Victoria: Každá matka svoje dítě občas plácne

Mluví výborně česky. S milým akcentem i slovosledem, který některým jejím větám dává trochu jiný význam. Navíc je bezelstná, upřímná a plná lásky. Miluje svého syna Davida a samozřejmě také partnera. Jaký má největší sen? Svoji rodinu co nejdříve rozšířit. Jak ale sama říká, příroda sama ví, kdy nastane nejlepší doba...

* První, co mě zaujalo, je, jak je Davídek hodný. Čím ho uplácíš, že nezlobí, sedí a hraje si?

Ale vůbec ničím. Zlatíčko je pořád. Tedy dopoledne je hodnější, odpoledne už s přicházející únavou taky začíná zlobit, ale rána s ním jsou skvělá. Fakt ho uplácet nemusím, prostě takový je. A varuju vás, během focení zlobit bude, takže ještě uvidíte, co můj syn dovede. Davídek je celkově senzitivní, právě i proto jsem byla u logopedky, neboť jsem se trochu bála, že nemluví. Respektive jiné maminky mi vnutily názor, že by v necelých třech letech měl víc mluvit, a paní logopedka mi řekla tak ošklivé věci, že jsem se málem zhroutila. Pak jsem to všechno volala svojí mámě a ta mě uklidnila. Pocházím totiž z rodiny, kde vyrostlo pět dětí, a ani moje sestra nezačala mluvit nějak brzo, takže ještě počkám a uvidím, jak se to rozvine. Nechci nic podcenit, to je jasné, ale na rady cizích maminek, že bych měla tohle nebo tohle, aby se syn rozmluvil, už nedám. Musím spíš dát na svoje vnitřní pocity, na to, jak vnímám svého syna já, a já cítím, že je naprosto v pořádku, akorát trochu línější mluvit.

* Dokud nechodíš k lékařům, je tvoje dítě zdravé…

Jistě, tak to opravdu je, protože vlastně žádné dítě se nemůže vejít do medicínských tabulek. A jakmile vybočuje, začnou ho řešit. Ale to, že každé dítě je originál, který vyrůstá v jiném prostředí, nikdo nerespektuje. Tedy asi hlavně tady, v cizině ani ne, ale české maminky hodně srovnávají, jak jsem si všimla. A lékaři bývají úzkoprsí.

* Tvůj syn předvedl během focení jeden vzteklý výstup, chová se tak i před lidmi?

Jistě, a nejlepší etudy hraje v nákupním centru. To si občas myslím, že bych měla chvíli dělat, jako že k němu nepatřím. Jako že jsem někdo úplně cizí, kdo kolem jen prochází. Někdy se mi stane, že se začne vztekat, protože hračku, kterou vidí ve výloze, nutně potřebuje, a když ji nedostane, klidně se i válí na zemi. Já pak přemýšlím, kterou rukou ho uchopit a odnést do auta, když v každé držím tašku s nákupem. Bývá to zábavné. Občas si nad ním takhle zpívám hare krišna a čekám, až ho to přejde. A mezitím mě tolik lidí probodne pohledem, jako že to nezvládám, že kdyby zlé pohledy zabíjely, jsem dávno po smrti. Je ale fakt, že mě baví a těší i soucitné pohledy lidí, kteří se nestydí přiznat, že to mají doma také tak. Je fakt, že mám hodně známých maminek z Ameriky a myslím, že ty speciálně jsou „úchylné“ v tom pořád googlovat, jak dělat věci správně. Jak se bavit s dítětem, jak ho vychovat ve správnou a odolnou osobnost a já nevím co ještě. V jejich očích musím být úplně mimo. Moje známá teď kupovala knihu, jak vychovávat dítě, šla přesně podle kapitol a její dítě? Je děsné. To prostě nejde, vzít univerzální recept a myslet si, že když jím posypu svoje dítě, že z toho vyjde dokonalý člověk. Můj David je prostě normální zdravý kluk a nějak ho měnit podle návodů psychologů nebudu. Zlobení k dětství patří, a že jsem šedivá? Můžu si koupit kvalitní barvu na vlasy. A kdyby zlobil úplně neúnosně, asi bychom s partnerem nechtěli další miminko.

ČTĚTE TAKÉ: Zuzana Norisová má holčičku Júlii. Porod týden tajila

* Opravdu chcete Davídkovi pořídit sourozence?

