Víte, která očkování jsou důležitá?

Očkování je jedno z témat, které maminky řeší ve všech diskuzích. Na základní otázky teď odpověděl předseda České vakcinologické společnosti profesor Roman Prymula.
Víte, která očkování jsou důležitá?
Seznam kapitol
  1. Proti čemu má smysl nechat se očkovat?
  2. Vývoj vakcín je dnes složitější

Téma očkování ovládlo na delší dobu diskusní fóra, vyšly i knihy, které se snaží vnést nový náhled na tuto problematiku, s důrazem na kritiku celého systému. Rodiče se ptají pediatrů a rozhodují se, zda je správné využít vakcíny, které jsou pro jejich dětem dispozici. Profesor Roman Prymula, se jako předseda České vakcinologické společnosti CLS JEP nevyhýbá odpovědi na žádnou otázku týkající se problematiky očkování. 

Čím si vysvětlujete, že se množí odpůrci očkování? 

Demokracie se vyvíjí a neexistuje nic, co by bylo chápáno uniformně. Pokud nadnesete nějaký názor vědecky najde se řada lidí, kteří se ozvou a budou se snažit dokázat, že je to obráceně. Což je dobře, pokud se to týká vědy. Tam je diskuse na místě. V jiných oborech už to tak prospěšné není.

Navíc současná masmédia vychovala společnost v tom smyslu, že je zapotřebí konflikt. Ten je totiž velmi zajímavý. Proto se dostáváme do různých masmediálních půtek právě s odpůrci očkování. Jsou postaveny na konceptu jeden plus jeden a nikoho nezajímá, že ten jeden reprezentuje třeba 90 procent populace a ten druhý, který je proti, zbylých 10 procent.

Čtenář si ve výsledku odnáší názor, že „na tom asi něco bude", protože pravda je vždy někde uprostřed, a takto se názory populace posouvají. Odpůrců očkování je již poměrně významné procento, což nám snižuje proočkovanost. 

Přispívá k nárůstu počtu odpůrců také to, že lidé nemají relevantní informace? Ze jim to prostě někdo nevysvětlí? 

Určitě ano. Jsou tam dva faktory. Jednak pediatři, kteří přicházejí do kontaktu s rodiči, jsou přetíženi řadou jiných, třeba administrativních úkolů a skutečně nemají čas si s každým povídat a vysvětlovat do nejmenších detailů, o čem očkování je. Druhým faktorem je obrovská bezbřehá škála informací na internetu.

Tady není jakákoli oponentura a dostávají se tam také informace naprosto lživé, někdy postavené na určitých polopravdách. Rodiče si pak nejsou schopní správně vybrat a mnohdy se staví do role ochránců svých dětí před očkováním, což mi připadá naprosto zvrácené. Protože z toho vyplývá, jako by stát chtěl škodit vlastní populaci a poškodit děti tím, zeje očkuje. Už tato idea je podle mého poměrně absurdní.

Je to stejné, jako kdybych šel na kardiologii a návrhem, že bych si sám provedl operaci srdce, nebo radil kardiochirurgům, jak to mají dělat, protože jsem si o tom něco přečetl. Ve vakcinologii je to tak, že si každý něco přečte a pak má pocit, že tomu rozumí. 

Existuje tedy nějaký zdroj, který nabízí objektivní informace o očkování? 

Dnes už jsou informace na webu Ministerstva zdravotnictví ČR i České vakcinologické společnosti ČLS JEP. Všichni, včetně vrcholných představitelů státu, si uvědomují, že se dostáváme na určité rozcestí, kdy důvěra v očkování není úplně optimální a další pokles by vedl k nárůstu výskytu infekčních chorob. To se v poslední době začíná jasně ukazovat.

Registrujeme více pneumokokových onemocnění, objevují se epidemie spalniček, což je návrat do hluboké minulosti. V posledních letech jsme mívali jednotky případů, řekněme dva na celou republiku za rok, a dnes tady probíhají epidemie. Takže to je věc, kterou chceme změnit, a postup pomocí něhož to chceme udělat, se jmenuje „Provakcinační strategie".

