Víte jak poznat, že máte doma introverta? Tipy na jeho výchovu

V dětském kolektivu se do her příliš nezapojuje; když má na výběr, drží se raději vás nebo si hraje samo. Je tento stav nezvratný? Do určité míry ano. Je to důvod ke znepokojení? Určitě ne.

Nejste si jistí, jestli máte doma introverta? Mrkněte na několik neklamných znaků (většinu z nich mimochodem zcela ukázkově demonstruje moje tři a půl letá dcera) :

*Je bázlivější než ostatní děti jeho věku.Na tobogán, kteří jeho vrstevníci už dávno bez zaváhání sjíždějí, si troufne až potřetí či počtvrté. Teprve až si v hlavě důkladně promyslí, zda to není příliš nebezpečné, a probere všechny možné scénáře toho, jak by mohla jízda dopadnout.

*Nemá potřebu se veřejně projevovat. Nikdy se nepřihlásí, aby šlo na jeviště pomoct Kašpárkovi přeprat čarodějnici, nikdy Mikuláši nezazpívá či nezarecituje, ani kdyby za to mělo slíbený celý koš cukrátek. Proč? Částečně nemá potřebu svůj názor sdělovat, částečně se stydí a bojí, že by to neudělalo dobře. Hodně velcí introverti tyto pocity do určité míry přenášejí i do vztahu vůči rodičům a svým nejbližším.

*Na nové věci se hůře adaptuje. Vše si nejdřív potřebuje promyslet a vnitřně se s tím srovnat. Proto se může zdát, že nemá rádo změny. Je pravda, že je samo nevyhledává, ovšem ani je vyloženě neodmítá - pokud má, jak už jsme zmínili, čas a prostor si na ně zvyknout.

*Není spontánní a zdá se, že nemá smysl pro humor. Nedostatek spontánnosti vyplývá z již zmíněné potřeby všechno si nejdřív vnitřně a bez přítomnosti někoho cizího probrat. A smysl pro humor? Dospělí mají někdy dost prapodivné představy o tom, co může dítěti připadat vtipné. Extrovert nad tím mávne rukou a klidně se tomu s dospělým zasměje, zatímco introverta to může zranit.

*Snadněji se unaví. Když něco dělá introvert, dělá to s mírou nejvyššího nasazení a soustředění. Běžné události dne ho dokáží plně pohltit, neustále vede sám se sebou v hlavě dialog, prožívá nejrůznější strachy a obavy, na jejichž řešení bývá samo, jelikož se buď stydí o vysvětlení požádat, nebo tuší, že by nebylo pochopeno, tak se tím ani neobtěžuje. To všechno přirozeně vyžaduje spoustu energie a proto i přesto, že extroverti toho mnohem více naběhají a napovídají, introverti bývají mnohem unavenější a potřebují častěji a více spát.

*Rádo si zaleze někam, kde je o samotě. Vyhledává chvíle a místa, kde může být úplně samo. Nemá příliš rádo návštěvy, a i když je to někdo známý – babička, děda - po chvilce si stejně raději odběhne do pokojíčku kreslit nebo stavět stavebnici.

*Zdá se pomalejší v chápání a tudíž hloupější. To je ale přirozeně pouze iluze. Z porovnání s extrovertem vyjde introvert na první pohled vždy hůř. Může se zdá, že toho ví méně, což je ovšem dáno pouze tím, že odpovídá pomaleji nebo si ve svých odpovědích není tolik jisté. Toto ale nevychází z jeho neznalostí, nýbrž z vrozené nedůvěry ve vlastní úsudek.

Extroverti versus Introverti

Většina lidí a potažmo dětí se drží kolem středu – nejsou ani přehnaně tiší, ani přehnaně hluční. Ovšem najde se i spousta takových, kterým tyto extrémní polohy do vínku dány byly. Je zajímavé, že u extrovertů to nikdo nevidí jako překážku. Nikoho neuslyšíte říkat: To moje dítě je tak moc společenské, přál bych si, aby se trochu míň prosazovalo v kolektivu. Nepsaný, ale o to platnější zákon totiž praví: čím větší je dítě (či dospělý) extrovert, tím větší obdiv druhých sklízí.

„Všichni jistě známe ze svého okolí vyhraněné extroverty a introverty,“ říká psychiatr Petr Zvolský. „Zdá se přitom, že extroverti jsou lépe přizpůsobení sociálním kontaktům a proto se snadno přizpůsobují různým situacím. Jsou lehce akceptováni a v poněkud zjednodušeném smyslu mohou být výbornými organizátory a manažery, zatímco vyložení introverti raději pracují sami a mohou se spíše věnovat abstraktnějším tématům.“

Naše největší chyby jako rodičů

Největší chyby, které se můžeme při výchově introverta dopustit, je, že se tímto vnímáním necháme ovlivnit a budeme se ho snažit předělat. Jediné, čeho docílíme, je ještě větší odcizení dítěte a propad do jeho vnitřního světa. Někteří rodiče mají tendenci koukat na své introvertní dítě pomalu jak na handicapované a uměle mu tak podsouvají roli chudinky, který vyžaduje zvláštní péči a v porovnání se svými vrstevníky je méněcenný.

Svět, před kterým nám zavírají dveře

Co introverti ve skutečnosti potřebují je citlivý přístup, rozhodně však ne soucit. Introvertní děti vůbec nejsou citově deprivované, jak si máme občas tendenci myslet. Naopak! Mají neuvěřitelně bohatý vnitřní svět plný prožitků, nápadů a snů, jenomže nám před ním zavírají dveře. Mají obrovskou fantazii a představivost a často vynikají po stránce umělecké, ať už jako budoucí spisovatelé, malíři či módní návrháři. Jsou velmi kreativní, a pokud v nich posílíme důvěru v samy sebe, konečně dostaneme šanci plody jejich kreativity uvidět a ocenit.

Nepředělávat, důvěřovat

Jak tedy na vašeho malého introverta? Přijímejte ho takového, jaký je. Dejte mu na srozuměnou, že i když jeho chování třeba nerozumíte, má vaši plnou důvěru. K ničemu ho netlačte, ale ani ho nedržte stranou dětského kolektivu. Naopak. Pod vlivem kamarádů ve školce či extrovertního sourozence často dojde k určitému posunu – většímu otevření se a možná i menšímu strachu z reakcí okolí. To vše je ale možné jen pokud cítí vaši plnou podporu.

Přihlásit se

AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Měly byste podporovat činnost, kterou se snaží rozvíjet váš partner. Milostné naladění potvrdí to, co jste si samy přály. Dnešním…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci