Maminka.czDěti a mateřství

Vaše Adéla: Poprvé na dětském hřišti

archiv 15.  11.  2010
Vaše Adéla: Poprvé na dětském hřišti
Když se z lezoucího kojence kolem 12. měsíce života pomalu ale jistě stává batole, přestane mu stačit procházka á la sezení v kočárku. Jakmile objeví kouzlo chození, je jasné, že své nové schopnosti zatouží zúročit i jinde než ve svém pokojíčku. Nastane tedy čas vyrazit na dětské hřiště!

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Možná se budete divit, ale tato na první pohled jednoduchá akce vyžaduje lehkou přípravu. Určitě máte v povědomí, kde se v okolí vašeho bydliště dětská hřiště nacházejí. Vydejte se na výzvědnou výpravu, při které si velmi dobře ověřte, jestli jsou na něm také atrakce vhodné pro menší děti nebo jaký je tam povrch. Z vlastní zkušenosti totiž vím, že písečný povrch hřiště není pro vratkou batolecí chůzi to pravé ořechové. Zato pružný a relativně měkký tartan je ideální, protože se na něm dítěti skvěle běhá a navíc mu umožní komfortní přistání v případě pádu.

Čtěte také: Když jdete s dětmi ven, jak je oblékat, aby nezchoulostivěly?

Moje první návštěva hřiště byla opravdu velmi rozpačitá. Jelikož se snad všechny dětské atrakce kromě pískoviště od dob mého dětství dost změnily, u některých jsem si nebyla vůbec jistá, jak se používají! Naštěstí stačilo pár minut bedlivého pozorování ostatních a byla jsem v obraze.

Také jsem si tam připadala šíleně opuštěná. Vypadalo to, jako by se všechny maminky znaly už dávno a nikoho nového do party nepotřebují. Nešlo si nevšimnout, jak si mě zvědavě měří pohledem. Nakonec jsem se dala do řeči s maminkou, která měla stejně starého syna jako já a na hřišti byla také nová. Chlapečkové si hezky hráli a my probíraly jejich pokroky. Pohodička! Ale jen na okamžik.

Stěžujete si na to, že nemáte čas na posilovnu? Nyní vás to ani nenapadne. Sezení na lavičce a klábosení s kámoškou vás čeká možná tak za rok. Do té doby zažijete tvrdý trénink: sedy lehy, dřepy, skoky do dálky a zvedání desetikilových "činek". A mějte oči na stopkách, protože stačí vteřina nepozornosti a může dojít k dost ošklivému úrazu.

Můj syn není ani tak kaskadér, jako ochutnavač. Pojídá písek a olizuje erární lopatky a bábovičky. Už nevím, jak mu tuto lahůdku zprotivit. Když jsem poprvé narazila na písek v plence, chtěla jsem volat na pohotovost. Nelekejte se jako já, písek v malém množství dítěti neublíží, moje máma mi nedávno vyprávěla, jak jsem jako malá trpěla stejnou vášní jako Eda. A žádné následky nemám! Po pár týdnech jsem docela ráda, že je syn na hřišti spokojený a nachází nové kamarády. Písek už nějakou dobu neřeším…

Vaše Adéla

Čtěte také: Když jdete s dětmi ven, jak je oblékat, aby nezchoulostivěly?

Témata: Děti, Kaskadér, Vaš

Video