Maminka.czChování a vztahy

Vaše Adéla: Ach ty babičky!

Adéla Vedralová 28.  11.  2010
Když se narodí první miminko, málokterá žena ví přesně, co si má počít. I když všechny tak nějak zhruba tušíme, jak se máme o svého drobečka starat, přijdou situace, zejména první dny po návratu domů z porodnice, kdy si přizveme na pomoc svou maminku a novopečenou, hrdou babičku, která ví všechno nejlépe.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Maminčina či tchýnina pomoc přijde vhod, ale většina babiček se pak z nějakého důvodu nemůže zbavit dojmu, že budete s radostí absorbovat její rady donekonečna. A co víc, budete je bez protestů řádně plnit!

Právě kvůli takovým věcem může často docházet k nepříjemným třenicím. Jak se říká, cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly... Dají se vůbec tyto dobře míněné rady ve zdraví přežít? Upřímně řečeno, nic jiného, než vydržet, nám bohužel nezbývá.

Čtěte také: Moderní výchova dětí

Moje máma mi pomáhala od začátku jak mohla a jsem jí za to vděčná. Jako zkušená zdravotní sestra věděla, kdy je třeba zachovat klid a kdy už se opravdu něco děje. To bylo skvělé. Ale problém nastal, když jsem chtěla zabránit tomu, aby babička svého vnuka aspoň na pár minut položila do postýlky a neustále ho nechovala.

S manželem jsme totiž měli od začátku úmluvu, že to s tím rozmazlováním nehodláme přehánět, protože se nechceme stát otroky našeho vlastního dítěte. I když jsme podle názoru našich blízkých sem tam vypadali jako tvrďáci (jen proto, že jsme k miminku nelítali na první kníknutí), náš styl opravdu fungoval a funguje dodnes.

Pořád jsem slýchala, jak syna málo chovám, že si ho nevšímám. Byly chvíle, kdy jsem tomu dokonce začala věřit. Po častějších babiččiných návštěvách se mi stalo, že Edík vytrvale plakal, když jsem jen naznačila, že ho chci položit. A tak jsem řekla dost!

I za cenu hádky jsem byla připravená učinit matčiným praktikám přítrž. Nakonec jsem vymyslela kompromis. Dokud byl syn malinký a nerozlišoval, kde se zrovna nachází, dohlížela jsem na to, aby se dodržovala moje pravidla. S tím, že až bude větší, nechám mamince na její půdě volnou ruku. Ať si vnoučka rozmazluje, jak chce. Sama nakonec sklidí, co zasela.

V létě, kdy jsem svého synka (bylo mu 11 měsíců) nechala poprvé babičce hlídat celý týden na chatě, se potvrdilo, že se můj plán vydařil. Když jsem si pro něj přijela, viděla jsem, jak je moje máma na pokraji sil z neustálého nošení deseti kilového "mimi" na rukou. Pokaždé, když ho položila na zem, urputně se dožadoval chování. Na mě nikdy nic takového neuplatňoval.

Doma automaticky přepnul na normální režim. A když k nám přijde babička, už u dveří k ní natahuje ručičky a vzteká se, když mu nevyhoví. Nedávno jsem se dozvěděla, že si vnuka bere u sebe doma na noc do postele (i když jsem to důrazně zakázala). Už to ale neřeším, protože to prostě nemá cenu. Důležité je nepovolit doma. Konec konců, i mě babička neskutečně rozmazlovala...

Vaše Adéla

Čtěte také: Moderní výchova dětí

Témata: Chování a vztahy, Vaš, Babi