[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Edith se narodila v roce 1915, tehdy v Evropě zuřila první světová válka. Její otec byl pouliční akrobat a matka si v jejím dětství odešla plnit sen zpěvačky. Mladou dívku tedy vychovávala babička, majitelka nevěstince v Normandii. I když byla mezi ženami oblíbená, tato výchova nebyla to pravé ořechové. Proto si ji ve 14 letech odvedl její otec do Paříže, aby mu na ulici k jeho cirkusovým kouskům zpívala. Věděl totiž, že nějaké nadání po své matce přeci jen má, a on sám se potřeboval uživit. O rok později potkává Simone Berteaut, se kterou se ihned dává dohromady a začnou spolu zpívat. Tak zde vzniká kamarádství na celý život.
První kariérní zlom přišel v roce 1935, kdy se setkává s Louisem Lepléem, který byl vlastník nočního klubu kousek od bulváru Champs-Élysées. Ten si okamžitě uvědomuje potenciál budoucí zpěvačky a snaží se ji všude možně prosadit. A daří se...
Za oceánem, tedy ve Spojených státech, jí stačila ke slávě jedna dobrá recenze ve známých novinách New York Herald tribune, díky které si ji Američané oblíbili. Ve Spojených státech se také seznámila se svojí boxerskou láskou, Marcelem Cerdanem, která ale skončí tragickou leteckou nehodou, kde on zemřel. Po této nehodě se Edith lehce nervově hroutí a těžko se dává psychicky dohromady.
Svou poslední píseň, do které dala všechno, Je ne regrette rien – tedy "Ničeho nelituji" zazpívala naposledy v Paříži ve vyprodané síni Olympia. Slabá, hubená, ale hlas přesto silný, jako kdyby věděla, že je to naposled. Tehdy si Francie uvědomuje, jakou hvězdu, královnu šansonu, mají.
Na další příběhy a díly o životě slavných a významných lidí se můžete podívat na www.malltv.cz.