Jo, snažíme se a uvidíme, jak to dopadne. Moc si to oba přejeme. Ale necháme to přírodě, jak to vyjde a kdy.

* Toužíte spíš po dceři, nebo synovi?

A víš, že je to jedno? Mám jedno krásné dítě a chtěla bych i druhé, aby se podařilo stejně. A pohlaví… I když ještě jednoho kluka bych asi brala, aby byli parťáci. Než jsem měla dítě, chtěla jsem jen kluky, tak bych to asi měnit neměla, jsem ale pokorná. Nejde o pohlaví, jde o zdraví. Toho miminka myslím.

* Stýkáš se jen s cizinkami, nebo i s českými maminkami?

Myslela jsem si, že jednou za měsíc budu s Davídkem chodit mezi expats (manželky cizinců žijící v Praze), aby pochytil jazyk. No, a byla jsem tam asi jednou, dozvěděla jsem se, že moje dítě je nevychované, prakticky retardované a podle jakých příruček bych měla jet, takže teď, když mi přijde pozvánka, vymlouvám se na práci a ve finále sedíme s Davídkem doma, koukáme na pohádky nebo si hrajeme. Malé děti totiž taky vnímají a já nechci, aby o sobě slyšel cokoli negativního. Jistě, neuchráním ho úplně, ale dokud je to v mojí moci, budu se klidně vymlouvat na práci a další, jen aby se nedozvěděl, co ještě není pro jeho ouška. Maminky všude na světě srovnávají. A to mě nebaví. A taky mi vadilo, že já se na setkání matek vyfikla, aby mi to slušelo, a byla jsem asi jediná. Proč o sebe maminky jakoby nedbají, když mají dítě? Já chápu, že toho možná mají moc, ale aspoň umýt si vlasy, nandat řasenku a tvářenku, to by zvládnout mohly, ne?

* Uhodila jsi někdy Davídka?

A to je co? (Vysvětlujeme si v angličtině, co otázkou myslím, a je mi trochu trapně, že jsem něco podobného vůbec nadhodila.) Jako jestli dostal někdy na zadek? Ale jasně, že jo. Myslím, že každá normální ženská své dítě občas plácne. Ale ne jako argument, ale v situaci, kdy by nic jiného nemělo smysl. Nevím, kdyby šlo o jeho život, kdyby nechtěl komunikovat a jel si tu svou vzteklou… Ale vážně. Jednou dostal na zadek, aby si uvědomil, že provedl něco opravdu moc špatného, párkrát jsem ho plácla přes ruku, ale asi bych ho nikdy neuhodila přes hlavu. Já se k tomuhle trestu uchyluju, jen když na něj mluvím a vidím, že mě prostě neposlouchá. Navíc poznám, že i když mluvím nahlas, moje slova se od něj úplně odráží, jako bych nic neřekla. Navíc si myslím, že když dítě plácneš po zadku, uvědomí si mnohem rychleji, že se děje něco vážného. Dokážu si představit, že ho takovým plácnutím zastavím, až bude chtít skočit pod auto nebo sáhnout na rozpálenou plotnu nebo něco takového. Navíc s ním mám systém, který on respektuje, tedy myslím si já. Když například začne zlobit, chytnu ho za ramena, sednu si k němu na bobek a trvám na tom, aby se mi díval do očí. Tak pozná, že dělá něco špatně. A taky vím, že když jsem na Davídka křičela, bylo mu to úplně jedno. Myslím si tedy, že je potřeba upoutat pozornost dítěte a teprve potom vychovávat, což nejde, když se dítě dívá na pohádky nebo poslouchá pohádku v rádiu. Takže když je průšvih, vypnu televizi a z očí do očí mu řeknu, že to je špatný, že to se nedělá. Problém ale je, že se občas začne smát, já se k němu přidám a finální výchovný výsledek je v háji.

Když se máma směje tomu, co dítě dělá, myslíš si, že ti slíbí, že už se to nikdy nestane?
Naopak, bude tě chtít potěšit a zlobit bude ještě víc. Abych ale nevypadala jako krkavčí matka – vlastně jsem se rozpovídala o něčem jiném. Ano, na zadek Davídek párkrát dostal, ale dělám to hrozně nerada. Mrzí mě to víc, než asi jeho bolí.

Pokračování >>>

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Jste plné nálady, která je otevřená koketování, ale doma s tím asi příliš nevydržíte. Dnes vám to bude vyčítat i matka, o partnerovi…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci