[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dnešní děti jsou v mnoha ohledech opravu jiné než generace před nimi. Mají jiné hračky a záliby, rodiče je jinak stravují i oblékají, ve třech letech se již někteří, např. ve školce, věnují cizím jazykům, chodí na různé kroužky.
Mají své vlastní pokojíky, své jasné názory na svět, které jsou mnohdy respektovány jejich rodinou natolik, že se ze sladkých andílků stávají čertíci, kteří jsou postrachem okolí.
Dnešní dítka si ale také například mnohem dříve čistí zoubky, jsou déle kojená než dvě generace před nimi a také bývají o něco později bez plen. Nejsou ani lepší, ani horší, jsou zkrátka jiná, tak jako doba, ve které žijí.
Jejich dětství je plné úsměvných paradoxů; mnozí neumí ještě ve 3 letech kakat do nočníku a obléknout si kalhoty a ponožky, ale zato rozeznávají značky aut a v ZOO poznají takřka polovinu zvířat. Znalosti a rozhled jsou vítané, ale jaká záhada stojí za opožděným vylučováním?
Možná znáte některé hrůzostrašné výukové metody z vyprávění nebo jste jich byla dokonce přímým účastníkem. Děti se dřív posazovaly na nočník, sotva si uměly sami sednout, někdy byly nucené vysedávat na nočníčku, dokud se „TO“ nepovedlo.
Z nočníčku pak vstávaly s vytlačeným kolečkem okolo pozadí. V některých jeslích se praktikovalo přivazování k nočníku – neposedná dítka se k nočníkům „přifačovala“, aby v pravidelných intervalech na nočníku poseděla a neutekla ke kostkám nebo balónu.
V předlistopadových dobách totiž ulehčovaly jednorázové pleny život výhradně maminkám na západ od nás. A tak je pochopitelné, že okamžik, kdy se „TO“ dítě naučilo dělat do patřičné nádoby, byl chvílí neskonalé radosti – konec vyklepávání obsahu plen do WC, konec máčení, máchání, praní a žehlení plen! Dnes nás takové starosti netrápí.
Např. v ordinaci neurologa se dozvíte, že i pětileté dítě má na plenku na noc ještě nárok. Je to prý naprosto fyziologické a nemá to nic společného s mentálními schopnostmi – zkrátka každé mrně je jiné. Pediatr vám obvykle poví, že během dne jsou si děti schopné uvědomit, že chtějí na toaletu (velmi) zhruba od 18 měsíců dále.
V této době jsou již mnohá dítka schopná řídit práci svěračů. Děti se častěji naučí chodit nejprve „na malou“ a později „na velkou“. Dříve zvládnou být bez plen v bdělém stavu, mnohem později při spánku.
Video: 20měsíční holčička se snaží přebalit sourozence
Ať tak či onak, vždy potřebují naši pomoc, připomínání, motivaci, chválu, trpělivost a… zase trpělivost – zkrátka potřebují náš čas. Pokud tento čas do učení investujete, a přesto nad třetí svíčkou dortu přemýšlíme, kde jste udělala chybu, možná vám pomůže některý z tipů zkušených maminek.
A mimochodem, možná jste žádnou chybu neudělala, možná to vaše dítko prostě ještě nechápe, nezvládá, něčeho se bojí, k něčemu má odpor apod.
Máte i vy nějaké tipy, jak pomoci tříleťákovi pochopit (a peněžence ulevit)?