Jejím cílem je zvýšit povědomí veřejnosti o očkování například prostřednictvím různých video shotů, komunikace jak s lékaři, tak s veřejností a podobně. Jde o to vybudovat portál výměny informací mezi státními orgány a veřejností. Aby zde nebyla bariéra, že někdo něco nařizuje a ten druhý to musí udělat. 

Podle čeho bychom se měli rozhodovat, pokud jde o výběr vakcíny? 

Je to jednoznačně podle rizik. My zde máme plošný režim očkování proti pneumokokům, proti lidskému papilomaviru, to jest proti karcinomu děložního čípku, kdy se většina populace očkuje. Ale pak tu jsou vakcíny mnohem méně frekventní, jde třeba o meningokoky A tady už by měl rodič sám zvážit, po konzultaci s lékařem, jestli očkovat, nebo ne.

Zde již očkování plošně nedoporučujeme v tom smyslu, že není ekonomické proočkovat celou zemi, protože případů meningokoků je kolem 60 až 70 za rok. Takže nemá cenu očkovat celou skupinu 100 tisíc dětí, ale individuálně se může každý rozhodnout.

Naopak zcela na místě je vakcína proti klíšťové encefalitidě. Pokud jde o cestování, tam je třeba respektovat hrozbu tropických a dalších onemocnění a poradit se například v některém z center cestovní a tropické medicíny, jaké spektrum očkování je v daném případě nutné. 

Jak přistupujete k rodičům, kteří odmítají nechat své dítě očkovat? 

U těch doporučených je to čistě svobodná volba rodičů. U povinných vakcín platí ze zákona sankce 10 tisíc korun. Na druhou stranu nejsem příznivcem sankcí, protože si nedovedu představit, že bychom pod hrozbou jakéhosi pokutování rodiče k něčemu nutili.

Takže je to zpravidla v nějakém režimu dohody nebo nedohody, ale na druhou stranu sankce v tom zákoně musí být. Známe dobře situaci. Pokud není sankce, pak vlastně nařízení v zákoně postrádá smysl, protože ho nikdo nebude respektovat. 

Odpůrci očkování často argumentují zájmem farmaceutických firem, které na očkování profitují. 

Objektivně si musíme říci, že farmaceutický průmysl není žádná charitativní či dobrovolnická organizace. Tyto firmy samozřejmě chtějí generovat zisk a je záležitostí státu, aby jejich aktivity nějakým způsobem usměrnil. Protože farmaceutický průmysl by nejraději aplikoval všechny preparáty, které má k dispozici. Tak to ovšem skutečně nejde.

Na druhou stranu bez farmabyznysu by to také nešlo, protože výzkum je nesmírně drahý. Dnes prakticky neexistuje země, která by výzkum jednotlivých molekul prováděla v jakémsi nekomerčním režimu, protože se bavíme o miliardách dolarů.

Farmaceutický trh musí být regulován státem. Je ideální, když zde máme 2 až 3 producenty jedné vakcíny, protože oni se pak jaksi monitorují mezi sebou. A konkurence vede k tomu, že ceny se dramaticky sníží. 

Očkování

Konec paniky. Kojenec nezemřel kvůli očkování hexavakcinou

Jak probíhá vývoj nových vakcín? 

Škála onemocnění, proti kterým můžeme očkovat, je v tuto chvíli již poměrně přesně definovaná. A jsou nemoci, proti kterým vůbec není jednoduché navodit imunitu očkováním, třeba hepatitida typu C nebo infekce HIV. Na tom si vylámala zuby řada světových týmů, takže tady stále nevidíme, že by nějaká vakcína byla tou správnou cestou.

Jednodušší vakcíny již byly objeveny, protože jejich vývoji se svět věnoval desítky let. Nyní je zde otázka nových vakcín nebo onemocnění, která jsou zajímavá a do kterých se chceme vrhnout. A protože týmů je po světě velké množství, věnují se různým problémům paralelně.

