[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
O českém školství se roky mluví jako o zastaralém systému volajícím po změnách, jako o „molochu“, který se nezměnil od doby Marie Terezie a který naše děti není schopný připravit na život ve 21. století. Pravda to do značné míry pořád ještě je. Ale otázkou je, nakolik za to může obecně nastavený systém a nakolik třeba „jen“ fakt, že ředitelé a pedagogové nevyužívají všechny své možnosti. Jak už to bývá, pravda bude někde uprostřed.
Existují dva vzdělávací programy
Poslední opravdu revoluční změna, kterou školský systém prošel, byla totiž změna školského zákona v roce 2005, která zrušila osnovy jednotné pro všechny školy a ustanovila „dvoufázové“ školství. V něm tzv. Rámcový vzdělávací program říká, CO se naše děti mají ve školách učit. Tedy že třeba v první třídě si mají osvojit základy čtení. A pak dala prostor jednotlivých školám vytvářet tzv. Školní vzdělávací program, v jehož rámci právě nabízí pedagogům poměrně velkou volnost v tom, JAK děti dané věci budou učit. Tedy – když zůstaneme u toho čtení, každý pedagog si může vybrat, jestli děti naučí v první třídě číst klasickou analytickou (slabikovací) metodou, jestli aplikuje modernější genetickou metodu, v níž děti nejprve vstřebávají pouze velká tiskací písmena a číst se učí po jednotlivých hláskách, nebo dokonce experimentální metodu sfumato…
Učebnicové peklo? Nemusí být
Nic tedy není pevně dané – záleží na konkrétní škole, konkrétním řediteli a pak konkrétním pedagogovi, jaké konkrétní postupy při výuce zvolí. K tomu se hodí zmínit také zásadní fakt, že dokonce ani nemusí učit podle učebnic, které se zvlášť při covidové on-line výuce staly terčem kritiky pro svou neaktuálnost, přílišnou obsažnost, ale třeba i ne vždy vhodné grafické zpracování, které neodpovídá nárokům dětí 21. století. Učebnice ale nejsou povinné. Učitelé je, když na to přijde, nemusí používat vůbec.
Nebo mohou tvořit jen určitý rámec výuky, kterou si pak pedagog naplní podle svého, svými vlastními materiály. Právě jejich přípravou kreativní pedagogové tráví desítky hodin týdně a dělají tak práci, kterou nikdo jiný než oni nevidí. Ne každému z učitelů a ne každé škole ovšem na takové přípravě záleží. Někdo vyhoří, někdo jen nemá od vedení školy prostor. Aby tedy děti seděly na kvalitní hodině, musí se potkat dobrá škola, dobré vedení, dobrý pedagog a jeho ochota dětem naslouchat, přizpůsobovat jim náplň hodin, přecházet například do tzv. projektové výuky a podobně.
Projekt Učitelnice jako pomoc pro kreativní pedagogy
Aby takoví z pedagogů měli práci jednodušší, vznikl projekt Učitelnice (ucitelnice.cz), kterou založila pedagožka Miriam Hejzlarová právě jako místo, kde si pedagogové mohou od svých kolegů odkoupit již připravené výukové materiály, které budou děti bavit. Podobný projekt sice rozjelo i Ministerstvo školství, ale chyběl systém kontroly materiálů. Ty na Učitelnici prochází důkladnou supervizí a nejen pro pedagogy, ale také pro nás rodiče nabízí v současné době více než 6000 prověřených výukových materiálů stažené a oživené výuky.
Více se dozvíte v podcastu! A v aktuálním listopadovém vydání Maminky najdete podrobný článek o tom, podle čeho se naše děti učí!
Tento projekt podporuje Nadace České spořitelny