungovat vaše rodina. Nevím, jak moc jste o tom mluvili, ale možná bych navrhla dvě věci - pokusit se ještě jednou si o tom promluvit nebo vyhledat pomoc. V prvním případě byste se na tom měli dohodnout, že si promluvíte (tohle by pro vás snad manželka udělat mohla). Osobně bych preferovala spíš to, aby dítě hlídala nějaká babička a měli jste čas výhradně na sebe a nemoho vás nic rušit (hladové dítě nepočká). Vysvětlete si ještě jednou svoje pocity - nemluvte o tom co udělal nebo mohl či měl udělat ten druhý - na to bude čas později. Teď mluvte o tom, co cítíte vy - jak jeden, tak druhý. Řekněte i to, co byste potřebovali - ať i vaše žena zkusí pojmenovat, co by od vás chtěla. Možná to nebude vědět, možná sama neví, jak obnovit důvěru ve vás, ale za zkoušku to stojí - sám sebe člověk zná nejlíp. Až si všechno vyříkáte, zkuste z toho udlěat nějaký závěr...nějaký návod, jak z toho ven... A jako zcela regulérní cestu bych viděla i "odbornou pomoc". Prostředník utlumí emoce a nabídne pohled zvenčí, obnovování komunikace dostane řád a je systematické, je méně těžké to vzdát. Nemám zkušenosti s manželskou poradnou, ale s manželem jsme ještě před manželstvím a i teď v manželství absolvovali nějaký ten "partnerský kurz" - ne proto, že bychom vyloženě nezvládali své problémy (to bychom se snad nemohli ani vzít:),ale proto, že manželství se nikdy nepodaří samo od sebe, i kdyby se lidé sebevíc milovali. Je to vztah a pokud má fungovat, musí se do něj investovat. Tyto kurzy vedou dva zkušení manželé a musím říct, že pokud bych se dostala do podobné situace, jako vy, asi bych ji chtěla s někým takovým a takhle nějak řešit. Věřím, že i vaše manželství za to stojí. Nevím,možná je to nesmysl - každý jsme jiný, možná je tohle pro vás úplně neschůdná cesta. Člověk může jen napsat své vlastní pocity. A mně to nedalo, protože mě ten příběh - kvůli vám oběma - nějak zvláštně vzal za srdce. Přeju vám, abyste bojovali - aby to vám oběma stálo za to zkusit. Asi to rozvodem i tak může skončit, ale rozvod je podle mě jako přetnout uzel - snadné, rychlé, ale nadělá to hodně škody. Kéž by se vám ho podařilo raději rozmotat, aby provázek zůstal vcelku a mohl ještě dobře sloužit... Držím pěsti!
Jarek 2. 10. 2011 11:32
Máme měsíční dceru. Když to na ženu přišlo, naštěstí jsem byl doma a odvezl jí do porodnice. Strávil jsem s ní cca 6hodin a v porodní boxu, ale už jsem na to neměl nervy a žena sama řekla, že mám odjet domů a tak se i stalo. Samozřejmě, sem šel do hospody a čekal sem na zavolání o čtyři hodiny později to přišlo a já měl hovor, že je vše OK atd. a neměla takové řeči, jak si tady čtu (některé ženské nemají všech pět pohromadě)
Adéla 10. 8. 2012 08:50
Zdravím... Celý článek jsem si četla dvakrát a naprosto chápu že ze zoufalosti jste svou zkušenost zveřejnil... Já bych se teda svěřila(být Vámi) do rukou odborníků a navštívila bych společně se ženou poradnu, kde podpoří vaší ženu, že určitě má důvod se zlobit, naopak podpoří i vás v tom, že se snažíte a chyby litujete. Aby tohle všechno slyšela paní z úst psychologa. Asi bych se snažila o překvapení...Něco ve smyslu- šipky po bytě a na konci vy s květinou a s dobře naučenou omluvou.. Jinak Vám oboum přeji mnoho štěstí, protože ten Váš drobeček za nic nemůže... A být na světě bez otce není nic lehkého.. Ani pro maminku..
??? 12. 1. 2014 18:39
Jak to dopadlo? Rozvod je krajní řešení..., ale chápu, jak to myslela - jako naprosté selhání manžela v nejdůležitější chvíli jejího života, ztrátu důvěry. Pokud se na přítomnost u porodu necítil, mohl to říct na rovinu a ne chodit na kurs, slíbit.... a pak sedět v klubu do rána a opíjet se kolegy. Jarek píšící, že ona maminka nemá všech 5 pohromadě, je blb.
7