Ti, kteří uspějí a jsou první, jsou schopni jasně prodat „svou" molekulu (látku) nějaké velké firmě a ta pokračuje s vývojem dále. To znamená, že úplně bazální výzkum většinou probíhá na univerzitách, na pracovištích skutečně vědeckých. A když se zde podaří vyvinout jakýsi dobrý produkt, který má potenciál, že by mohl být registrován a neměl by mít žádné nežádoucí reakce, pak tento produkt farmaceutický průmysl koupí a pokračuje v klinických zkouškách dál.

Klinické zkoušky jsou nesmírně nákladné, jde třeba o stovky milionů dolarů. To nemůže dotovat žádný stát, a proto se jedná o záležitost komerčního sektoru. 

Kolik časuje potřeba na otestování vakcíny? 

Dnes se pohybujeme v pásmu 10 až 15 let, než se vakcína dostane do fáze, kdy je registrována. V poslední době se ovšem u vakcín, které představují „globální zájem", dostáváme do kratšího režimu. Přechází se totiž na modely, kdy se ne všechno musí testovat na populaci, neboť účinky vakcín jsou si velmi podobné. Dříve se klinické zkoušky dělaly naprosto detailně, což znamená prodloužení vývoje kupříkladu o 3 až 4 roky. 

Můžete prozradit, co se v tuto chvíli začíná zkoušet nebo testovat?Něco, co považujete za velice důležité a přínosné? 

V současné době se zkouší řada různých vakcín. Některé jsou pro běžného smrtelníka nepříliš zajímavé, protože jsou určené proti různým nebezpečným nákazám nebo proti hemoragickým horečkám, takže s nimi člověk zas tak často do kontaktu nepřijde. I když na příkladu eboly dnes vidíme, že vše může být zcela jinak.

Mnohem zajímavější je pak například vakcína proti viru RSV, která je velmi potřebná. Dále jsou to různé vakcíny třeba proti beta-hemolytickým streptokokům či stafylokokovým onemocněním, jimiž se člověk může nakazit při pobytu v nemocnici, a podobně.

Připravuje se i vakcína, která by umožnila očkovat člověka proti tomuto stafylokoku jenom na velice krátkou dobu, kdy musí být v nemocnici kvůli nějakému chirurgickému zákroku. Po tu dobu by ho ochránila, následně by pak imunita klesala.

Hledají se nové vakcíny proti malárii, protože dosavadní vakcína s padesátiprocentní účinností není úplně nejlepší. A klíčovýje vývoj nové vakcíny proti tuberkulóze, protože ta současná je velmi laktogenní, to znamená, že má vysoké procento komplikací. 

Blíží se chřipkové období. Doporučujete plošně očkovat? 

Očkování proti chřipce je nepochybně doporučováno. Je to záležitost rizikových skupin. Patří sem handicapovaní lidé, jejichž rezervní systém dýchání je omezen, a rovněž pacienti s plicním či kardiovaskulárním onemocněním.

Myslím si, že bychom měli očkovat též podle věku. Populaci nad 65 let věku a dítka od 6 měsíců do 3 let. Ti totiž také spadají do rizikové skupiny. Očkovat by se měly rovněž těhotné ženy, obzvlášť pokud jsou obézní. Ukázalo se, že v poslední pandemii to byla vůbec nejrizikovější skupina. U těhotných žen jsou totiž dýchací pohyby mnohem menší a rezervní kapacita plic se snižuje. Pokud se sem dostane infekce, plicní tkáň snáze onemocní a může dojít i k infaustní prognóze, což znamená, že pacientku již nelze léčit a může zemřít.

Tady ale opět narážíme na odpůrce, kteří nám vyčítají, jak si můžeme dovolit chtít očkovat těhotnou ženu. Zkušenosti s tím ovšem máme a žádné problémy nebyly zaznamenány.

Pokud nespadám do rizikové skupiny, jsem ve věku mezi 3 a 50 lety a chřipku nemívám, není důvod se nechat očkovat. Na druhou stranu pokud mám závažnou chřipku každý rok, neváhal bych. 

