reklama

Vlaďka Erbová: „Jsem taková ta matka lvice...“

Když jdete dělat rozhovor s někým, koho ještě neznáte, hledáte informace, na základě kterých byste jej mohla vést. V dnešní době googlujete, telefonujete. Chystala jsem se na rozhovor s Vlaďkou Erbovou úplně stejně. Výsledek? Nepoužila jsem ani jednu z připravených otázek. A poučení propříště? Nevěř všemu, co se píše na internetu.

* Nedá mi to a musím se zeptat, jak se máš, i když odpověď už asi vím…

Myslím, že je asi cítit, že se mám nádherně. Byť je Markus mým druhým miminkem, teprve s ním si užívám přesně to, co k mateřství patří. Viktorínku jsem porodila před šesti lety a tehdy bylo všechno jinak. Živila jsem rodinu, respektive měla jsem velice mladé manželství, ve kterém pracují oba na plné pecky, takže jim ten hlavní smysl života vlastně uniká. Můj manžel byl tehdy ve Státech, takže jsem ho prakticky nevídala. Měla jsem kolem sebe jenom kamarádky, které sice pomohou, ale ať je to jak chce a můžeme si dnes říkat, jak jsou ženy silné a co všechno vydrží, kolem porodu prostě chcete mít vedle sebe tu silnou náruč chlapa, který vás podrží a podpoří.

Kvůli tomu, že jsem na všechno byla sama, Viktorínka mi v těch prvních dnech po porodu trochu unikla. Takže mateřství jako takové si na sto procent vychutnávám opravdu dneska. Viktorínku jsem měla u sebe, ale najednou jsem zjistila, jak velká slečna to je. Její dětství letí jako splašené a v září už nastupuje do první třídy… Poslední tři roky jsem s ní sice hodně, práci jsem odsunula na vedlejší kolej, ale občas je mi líto, co jsem promarnila.

Dneska vím, že nikam nepospíchám, nikam se neženu a role mámy je přesně to, co mě baví. Hrozně jsem se v ní našla. Já vlastně ani lidi nepotřebuju. Jsem šťastná tady u nás na vesnici, mezi hromadou plenek, s partnerem za zády… Mám teď opravdu dokonalý život a asi bych ho přála každé ženě. Mít možnost věnovat se jen dětem, i když chápu, že dnešní doba je náročná a hodně maminek se musí stejně jako já před lety vrátit hned po porodu do práce. Ale zase si myslím, že není na jejich okolí, aby je odsuzovalo, ale to je už asi otázka další…

* Jaké to je, mít děti s rozdílem šesti let?

Jak jsem už říkala, když se narodila Viktorínka, bylo to celé hodně hektické, proto jsem spoustu věcí vůbec neřešila. Dnes jsem navíc hodně zapomněla, takže se bojím, jako bych měla dítě první, a vůbec neplatí, že ženy s druhým dítětem ztrácejí ostražitost a vše vykonávají jaksi automaticky. Naopak, já si po těch letech spoustu věcí vůbec nevybavuju. Jsem hodně úzkostlivá matka, chodím poslouchat, jak moje děti ve spánku dýchají, pořád je kontroluju, teď třeba řeším, jak to bude s očkováním, sháním si spoustu informací a chci pro ně jen to nejlepší.

Je fakt, že u Viktorínky jsem to brala tak, že co mohu koupit, je dobré, a nechala ji naočkovat proti úplně všemu. Dnes už si kladu další otázky a přemýšlím, jestli se za peníze opravdu dá koupit jen to nejlepší… Taky jsem si s Markusem užila první den, kdy jsem se bála na něj sáhnout, abych mu neublížila, ale to docela rychle přešlo. To ovšem zná asi každá maminka… Najednou se do té péče dostanete, protože vám nic jiného nezbývá :-)

* O dětech mluvíš moc hezky, vzpomínáš si na dobu, kdy si holčičky představují, že budou mít tři děti a labradora? Jakou rodinu sis plánovala ty?

Neplánovala. Můj životopis je vlastně chorobopis, takže od nějakých sedmi let, kdy jsem ležela v nemocnici s komplikovaným zánětem slepého střeva, jsem spíš slyšela, že děti mít nikdy nebudu, takže téhle otázce jsem se ani nevěnovala. Hodně jsem jezdila do Františkových Lázní a sahala na Frantíka a vidíš, tahle pověra asi funguje, mně přinesla moje vytrvalost dvě děti. Ale je fakt, že děti jsem milovala a miluju, upínala jsem se na ty kolem mě. Krátce po jedné z operací jsem otěhotněla, což prý ale bylo medicínsky nevysvětlitelné, takže vlastně neplánovaně přišla na svět Viktorka, která už od doby v bříšku byla hrozná bojovnice, tak i proto se jmenuje, jak se jmenuje.

