[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ve věci nočního spaní jsem měla u svého syna jasno hned od začátku. S manželem jsme jednotného názoru, že den patří dítěti a večer rodičům. Už ve chvíli, kdy moje malé zlatíčko poprvé dorazilo k nám domů z porodnice, důsledně jsem se snažila pěstovat pravidelný režim, aby rozlišoval den a noc. Nočnímu spaní vždy předcházel rituál koupání a převlékání do pyžamka.
Je mi jasné, že čerstvé miminko tohle všechno ještě nezvládá vnímat naplno, ale brzy si dané situace zažije, chce to opravdu důslednost. Celý proces je potřeba načasovat vždy na stejnou hodinu (podle vašeho uvážení, já malého koupala kolem šesté). Syn si zanedlouho zvykl a byl skoro jako hodinky. Takže jsem si byla naprosto jistá, že maximálně kolem sedmé večer budu mít takzvaně padla. Pak už jen krmení a přebalování, jejichž počet se v průběhu dalších měsíců snižoval a můj drahocenný spánek prodlužoval!
Jak Eda roste, snažím se ho stále zahnat do postýlky v podobnou dobu, jako když byl miminko. Čas se posunul asi jen o hodinu. Skvěle mi pomáhá starý dobrý Večerníček! Syn musí být u jeho sledování vykoupaný, napapaný a připravený po skončení pořadu spinkat. Zatím mi to vychází skvěle. Najdou se dny, kdy jde usínání hůř, to je jasné. V takových případech jsem ale neoblomná. Připouštím jen jednu pohádku na DVD navíc. Ale to jen ve velmi kritických momentech.
Snad Edíkovi tento režim ještě nějaký čas vydrží. Přiznávám, že mít večer čas sama na sebe nebo na partnera není vůbec k zahození! Nedávno jsem byla na návštěvě u kamarádky Báry, která svou dvouletou dcerku uspává až v deset. Postěžovala si mi, že si s manželem večer v klidu nesedli už dobrého půl roku. Není to přeci jen škoda?
Vaše Adéla