[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nijak se netajím skutečností, že jsem otěhotněla neplánovaně a tím pádem jsem k miminku přišla jako slepý k houslím. Proto jsem na vlastní kůži nikdy nezažila muka, která prožívají ženy, jež to štěstí neměly. Upřímně je obdivuji za jejich odhodlání a vytrvalost. Už několikrát jsem ale narazila na známou, která mi moje snadné otěhotnění vmetla do tváře. Připadala jsem si, jako bych okradla nemocné ubožáky a za jejich peníze si užívala na Havaji! Přitom za jejich trable opravdu nemůžu…
Moje dlouholetá kamarádka Klárka se snaží pátým rokem otěhotnět a je mi jasné, že už jí pěkně tečou nervy. Bohužel už dvakrát samovolně potratila a psychicky na tom není zrovna nejlépe. Když jsme se viděly před půl rokem u skleničky vína a já si jí stěžovala, jak jsem z dítěte unavená a jak mě docela často štve, vylítlo z ní najednou: " Co si stěžuješ? Už tě nemůžu poslouchat! Kdybys absolvovala tolik šílených procedur, vyšetření a trápení jako já, víc by sis vážila toho, co máš. Není to spravedlivé. " Na to se nedalo nic odpovědět. Je pravda, že ona pro početí dělá první poslední, ale nemůže osočovat ostatní, jen kvůli tomu, že jim to vyšlo.
ČTĚTE TAKÉ: Ženská nevěra: Přirozenost, nebo "módní trend"?
Dá se pochopit, že člověk v zoufalé situaci ztratí zdravý rozum a začne se utápět ve svém problému. Kéž by na takový stav existoval spolehlivý lék. Každý se s tím musí poprat po svém. Jisté je, že obviňování a očerňování ostatních nic nevyřeší, jen přilévá olej do ohně.