Dá se odhadnout, jakou podobu bude mít letošní chřipková vlna? 

V tomto případě je to skutečně věštění z křišťálové koule. Jak se bude virus chovat, nedokáží odhadnout ani světoví experti. Jde o procento pravděpodobnosti, jakým způsobem virus zmutuje.

V momentě, kdy se pro danou sezónu předvídá podoba viru, se vychází z těch, které tu byly předcházející 2 či 3 sezóny. Teď opakovaně tady byl dominantní virus H1N1 - ve své době pandemický, takže bylo zřejmé, že chřipkové sezóny již nebudou nijak závažné. Populace se s ním totiž již setkala, takže řada lidí má protilátky. Velké překvapení tedy letos nehrozí.

Ale když se predikuje virus, který tady například nebyl několik let nazpátek, nebo dokonce virus zmutuje těsně před tím, než sezóna nastane, pak je obrovské riziko, že chřipková epidemie bude závažná, protože se s tím virem v podstatě neznáme, nepotkali jsme ho.

Které vakcíny považujete za nejdůležitější? Dá se to specifikovat?

Jsou tady minimálně dvě zajímavé průlomové vakcíny. Jednou je vakcína proti herpes zoster, tedy pásovému oparu. Jedná se o endogenní infekci, při níž bojujeme s patogenem, který máme v těle. Někdy jsme se nakazili, virus pak v organismu dřímá a reaktivuje se v momentě, kdy se oslabí imunitní systém.

Druhou látkou, která se letos etablovala na trhu je vakcína proti meningokoku typu B. Italský vědec Rino Rappuoli přišel s takzvanou reverzní vakcinologií, kdy programově zmapoval složení meningokoka typu B, vybral veškeré možné použitelné antigeny a dostal se k finálním čtyřem. Díky tomu, že tato vakcína má 4 složky, je schopna pokrýt poměrně významné procento všech kmenů po celém světě.

Ale stále to není 100 procent, budeme se s úspěšností pohybovat přibližně kolem 70 až 80 procent. Vakcína nemůže být stoprocentně účinná, pořád tady bude riziko, že se objeví nějaký kmen, který není vakcínou pokryt.

Proti čemu jste očkován vy osobně?

Mám základní spektrum a také jsem očkován proti žluté zimnici, protože pokud člověk někam vyrazí, jde o vakcínu, kterou musí mít. A nechávám se očkovat proti chřipce. Neříkám, že bych ve svém věku patřil do rizikové skupiny, ale jde spíše o princip.

Nemá smysl, abych někomu vysvětloval, že se má nechat očkovat, a sám to neudělal. Vakcínu proti chřipce si nechávám aplikovat každý rok, z těch dalších je to ještě klíšťová encefalitida a hepatitida A. 

Stíháte sledovat vše, co se děje ve vašem oboru?

Nemohu si dovolit vývoj nesledovat. V on-line režimu mě udržuje také zájem masmédií, která se o oblast vakcinologie velmi zajímají. Dotazy novinářů mi chodí prakticky denně a některé novinky není možné nevidět.

Druhá věc je, že jsem účastníkem několika světových odborných skupin, které diskutují o vakcinaci, a tam se probírají neveřejné informace, jež se pak publikují v horizontu 6 měsíců nebo roku. To člověku dává jakousi „konkurenční" výhodu v tom, že ty informace máte dříve než ostatní.

Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.

je předsedou České vakcinologické společnosti ČLS JEP, členem správní rady Evropského centra pro kontrolu infekčních onemocnění, předsedou CEVAG (Středoevropské skupiny pro očkování) a členem mnoha mezinárodních odborných společností. Současně je ředitelem Fakultní nemocnice Hradec Králové. 

Foto: Profimedia.cz

Pokračování článku: Vývoj vakcín je dnes složitější

Přihlásit se

AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Využijte materiálních výhod při práci ve skladech, či obchodech. Záříte jako obchodní zástupkyně nebo i servírky, tak i v milostných…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci