Maminka.czBatole

Vaše Adéla: Být matkou není zas taková sranda, jak se zdá!

Adéla Vedralová 10.  10.  2011
Vaše Adéla: Být matkou není zas taková sranda, jak se zdá!
Zní to sice dost ošklivě, ale maminek, které mateřství nenaplňuje tak, jak si myslely, je víc, než by se dalo očekávat. Ono není moc jednoduché se s takovou informací někde veřejně pochlubit.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Nedávno jsem narazila na jednu maminkovskou internetovou diskusi na téma "Vzteklé děti". Protože se právě potýkám s nezvladatelnými hysterickými záchvaty svého dvouletého syna Edy, zajímaly mě zkušenosti jiných. Kromě zaručených léků na dětský amok jsem se zde dočetla něco, co mi mluvilo z duše. Maminky se v diskuzi mimo jiné vyznávaly z toho, jak je péče o dítě a život na mateřské obecně tahá psychicky ke dnu. Může za to hlavně stereotyp, nedostatek peněz, spánku, času pro sebe a také těžkosti při výchově či ztráta sebedůvěry. Napadlo mě, proč se tyto problémy musí řešit tak anonymně? Říct někde nahlas, že vás role matky zas tak nebere se totiž rovná společenské sebevraždě.

Jasně, nikdo nikdy netvrdil, že mít dítě bude procházka růžovým sadem. S ním přichází spousta radosti, ale také velká osobní oběť. U maminek se tak může projevit frustrace z nenaplnění vlastního já. Přiznám se, že jsem právě s tímto problémem bojovala dost dlouho. Bylo mi líto, že moje stejně staré kamarádky cestují, studují nebo budují kariéru a já sedím doma s měknoucím mozkem. Před dítětem jsem byla zvyklá na velmi rušný život a tak mi přechod na mateřskou způsobil šok. Každý den byl stejný, nudný, o samotě. Místo několika schůzek denně přišlo jen čekání, až manžel dorazí domů. Do té chvíle jsem měla puštěnou nonstop televizi, abych si myslela, že na mě někdo mluví.

Místo abych prožívala nejkrásnější období v životě a užívala si to, často jsem brečela. Připadala jsem si jako nějaká zrůda! Vždyť kolem mě byly jen samé štěstím kypící maminky, které si svou roli stoprocentně užívaly. Jednou jsem se svěřila sympatické mamince v parku a jen pozorovala, jak jí tuhne úsměv. Ehmm.

Jelikož jsem časem přišla na to, že mateřství neznamená konec všeho, moje psychika se opět dala naštěstí do kupy. Pomohl i fakt, že jsem o svých chmurách mluvila se svými blízkými. Ti mi pak vyšli vstříc a dostala jsem víc prostoru pro své vlastní aktivity. Tak málo stačilo! A jsme všichni v mnohem větší pohodě. Momentálně mě trápí už jen jediná věc: nebaví mě hrát si s autíčky a kostkami. Jako čistokrevná "barbie girl" si s klučičími hračkami nevím vůbec rady. Snažím se do hraní vžít a vymýšlet něco nového, ale moc mi to nejde. Pokaždé, když syn vytáhne traktory a autodráhy, nevím, co si počít. Nějak mi to není přirozené. Ještě že existují unisex hračky jako pastelky, lego a plyšáci!

Témata: Těhotenství, Děti, Porod, Předškolák, Novorozenec, Batole, Kojenec, TAK, Jak, Byt, Chmura, Hysterický záchvat, Klučičí hra, Máť, Zrůda, Sranda, Vaš