Mám dvě děti a obě jsou zázrakem, ve dvaceti bych nevsadila pětník na to, že budu mít jedno, natož dvě. Dneska jsem ale přesvědčená o tom, že kdybych si podobnými potížemi procházela nyní, nikdy by mi žádný z doktorů neřekl, že není možné, abych otěhotněla. I medicína je ve svých soudech mírnější, protože opravdu věřím na věci mezi nebem a zemí a možná už i studovaní lékaři pochopili, že naděje léčí… Moje poslední lékařka mě vždycky uklidňovala, že na přírodu je medicína krátká, a já jí věřila. A dobře jsem udělala. Příroda zkrátka věděla, co chce a jaký to bude mít smysl, a pro mě je její záměr v současnosti smyslem života. Možná, kdybych tehdy podlehla skepsi, mohlo být vše jinak.

* Jak vnímáš porod?

Jako zázrak. Je to nepřenositelná zkušenost, která je stejná, a přesto pokaždé jiná. Ženy, které už děti mají, mají své příběhy, já také a vyprávět někomu, co jsem zažila? Proč ho strašit?

* Chtěla jsi rodit císařem, aby sis udržela štíhlé boky?

Porod by měl být přirozený, takže první přirozený byl, ten druhý proběhl císařským řezem. Mému porodníkovi se něco nelíbilo na nálezu a já s ním vůbec nediskutovala. Šlo především o Markuse, na druhou stranu, těsně předtím, než mi dali narkózu, jsem se modlila, abych se probrala, protože jsem se strašně bála, že tu nechám Viktorínku samotnou. Takže jsem plakala hrůzou, co všechno by se mohlo stát. Poté jsem se probrala, zase štěstím, že jsem naživu a mám krásné zdravé děti. I když mi bylo chvíli líto, že jsem Markuse neměla v náručí od prvního okamžiku jako Viktorínku, chápala jsem to jako daň za to, že jsme oba v pořádku. Ale že bych řešila císařský řez z marnivosti? To ani náhodou. Ale jsem skvělá pacientka, když lékař navrhne, Erbová souhlasí, protože je mi jasné, že císařský řez nechtějí provádět jen tak, z legrace. Nikdy by mě nenapadlo s nimi smlouvat. Ať tak, či onak.

ČTĚTE TAKÉ: Chudáci děti: Nejhorší dětská jména světových celebrit

* Kdy se vrátíš do práce?

Vůbec nad tím teď neuvažuju. Možná i proto, že miminkovský věk dcerky mi úplně utekl, mateřskou dovolenou si vychutnávám teď. Stoprocentně. Jak jsem už říkala, neodsuzuju (a nikdo by neměl) maminky, které musí hned po porodu do zaměstnání, já si ale chci konečně užít svoje děti. Baví mě ráno vstát, pak se s Viktorkou vypravit do školky, uvařit, starat se o domácnost, žiju jako každá ženská a je to nádhera. Bydlíme na vesnici, vypadla jsem z takového toho prostředí, kde jsou na sebe všichni hnusní, a najednou zjišťuju, že v obchodě vám chce někdo pomoci s taškou, že se lidi zdraví a normálně se na sebe usmívají. Prožívám dokonalý život, ale víš co, nic se nemá zakřiknout, nikdy nevíš, co na tebe v životě ještě čeká za zkoušku. Chci tu být jako relativně zdravá máma pro svoje děti, které mě potřebují, takže se nikam honit nebudu. A když mám chviličku, podívám se směrem nahoru a poděkuju. Jsem hodně pokorná. Pokorná a vděčná.

* Vidíš a v bulváru tě líčí jako nevděčnou mrchu, která rozbila dvě rodiny najednou.

To je na bulváru to nejlepší, z něčeho, o čem ale vůbec nic nevědí, dokážou vykonstruovat takové kauzy, že se až divím, o kom to vlastně píšou. Pro mě je hlavní, že já i moje rodina víme, jak to všechno bylo, nikdy jsem neskočila z jednoho vztahu do druhého, jak mi bylo podsouváno, ale měli jsme oba s Tomášem velice dlouhou dobu na to, abychom zjistili, jestli chceme být spolu a jestli nám stojí všechny komplikace (které se daly tušit) za to. Chtěli jsme spolu být, a proto spolu jsme. Moje manželství skončilo už dávno předtím, než se v něm bulvár začal hrabat, a to, že si všechny události neumějí porovnat, je jen jejich chyba a důkaz, jací hlupáci v bulváru pracují.

Pokračování >>>


Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Pro jednání s lidmi odpoledne příliš nadání nemáte, ale kolegové vám snad pomůžou. Vy si věříte spíš na soustavnou práci. Neumíte…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama